Pořizujeme morčeO morčatechKam na veterinu?Seznam CHS

NemociJídelníčekBydleníPlemenaHygiena


Diskuze

Inzerce

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

FAQ

Diskuze o morčatech


Ostatní diskuze na králíci.cz

ADOPCE
Hledají nový domov!


Nejčastěji pokládané otázky
Před odesláním vašeho dotazu si přečtěte prosíme tyto FAQ.
Než se rozhodnete položit dotaz do diskuze, přečtěte si, prosím, veškeré texty v menu. Otázky, které jsou zde dobře popsány, budou z diskuze vyřazeny, aby se neopakovaly stále stejné dotazy.


Přezdívka Heslo (pro registrované)
   
nápověda | registrace | zobrazit jen důležité příspěvky  

Než se rozhodnete položit dotaz do diskuze, přečtěte si, prosím, "Pravidla této diskuze", dále i veškeré texty v menu a zvláště pak "Nejčastěji pokládané otázky" neboli "FAQ". Pro vyhledávání zkušeností ostatních uživatelů je také velmi výhodné použít "Archív diskuze". Pokud se Vámi položené otázky budou týkat informací dostatečně zodpovězených v textech těchto stránek, budou z diskuze vyřazeny, aby se neopakovaly stále stejné dotazy.

Info, Pravidla této diskuze Archív diskuze

vetacka - včera 16:02
skousel nikdo probio hobliny ty zluty jaky mate skusenosti diky jsou v eshopu tady diky za postrehy davam dnes poprve skinnikovi jake hobliny pro skinika pouzivate asan se mi neosvedcila

Einka - 24.6.2019 19:48
Díky všem za rady a tipy.:) Já jsem takovej katastrofista, že hned zklouznu do hororovejch scénářů, že mě moje morčata nenávidí, vždycky budou a jsem nejhorší chovatel na světě, protože se nechcou nechat chytit a hladit v kleci. Tak jen doufám, že až je začnu zkoušet "lapat", opravdu při chování a v náručí budou tak v klidu, jak to všichni tvrdí a všude na fotkách a videích na netu vidím. A že snad taky až trochu povyrostou, dostanou trochu víc rozum a zklidní se.:D T_T Je dobrý vědět, že nejsem jediná na světě, komu morče při chytání zdrhá jako o život a o ruce je v jednu chvíli přesvědčený, že nese jídlo, ale jak se ten spár hrůzy dostane moc blízko, chytá hysterickej záchvat.:D
Teď jsem se přesunula do fáze hlazení, holky se pokaždé natisknou do domku, ale podrbat mezi ušima se nechají, ač s maximálním sebezapřením. A potom pokaždé následuje nějaká laskomina, tak snad se brzo naučí, že když na ně ten brontosaurus chmatá, kápne z toho mňamka.:D

Zbyněk - 24.6.2019 09:43
Einka: ono je to i v genech, některá norčata jsou děsní pošuci a jiná jsou vcelku ochočená od narození. Mám doma tři půlroční potvory, které jsem pocitvě denně bral na ruku a je jim to jedno, starám se o ně, jak o vlastní a pořád mě považují za predátora:) Jejich maminka se pro změnu od miminka nechá hladit po hlavičce (ale na záda sáhnout nesmím) a stejně to má i její bráška. Pětileté babče je všechno jedno, čuchne si k ruce a když zjistí, že se jdu jenom mazlit, tak si nechá dělat, co chci, prostě to strpí, ale koukal jsem, že u toho ocasem nějak moc nevrtí:) Skoro dvouletá Bublinka je patologický plašan, ale jakmile jí přeperu a mám na ruce, ti si spokojeně popíjí urologický čaj, baští salátek a ve výběhu si ode mně nevezme vůbec nic. Každé morče je jiné. Potkan je nesmírně inteligentní a proto se i rychle ochočí, morče je spíš jednodušší a bohužel nemá v povaze ňuchání ani mezi sebou, natož s nějakým brontosaurem:)

