OTESÁNEK         zakrslý králík tříslový černý



                          Ahoj králíci!
  Jmenuji se Otesánek a jsem zakrslý králíček. Jsem moc rád, že tu můžu s vámi posedět. Něco vám o sobě řeknu: Narodil jsem se v Rokycanech v září 1999. Když už byla zima a sníh, tak mě odvezli k nějaké paní do Plzně a ta mne posadila pod takový velký strom, na kterém bylo spoustu cingrlátek. Říká se mu vánoční, víte? Pak přišlo ještě moc lidí a jedni mě zase odnesli k jinému stromečku (ten mi moc chutnal a taky červená cukrovíčka, co jsem si trhal). A tam už jsem zůstal. Začalo se mi tam líbit. Hned jsem dostal moc hezkou klec a mističky a napáječku a seno a tyčinky a dobroty... Chvíli trvalo, než jsem se nechal pohladit. Udělali mi takový zátaras z různých polštářů a krabic. Tam jsem si běhal a oni mě zkoušeli nalákat na mrkvičku. Dlouho jsem se nedal. Dokonce mi přišlo zábavné počůrat jim koberec. Dost mě překvapilo, že oni tuhle hru se mnou hrát nechtěli. Není vám to taky divné? Ale když nabízeli bonbónky za čůrání do klece, tak jsem si dal říct. A pak začalo být venku teplíčko a svítit slunce. Tak se moje rodina rozhodla, že musím být očkovaný!! To od nich nebylo hezké, protože jsem musel jet do takového velkého bílého domu, kde mi to nevonělo. Tam mne někdo píchl a jeli jsme zpátky domů. Pak na mě byli doma zase hodní, tak jsem jim to odpustil.
  A pak se stala novinka! Dostal jsem nájemníka! Najednou se u mojí klícky zastavilo nějaké malinké zviřátko. Hned chtělo jíst z mojí misky, to jsem si ovšem nenechal líbit. Vůbec jsem ho do ní nepouštěl, vystrkoval jsem mu čumáček a vrčel na něj. Jenže on u nás stejně zůstal. Pak jsem se dozvěděl, že je to ONA. Prostě mi přivedli kamarádku! Pojmenovali jsme jí Kvík. Ona totiž stále kvíká. Asi jste uhodli, je to morče. A ani ho neučesali, že prý je rozetové. Tak jo, tak kamarádíme. Dostali jsme novou klec, 1x0,65 metru, když je nás teď víc. Je děsně fajn, že si mám přes den s kým povídat. S Kvíkem si skvěle rozumíme. Tulíme se k sobě a myjeme si hlavičky. Jezdíme na chatu, kde máme hezký výběh. Tam se paseme a běháme. Bez ohrádky nás nepouštějí, protože já bych asi brzy utekl a Kvík stejně radši leží. Když ale zrovna neleží, okusujeme spolu doma dráty, třeba od počítače, koberec, boty a kytky. Moje paní domácí to nerada vidí. Proč??
  Už budu muset odhopkat, protože mi připravují k večeři čínské zelí a křoupavá kolečka, co já mám tolik rád. Tak já už fakt musim ... třeba mi napište a já to vylepším, až budu po večeři. Všechny vás zdravím!
  Ahoj!


Na hlavní stránku Zde hoďte bobek