Osmák deguPořizujeme osmákyBydleníNemociVeteriny

 JídelníčekZvukyRozmnožováníZajímavosti

Diskuze

Inzerce

Jména

Odkazy


E-mail

Osmák degu

česky: osmák degu, chilská veverka
latinsky: Octodon degu
německy: Degu, gewöhnlicher Degu
anglicky: degu, brush-tailed rat
francouzsky: octodon, degue du Chili, dégu
španělsky: Degú, Degu, Ratón Cola de Pincel
nizozemsky: degoe
polsky: koszatniczka
maďarsky, dánsky, norsky, švédsky, finsky, italsky: degu

Osmáci degu pochází z Chile v Jižní Americe, kde obývají suché a vegetačně chudé horské, stepní a pobřežní oblasti na severu a ve středu země. V létě je tu horko a sucho a v zimě chladno a deštivo.

Ve své domovině se vyskytují hojně až do výšky 1200 m.n.m. a jsou považováni za škůdce, protože dokáží zemědělcům způsobit velké škody. Ovšem zemědělské plodiny nejsou pro osmáky ve větší míře coby potrava vůbec zdravé a v posledních letech začíná sílit přesvědčení, že by to mohl být důvod, proč u volně žijících osmáků stoupl počet onemocnění.
V přírodě si vyhrábávají nory, ve kterých nesmí chybět hnízdo (které je se svými 20cm v průměru nejmenší z celého komplexu), zásobárna a záchod. Občas se taky nastěhují do opuštěných nor po činčilách a kururech. Osmáčí rodinka může mít postavených i víc nor, přečemž každá má jeden hlavní a několik bočních vchodů. Pro maskování vchodů využívaji různé štěrbiny, pukliny, husté křoví a skalky.

Žijí v rodinách, které mají 3-10 členů. Několik rodin pohromadě tvoří kolonii, která může čítat až 200 osmáků. Jsou to proto velmi sociální zvířata, která hodně času tráví vzájemným si probíraním kožíšku, čištěním a komunikaci mezi sebou navzájem.
Jednu rodinu tvoří sameček, 2-3 samičky a jejich mláďata, která si s dosažením pohlavní dospělosti odcházejí založit vlastní rodiny. Každá rodina si hlídá svoje teritorium. Uprostřed jejího území si sameček postaví kopeček z větviček, listí, kamínků, hlíny a celkově všeho, co je po ruce, a na tom kopečku pak drží stráž, přičemž platí pravidlo "čím vyšší hiearchické postavení v kolonii sameček má, tím je kopeček vyšší". Pokud je kopeček zničen, ztrácí osmák své postavení a musí si ho vybojovat zpět. Protože jsou osmáci velmi častou kořistí predátorů, snaží se ohrožení svého života eliminovat tím, že se pasou v okruhu maximálně 5 metrů od vchodu do nory. Pokud hlídkující sameček zaznamená nějaké nebezpečí, začne velice pronikavě a ostře pískat, čímž varuje celou kolonii a osmáci se utíkají schovat do nejbližší nory.
Kromě toho, že si osmáci svoje území hlídají, tak si ho i značkují močí. Moč osmáků odráží ultrafialové světlo, a tak svoje značky můžou osmáci nejenom cítit, ale i vidět. V blízkosti vchodů do nor bývají umístěna koupaliště z písku, v kterém se osmáci koupou. Dělají to jednak kvůli zlepšení izolačních vlastností srsti, ale také kvůli tomu, aby si na sobě udrželi rodinný pach (proto také osmáci do písku čurají). Když území rodiny navštíví cizí osmák, jde se vykoupat do rodinného koupaliště. Tím na něm ulpí rodinný pach a osmáčí rodinka ho snáze přijme mezi sebe. Na jednom hektaru může žít 80-300 zvířat, starší prameny dokonce uvádí až 1000 osmáků na hektar.

Osmák je zvíře s denní aktivitou, ale protože je v jeho vlasti přes den horko, tak se většina jeho aktivit přesouvá do časných ranních nebo pozdních odpoledních hodin.

Živí se listím, trávou, bylinkami, semeny a v omezené míře také kůrou a kořínky.

Ve volné přírodě se nedožije ani jednoho roku věku téměř polovina osmáků a jen asi 1% je starší než 2 roky. V zajetí se dožívají vyššího věku, průměrně asi 4 - 6 (některé prameny uvádějí 5 – 8) let – hodně záleží na správné výživě, počtu březostí a zdravotním stavu.

Jak osmáci "dobyli" svět

V polovině 60. let bylo kvůli vědeckým účelům do Ameriky importováno 10 párů osmáků. Prováděl se na nich výzkum cukrovky, na kterou jsou osmáci velmi náchylní. V roce 1975 se převážně potomci těchto osmáků dostali do východoberlínské zoologické zahrady, kde se úspěšně rozmnožili a nadbytečná zvířata byla prodána do berlínských zverimexů, odkud se dostala k soukromým chovatelům. Z berlínské ZOO se osmáci dostali také k nám, do pražské ZOO.

Na světě jsou dvě obrovské kolonie osmáků držených v zajetí – jedna se nachází v Americe na vermontské univerzitě a druhá v Santiagu de Chile na Instituto de Medicina Experimental del Servico Nacional de Saludad der Universidad de Chile. Další instituty chovající osmáky jsou například Wellcome Institute v Londýně a magdeburská univerzita v Německu.