Tygrinka - 23.6.2019 12:42
Einka: Jsem zastáncem postupu tvé kamarádky, ovšem s mírou a ohledem na povahu zvířete. Nováčky mám denně v ruce, párkrát za večer i pohladím. Do dvou dnů morčík chápe, že ruka není nepřítel, že když si ho zvednu na sebe, nic se neděje. Do cca týdne už ví, co znamená povel ke zvednutí a chycení. A respektuje to každý dle povahy - u některých musím chvíli čekat, než mi dovolí si je vzít, někteří se nachystají skoro hned. Když má myšák chuť na mě chvíli pobýt, nechám ho, když si mě oňuchá a začne mě okusovat nebo olizovat, dávám ho hned zpět domů. Tak obden si ho vezmu na gauč, nad ním udělám z těla jeskyňku a nechávám ho relativně volně zkoumat prostor s tím, že se mě musí dotýkat a přelézat mi ruce. Přitom se jich také jemně dotýkám a ano, občas jim dám pusu na záda :o) Nemuchlám je, všechno pěkně zlehka a netlačím na ně moc. Pohladím prstem po čumáčku, za ouškama, na tváři, na zádech, občas zlehka sáhnu na přední tlapku. Zase jakmile si řekne, že stačilo nebo prostě po cca půl minutě, když ještě úplně neví, jak by mi to řekl, ho dávám zpět. Je to otázka cca půl minuty, někdy déle. Když ho mám na sobě, udělám z deky jeskyňku a myšák tam většinou hodí chrupku. Tedy ne v těchto vedrech, samozřejmě. V tomhle vedru je nemazlím, ale denně je přenáším do jiných klecí, aby měli změnu a dostala se na ně 120cm klec, aby se proběhali. Takže respektuji, že se třeba mazlit nechtějí, ale oni ví, že občas je prostě vezmu a nic se neděje. Že když si řeknou, okamžitě reaguji na jejich touhu u mě nebýt. Časem s "ohmatáváním" postupuji, aby věděli, že občas se jim sáhne na tlapky a neznamená to, že se jim tlapka ukousne a už ji nikdy neuvidí. Takový tréning na následné stříhání drápků. Prostě to chce pomalu, ale důsledně. Párkrát se morče odtáhne, ale když chvilku vydrží, třeba to jemné pohlazení, je pochváleno a víc na něj netlačím a pohladím jinde nebo i nechám být, dle toho, jak reaguje a jak je na dotyky zvyklé. Pochválím každou jeho odvahu vydržet můj dotek déle. Nakonec myšák zjistí, že je to vlastně příjemné a vychutná si to. V kleci pak některé vydrží pohlazení po celém těle, pěkně od hlavičky i přes záda, některé dá jen čumík a stačilo. Ale každé z nich je za náklonnost pochváleno.
Takhle v závislé malé dvojici jsem to dělala tak, že jsem si je brala oba. Dala jsem je k dece, či peřině, což se jim líbilo, chvíli v tom norovali a zvykali si na mě.
Při vší manipulaci na ně klidně mluvím a chválím je. Nešťourám jim na bříško, když sedí, neobracím na záda. Když je vyndám z klece, tak je musím většinou otřít od hoblin, takže to jim sáhnu i na bříško a tím provádím i rychlou kontrolu, zdali je vše jak má být a není tam něco, co tam nepatří.
Po vrácení do klece rozdávám nějakou dobrotu, aby měli odměnu za trpělivost s paničkou.
Takže žádné morče se mě nebojí a cca za týden se na mě sebevědomě rozplesknou, odfouknou a chvíli si to užíváme oba. Někdy je to pár vteřin, někdy pár desítek vteřin, někdy pár minut, v zimě občas i 20 minut, když usnou opravdu tvrdě.
- - - - -
Einka: Proces chytání nemá ráda většina morčat. Proto dávám povel, aby věděli, že teď to bude, opatrně pomalu, ale důsledně s klidným hlasem jim ho opakuji a rukama si je někde zablokuji a vyndám. Povel chápou do dvou dnů, respektují do cca týdne. Králík to je jiná liga, s ním je to mnohem horší, ale také se dají většinou přesvědčit. Svého jsem to učila 14 dní, než to pochopil a akceptoval. A to byl půlroční a moc ho nikdo do ruky nebral. Teď ví, o co jde, že ho přenesu buď na postel (hurá, bude hrabošení za asistence paničky) nebo do výběhu (tam mě nepotřebuje :o)). Nebo když se bojí a dupe, tak ho vezmu a on se mi nasáčkuje pod krk a tam sedí a čeká, až bubák odejde. Jinak se taky nemazlí, pohladit se nechá. Jak bubák zmizí, už mi řekne že stačilo a mám ho vrátit domů nejlépe se zastávkou přes postel a chvilku hrabošení. Ale přenášení se naučil a zvládá to bez problémů. Také na povel. Jak ho řeknu, tak se přikrčí a připraví se. Tedy v kleci. Z výběhu nebo z gauče se mu nechce, tak se mnou trochu laškuje. Ale to myšáci ve výběhu v pokoji vlastně dělali taky :o)
U plaššího morčete to chce víc času a po zablokování třeba jen trochu pohladit a nechat být, aby si uvědomilo, že nemá cenu utíkat jako o život a že vlastně o nic nejde a čím dřív se poddá, tím dřív to skončí. Za chvíli to zkusit znovu, to už třeba i sebrat, zvednout, pochválit a zase hned vrátit. Moc ho netrápit, ale nebýt moc měkký. A hlavně ho nevytáčet do hysterie, aby se nenaučilo kousat. Všechno klidně a důsledně a pochválit každou snahu.
Měla, nebo mám tu morče, které kousalo všechny kromě své majitelky. U toho musím dát povel, sebrat domek, velmi zlehka se ho snažit chytit. Ono vždy musí napřed na záchůdek a vyčůrat se, pak mi pomalu krokem z pod ruky utíká, štěbetá a chodí sem tam, až se konečně postaví, předníma se opře o kraj klece a to si ho můžu vzít. Nyní ho samozřejmě můžu i popadnout dřív, ale to potřebuji tak jednou do roka, takže skoro nikdy tento postup u něj nedělám jinak, aby mi prostě věřilo, že si ho vezmu, až se přichystá. Přitom se nechá v kleci celý pohladit, na mně se pak okamžitě rozpleskne do rohlíku a spokojeně pokvokává. Ale prostě se musí k chytnutí přichystat, tak to holt respektuji. I když pravda někdy z něj krapet rostu, protože někdy musí kromě na malou i hodit pár bobků a nemůže to udělat najednou :o) No, ale nekouše mě...

Einka - 23.6.2019 11:55
Díky za tipy.:) Taky si myslím, že morčátko takhle uměle a přehnaně nutit a stresovat není dobře.
Nicméně, když si holky začaly brát jídlo z ruky, zkoušeli jsme je pohladit. To byl kolotoč.:) Ale nakonec se uklidnily a ta odvážnější se nechala podrbat mezi ušima, i když úplně nadšeně se u toho netvářila, ale neutíkala a nekvíkala. Druhá z holek je velkej strašpytel, ta před náma prchá tak, že se může zbláznit, tak tu k tomu nenutíme, spolíháme na to, že té malé hrdince se to časem začne líbit (protože pak vždycky dostane mňaminu :) ) a strašpytlík uvidí, že je to výdělečná činnost.:)
Jak to děláte ze začátku s chováním? Ráda bych holky zvykala na nějakou běžnou "manipulaci", i kvůli vážení a zdravotním prohlídkám, ale zatím na chytnutí teda úplně nevypadají a vydatně s hrůzou prchají, i když se snažíme nejít "shora", ale spíš z jejich úrovně. Máme je zkusit i tak chytit, chovat, mazlit a dávat dobroty a uklidnit, nebo jim dát spíš čas, až budou víc "v pohodě" aspoň s hlazením?
S ušákem jsme měli tu zkušenost, že se moc rád hladil, ale jako většina králíků, zvedání nebo nedej bože mazlení teda duševně nedával.:) U holek bychom se tomu chtěli vyhnout a trochu víc je zvyknout na lidi, i proto, že byl vždycky s ušákem problém a hrozný trauma jenom třeba stříhat drápky, umýt zadeček atd., a to už bych nechtěla opakovat.:/

Ehrena - 23.6.2019 08:51
Einka, já to cítím a mám úplně stejně jako Freya.