Vědecká klasifikace

Osmáci byli poprvé popsáni a systematicky zařazeni až v roce 1782 jezuitou Juanem Ignaciem Molinou v jeho díle Ensayo sobre la historia natural de Chile (česky by se to dalo přeložit jako Pojednání o chilské přírodě). Nejdříve byli řazeni k veverkám (Molina je nazval Scirius Degus – Scirius je vědecké druhové označení pro veverku. Například naše veverka obecná je latinsky Scirius vulgaris.), protože mají osrstěný ocásek a podobný vzhled a způsob života, ačkoliv se od veverek anatomicky velmi liší a jsou spíše příbuzní s morčaty a činčilami (další příbuzní jsou činčiláci , kururové a nutrie), a dokonce výzkumy DNA z posledních let naznačují, že, více než s morčaty, jsou osmáci příbuzní s králíky. V roce 1848 přeřadil britský vědec George Robert Waterhouse osmáky do rodu Osmáci a založil tak čeleď Osmákovití. Dneska  všechny 4 známé druhy osmáka řadíme do rodu Osmák.

Název „osmák degu“ vznikl z latinského slova „octo“, což znamená „osm“ a řeckého slova „odoús“ (genitiv odóntos), které znamená „zub“ a poukazuje tak na tvar žvýkacích plošek osmákových stoliček. Kuriozní na celé věci je, že ač dali osmáci název celé čeledi, tak jejich zubní „osmička“ je, narozdíl od ostatních zástupců této čeledi, asymetrická. Druhá část jeho jména, „degu“, pochází z araukánského slova dewü. Araukánové byli původní indiánští obyvatelé Chile před příchodem Evropanů.

Říše:

Živočichové (Animalia)
 
Kmen:
Strunatci (Chordata)
 
Podkmen:
Obratlovci (Vertebrata)
 
Třída:
Savci (Mammalia)
 
Podtřída:
Živorodí (Theria)
 
Nadřád:
Placentálové (Eutheria)
 
Řád:
Hlodavci (Rodentia)
 
Podřád:
dříve Morčatovci (Caviomorpha)
dnes Dikobrazočelistní (Hystricognatha)
 
Nadčeleď:
Octodontoidea
Čeleď:
Osmákovití (Octodontidae)
 
Podčeleď:
Octodontinae
Tribus:
Octodontini
Rod:
Osmák (Octodon)
 
Druh:
Osmák degu (Octodon degus)
 

Druhy osmáka

Všechny 4 druhy osmáka žijí mezi 28. až 40. stupněm jižní zeměpisné šířky.

  • Osmák degu (Octodon degus)
    Osmák degu je v přírodě nejrozšířenější a zároveň nejmenší druh osmáka. Horní vrstva srsti má zbarveni aguti a spodní je béžová. Béžově má zvýrazněné i oči a uši. Ocas je zakončen tmavou štětičkou. Délka těla je zhruba 15 cm a ocásku taky tak.

  • Osmák okatý (Octodon bridgesi)
    Osmák okatý žije na úpatí And. Je aktivní v noci. Barvu srsti má tmavší a nemá béžově zvyrazněné oči a uši. Uši má krátké, ocas poměrně dlouhý a bez štětičky.

  • Osmák pobřežní (Octodon lunatus)
    Osmák pobřežní obývá hory u pobřeží. Je mnohem více podobný osmákovi degu než osmák okatý – má jak typické aguti zbarvení, tak štětičku na ocásku a zvýrazněné oči a uši.

  • Osmák tichomořský (Octodon pacificus)
    Tento osmák byl popsán až v roce 1993, žije na ostrově Isla Mocha v lesích a patří mezi vyhynutím ohrožené druhy, pokud už nevymřel. Je jednobarevný (bez typického melirovaní), uši jsou krátké a ocásek postrádá typickou štětičku. Byly zkoumány pouze 2 exempláře.

Základní biologické hodnoty osmáků

Tělesná hmotnost v dospělosti:

cca. 180 – 300g (březí samičky až 350g)
 
Hmotnost při narození:
14 - 20g
 
Tělesná teplota:
38 - 39,5 °C
 
Průměrná délka života v zajetí:
Prům. délka života ve volné přírodě:
4 – 6 let (výjimečně až 12 let)
50% 1 rok, 1% 3 roky
 
Délka těla:
hlava a tělo cca. 15 cm
ocásek cca. 12 cm
 
Tělesná dospělost:
kolem 1 roku věku
 
Pohlavní dospělost:
samičky od 6ti týdnů
samečci od 3 měsíců
 
Tělesná dospělost:
8 – 10 měsíců
 
Délka pohlavního cyklu:
18 – 25dní
 
Ideální věk pro první zabřeznutí:
6 měsíců
 
Doba březosti:
86 - 94 dní
 
Počet mláďat:
1 – 12 (průměrně 4-5)
 
Doba kojení:
4 – 6 týdnů (velké a tudíž slabší vrhy bývají kojeny déle)
 
Doba odstavu:
6-8 týdnů
 
Počet bradavek:
4 páry
 
Počet chromozomů:
58
 
Zubní vzorec:
spodní a horní čelist: 1-0-1-3 (20 zubů)
 
Martina Habartová
anhelli © kralici.cz