Veronika5 - 23.6.2019 07:40
Einka: Jdeš na to dobře - pokud si od tebe už teď vezmou z ruky, je to velký úspěch. Za pár dnů můžeš zkusit si je dát na klín a krmit je z ruky tam. Budou se otrkávat postupně. Je přitom potřeba mít na paměti, a že málokteré morče nějak extra vyhledává fyzický kontakt s člověkem. Spíš to u nich jde přes to žrádlo.
Tuším, že jsi psala, žes měla předtím králíka? My máme dva samce morčat a jednoho samce králíka. Králík miluje hlazení a ňufání, zatímco jedno z našich morčat se nenechá dobrovolně ani pohladit :).

Freya_01 - 23.6.2019 01:58
Einka: pro mě jsou všechna zvířátka osobnosti. ať je to morče, či kočka, když se chovat nechce, tak to zvíře do ruky neberu, pokud to není nutné, třeba z důvodů prohlídky těla, zda je vše v pořádku. takže mé morčinky jsou vlastně na ruce nechované, když jim dávám zeleninu, pohladím je po čumáčku a to je vše. mají mne rády a já je, dívám se na ně, ale respektuji jejich prostor. ačkoli kdysi jsem měla samečka a ten byl mazlík, když jsem přišla, pískal a na ruce chtěl, toho jsem chovala v jednom kuse. takže velmi ráda pohladím, pochovám, ale pokud vím, že to zvíře chce mít soukromí a preferuje přírodní styl života, plně jej respektuji a obohacuje mě pohled na jeho spokojenost. :)

Einka - 21.6.2019 17:39
Zdravím.:)
Je to ani ne týden, co máme naše nové holky, vysloužily si jména Kníkla a Pískla, jsou to super čipery.:) Nicméně, s jednou známou jsem se dala do řeči na téma ochočování zvířátek obecně.
Známá má teda potkany, ne morčíky, a zarytě mi tvrdila, že mladé nekompromisně od prvního dne u sebe bere do ruky, chová, hladí, i když se ruky bojí a schovávají se, že to v nich takhle prostě "přebije" a je to ok. Musím uznat, že ano, potkánky má úplně vymazlené a naprosto ochočené. Radila mi, ať tento přístup zkusím taky, že je to nejlepší.
Nicméně dle všech videí, literatury a doporučení se mi tady tenhle "znásilňovací" přístup trochu příčí. Měla jsem v úmyslu na holky nespěchat, nechat je u nás trochu zabydlet, a až přestanou prchat do domečku pokaždé když kolem někdo projde (což je zatím jejich dosavadní taktika :) ), nechám je postupně přicházet k sobě, k ruce s jídlem, nechat se očuchat, trochu pohladit a tak, a až se mnou budou úplně v klidu a nechají se třeba i pohladit, pak začít chovat.
Chtěla bych se zeptat, jaký názor na tohle máte vy jako zkušenější chovatelé? Jsou oba přístupy extrém, nebo je moje původní taktika opravdu lepší, jak si myslím? Nebo byste byli aspoň o trošku "asertivnější"?
Snažím se v domečku "mít ruce" každý den, občas si k nim na chvilku sednu a mluvím na ně, dokonce jsme se dostaly s holkama do bodu, že pokud mám nějakou neodolatelnou mňamku jako trávu, listy pampelišky nebo salát, i z toho domečku vylezou a z ruky si dají, ale jak se dokoušou moc blízko k ruce, radši to vzdávají.:) Pořádně si ke mně "čuchly" snad jenom jednou a hned zvolily ústup, tak jsem je nijak víc nenutila. Díky za jakýkoli názor.:)

Ehrena - 21.6.2019 15:20
Nonyna, nedávala jsi jí probiotika?
Četla jsem, že můžou změnit barvu moči do červenohnědé.
Myslim, že jsme to i někdy tak měli po dlouhodobějším podávání probiotik.

Nonyna - 21.6.2019 08:40
Zbyňku, děkuji. JJ, to Káčko bych dala po konzultaci...ale wikipedie píše že Vitamín K je nezbytný pro funkci několika proteinů podílejících se na srážení krve. Vitamín K je dále nezbytný v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu proteinů cévní stěny.

Včera byla Roza zase lepší....opravdu s chutí žrala, obešli jsme se bez dokrmu. Když je nažraná, tak to ani nechce. Ale aby se zase nic nedělo, si nemůžu stěžovat: má od včera divnou barvu moči...poznám to,protože ráda leží na polštářcích v kleci a když je počůrá, vidím, jakou barvu má moč...a nyní je taková hnědá, rozhodně takovou moč předtím neměla, ani jiné morče ne...u čůrání jsem ji neviděla, tak nevím, jestli je močení bolestivé nebo ne. Bobky jsou ok.

Zbyněk - 20.6.2019 15:31
Nonyna: rutin je na srážlivost krve, na odvápnění skeletu nevím nevím. Moc držím palce a holky tlapky!

Ehrena - 20.6.2019 14:05
Nonyna, nevím, jak často sem Noemi chodí. Přijde mi, že málokdy.
- - - - -
Radši zkus ten email.

BB - 20.6.2019 12:46
Nonyna : ano, napiš jí, zkus to. Myslím, že sem chodí... jinak má chs Od Julie, tak můžeš zkusit i e-mail... Mně přišla v pohodě... Třeba něco poradí.... Ten vit.K určitě až po konzultaci....

Nonyna - 20.6.2019 12:37
BB, Ehrena: Holky, díky za účast....taky mi z toho je do breku.. četla jsem někde o osteodystrofii u lidí...a doporučuje se k léčbě vitamin C(askorutin, což je trochu jiné Céčko než klasika)), D(dáváme Vigantol) a K. Céčko taky dáváme(C-VIT Versele laga), ale s Káčkem bych si nevěděla rady s dávkováním, člověk bere 1 -5 kapek.....možná to ze zoufalství s tím Káčkem zkusím,ale nejraději bych to konzultovala s nějakým vetem.
- - - - -
BB: mohla bych Noemi napsat soukromou zprávu tady na webu...

BB - 20.6.2019 12:19
Nonyna. A co kontaktovat přímo Noemi ??
- - - - -
Ona je veterinářka a chovatelka morčat.... Mám od ní morčecího kluka....

Ehrena - 20.6.2019 08:14
Nonyna, já vím, jaké to je, taky jsme byli s Cipískem patrně první s morčetem s osteodystrofií, které ti doktoři viděli, zpočátku mi to ani nechtěli věřit, když jsem s tou diagnózou sama přišla (vyčtenou).
Po pár rentgenech už ano. Nevěděli si s tím rady vůbec a jediný, kdo mi poradil, byla MVDr. Vršková, která s touhle nemocí přišla do styku ve své vlastní chovatelské stanici a tak měla zkušenosti.
Ach jo, tak bych přála všem, co tyhle problémy teď zažívají, hlavně těm morčátkům, aby to bylo vyléčitelné, Noemi sem vnesla takovou naději, a jak je vidět, tak jednoduché to není. :(

BB - 19.6.2019 17:38
Nonyna: Je mi to strašně líto, a je mi do breku... Jak jsi před časem psala - vypadalo, to, že je to na dobré cestě, že je medicína dál než před 2 roky, když jsem tohle prožívala já..... U nás to bylo uplně stejné : po zahájení léčby - neuvěřitelné, 100 % zlepšení a tak to trvalo v pohodě téměř půl roku. A pak se zlý sen vrátil a opět nastal postupný obrat k horšímu... Nechci na to ani vzpomínat... Je mi smutno, i po dvou letech,,,
- - - - -
Nevzdávej to.

Nonyna - 19.6.2019 11:04
Ehrena: Já se právě bojím, že naše vet bude léčit donekonečna, i když už to nebude k žití....zažila jsem to právě s tím králíkem...ale to bylo na jiné vet, než kam nyní chodíme. Hlavně změnila kliniku a ted jezdí k nám pouze 2x týdně, není možné se domluvit na rychlé návštěvě, protože to prostě nestíhá(ani nemůže). Navíc si myslím, že má sice o nemoci nastudováno a nakonzultováno, ale jiného pacienta s osteodystrofií, než naši Rozu pravděpodobně neviděla na živo.
Mě se Roza jeden den zdá dobrá, druhý den se zhorší, pak se z toho 2 dny dostává a pak je zase líp. Vypadá to, že jakmile nad ní obrazně řečeno začnu lámat hůl, tak se chudinka zlepší.
- - - - -
Zbyňku, kdyby odmítala dokrmování a teklo jí to ven, tak to je jasný. Ona ale ten dokrm jí s chutí a venku je ráda na pastvě, chodí každý den a fakt je tam ráda. Ale je vidět, že se postupně zhoršuje....schopnost sama přijímat potravu je hodně snížená(asi na 1/3), nemůže to ukousat...stéblo trávy žere 4x tak dlouho než normálně...vidím, jak se jí to tam pomaličku souká; vyhledává měké věci...do tvrdého se jí nechce, asi to bolí.
- - - - -
Kájka: děkuju za podporu v kontaktu MVDr. Jekla...něco sepíšu...ono to je něco jiného, když se u něho to zvíře léčí, jako ty s králindou.....ale Píšeš o něm, že je po lidské stránce skvělý člověk, to mi dodává odvahu;-)
Mrzí mě, co si zažila tvoje králinda:-(((

Kájka - 19.6.2019 09:19
Nonyna: Klidně kontaktuj pana Doc. Jekla, je to jednak velký odborník, navíc i po lidské stránce skvělý člověk (i jeho kolega MVDr. Hauptman). Já už jsem to tady nejednou psala, pro mě to jsou páni Doktoři, kterých si hodně vážím. Dlouhodobě mi léčili králindu, dělali maximum. Doc Jekl ji několikrát operoval, zkusil všechno možné... ale boj jsme nakonec prohráli. A když ten čas nastal, tak mi to pan docent řekl, vysvětlil, že zkusil všechno, ale už mi musí říct, že už jsem jen ve fázi paliativní medicíny (že už není šance na uzdravení)
- - - - -
Jen chci dodat, že u nás to bylo tak, že králinda (byť už pak v terminálním, stádiu) klamala chováním -byla stále celkem aktivní a velmi dobře baštila ( i když jí už skoro napůl chyběly zuby a měla amputovanou část čelist. kosti). Nikdy jsme nemuseli dokrmovat. Byla s tím neuvěřitelná. Nevypadala, že by se trápila. No, brala pak dlouhodobě kapky proti bolesti. Pak se zhoršila ze den na den (chytla prudký zánět plic), tak jsem jí pak dokázala pomoct naposledy - v klidu, bez bolesti odejít (nechala ji uspat)

Zbyněk - 19.6.2019 07:09
Nonyna: je to moc smutné, ale osteodystrofie končí vždycky stejně, někdy dříve, někdy později. Rozhodl bych se podle schopnosti přijímat jídlo. Jakmile s tím začne mít problém, nechal bych jí tiše odejít, pro ní to bude lepší, než dlouhé trápení a násilné krmení. Pro zvířátko to není život, ale děs.
Já si také vyčítám, že jsem nechal Adélce dělat druhou operace močáku a odběr moči, při kterém jí zabili. Bylo to víc trápení, než užitku, i když jsem doufal, že jí vyléči a ještě tu tři roky bude.
Jakmile ti morčinka přestane sama jíst, tak bych dále neváhal.

Ehrena - 18.6.2019 16:25
Nonyna, a vaši doktoři veterináři, kam chodíš, by neporadili?
Já mám zkušenost, že jsem se s našima většinou domluvila, kdy už je vhodné udělat konec.
Ale podle toho, jak píšeš o Rozince, se mi to tak špatné nezdá. To už většinou poznáš sama, jestli se to zvířátko trápí nebo ne. Cipísek tehdy nevypadal, že by se trápil, ale sám už nemohl jíst dlouho a pak už nešel ani nakrmit, všechno mu teklo ven z tlamičky, asi ho už i to bolelo.
Ale zkus toho Jekla, třeba poradí líp.

Zbyněk - 18.6.2019 15:33
Jana TR: v žádném případě! Skončí to třemi klecemi a dvojka se už nikdy nedá zpátky dohromady!
- - - - -
Ehrena: morče u jídla zapomene na nepřátele :D

Nonyna - 18.6.2019 12:52
Jana TR: chovat 3 samečky spolu se opravdu nikde nedoporučuje. Ačkoliv mám doma trojici, která žije společně, je jim 10 měsíců...jsou spolu od odstavu a žijí v jedné místnosti se samičkami (připuštěni nikdy nebyli a nebudou), vědomě bych do toho nešla. Jestli chcete další morčátka, doporučuji pořídit ještě jednu klec a mít třeba další 2 prcky spolu.
- - - - -
Ehrena: Mám strach, že se to s Rozinkou nevyvíjí úspěšně a tak přemýšlím, jestli nenapsat mail MVDr. Jeklovi, který je v ČR asi největším odborníkem na tuto nemoc, kde bych popsala její stav a vývoj nemoci a zeptala se ho, zda v tomto stavu má cenu pokračovat v léčbě...aby to nebylo pro ni jen trápení... Zažila jsem před lety paní doktorku u nás ze ZOOVETU(veterina), která mému tehdejšímu příteli léčila králíka(měl encefalitozoonózu), který už nedokázal držet rovnováhu, kácel se, vydržel stát jen opřený o klec, byl chudáček vypelichaný, měl kapří hřbet, žral jenom stříkačkou nebo se mu podávaly granule do tlamičky a bylo nad slunce jasné, že to zvíře se strašně trápí a přesto léčila dál a dál. Byla to blbá situace, protože to zvíře nebylo moje, přítel byl v zahraničí, a já jsem nemohla sama rozhodnout. Byla jsem tenkrát opravdu zoufalá, nikdy na to nezapomenu.

Ehrena - 18.6.2019 11:29
Jana TR, nejde o věkový rozdíl. Samci se chovají pouze ve dvojicích. Netuším, jaké k tomu mají důvody, ale trojice většinou nikdy nefunguje. Přidáním 3. samečka by sis pravděpodobně rozeštvala i ty dva, kterým to doteď klapalo.

Jana TR - 18.6.2019 11:01
Dobrý den. Prosím o radu. Máme už tři roky ve venkovních podmínkách dva bratry a vše je ok. Teď zvažujeme pořídit od známé třetí morče- samečka - 5 týdnů - bez příbuzenských vztahů. Máme se o to pokoušet, nebo je ten věkový rozdíl už velký. Naši kluci jsou bez přístupu k samičkám. Děkuji za odpověď!

Leesil - 18.6.2019 10:16
Jezzabell, vykastrovat ho nechám, protože mám doma i jeho ségru a mohla bych je tímto dát v budoucnu k sobě.

Ehrena - 18.6.2019 09:46
Bába, s prorůstající mi kořeny zubů mám smutnou zkušenost u jednoho samečka, který mi na to bohužel už ve třech letech zemřel. Prorůstaly mu kořeny všech stoliček, analgetika nezabírala, nemohl ke konci vůbec sám jíst a musela jsem ho nechat uspat. Ale všechny případy nejsou tak smutné, u některých léky proti bolesti pomáhají natolik, že zvíře normálně vegetuje a baští samo. My jsme bohužel měli smůlu.
- - - - -
Nonyna , aspoň že tak. Už jsem měla strach, že je to horší, když jsi nic nepsala.
Tak se držte, držíme palce.

Zbyněk, to je teda něco! Jen by mě zajímalo, jestli to kolem toho švédského stolu jsou samé holky. Neumím si představit vypustit takhle moje kluky do takového kolektivu. Nevím, jestli by pro jídlo zapomněli na to ostatní.

Bába - 18.6.2019 08:59
Zbyněk:Sumetrolim bere v součastné době 2x denně,co je boflox nevím,na bolest bere meloxidyl a gabapentin,též 2xdenně.Píšeš,že na "zuby",ale ona má velice špatné kořeny!!!A to dle vet.nejde léčit.Proto hledám někoho kdo s tím má zkušenosti.
- - - - -
Zbyněk:zuby má v pořádku,nepatrně má broušené zadní,přední ok.
- - - - -
Zbyněk: na ten švédský stůl by padl můj celý důchod.

Zbyněk - 18.6.2019 07:52
Bába: a jejda, má toho chudák nad hlavu :( Se záněty močáku mám bohaté zkušenosti a rovnou je utloukám v zárodku kombinací Bofloxu a Sumetrolimu, to funguje. Na zuby je nejlepší Lietavcová v Praze na Hůrce, zcela bez diskusí. Postaví na nohy i beznadějné případy.

Boží švédský stůl:))) https://www.facebook.com/MasonCavies/videos/338786810135557/
Archív diskuze | Fotky z akcí | Alba uživatelů
 

Starší příspěvky