Než pořídíme králíčkaRady pro první týdnyVýchova a ochočeníSoužitíEshop

JídelníčekBydleníRozmnožování a péčeAnatomiePlemenaVeteriny

Nemoci

Diskuze

Inzerce

Galerie

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

Otázky

Králíci jinak


Pár slov úvodem

 

    Protože se často na tomto webu vyskytují hádky na téma zabíjení králíků, kde se ukazuje převaha lidí, kteří to považují za normální a běžné, rozhodl jsem se napsat tento článek, jenž vám poodhalí věci, které ani možná nevíte nebo si je jednoduše nepřipouštíte, a sdělí vám můj jednoznačný názor na tuto závažnou věc. Nechce se mi totiž věřit, že většina milovníků králíků, kteří sem chodí, opravdu jejich zabíjení schvaluje. Vždyť ani někteří zajisté nevědí, jak taková porážka vypadá. Pokud je to ale skutečně pravda, snad je můj článek přiměje k zamyšlení a možná i k přehodnocení svého dosavadního postoje. Byl bych rád, kdyby si všechny níže zmíněné případy aplikovali na svého ušatého mazlíčka, protože níže píši o králících, kteří by mohli být stejní, ne-li lepší mazlíčci, jenže nikdy nedostanou šanci to předvést.

    Abyste pochopili, proč mám vlastně takový názor na zabíjení králíků a jiných zneužívaných a vykořisťovaných zvířat, je třeba hned na začátku přijmout jeden důležitý a lidmi zapomínaný fakt: „Žádné zvíře v přírodě se nerodí pro to, aby zahynulo!“ Každé zvíře svým narozením dostává od přírody jedinečnou šanci, kterou už nikdy nedostane. Smyslem jeho života není úloha potravy, ale zajištění přežití svého vlastního druhu. Každé takové zvíře dostane od přírody výjimečný dar, kterým si ve světě plného nepřátel a jiných nebezpečí může svůj jediný život uchránit. Konkrétně u králíků je to například rychlý běh, výborný sluch a zrak umožňující vidět téměř v rozsahu 360°. Matka Příroda je v tomto ohledu ke všem živým bytostem spravedlivá, protože moc dobře ví, že každý musí dostat šanci. Lidé si však nejspíš myslí pravý opak.

    Ať se vám to líbí, nebo ne, člověk má potřebu si vše usnadňovat. Práci, kterou dříve konaly lidské ruce, pomalu nahrazují stroje; podobně jako potravu, kterou si dříve člověk musel obstarávat lovem, jako jiná všežravá či masožravá zvířata, nahrazuje intenzivní zemědělství, “holocausty“ a jiné chovy odpírající zvířatům základní potřeby a především šanci na přežití. Tyto oběti lidské bezohlednosti se rodí a umírají po miliónech denně za jediným účelem – nasytit stále rostoucí lidskou populaci. Nemají tedy žádnou spravedlivou šanci uchránit si holý život – o jejich osudu je už rozhodnuto ještě dříve, než se narodí. Jedná se především o prasata, dobytek, drůbež a v neposlední řadě i králíky – lidmi tak vítaný zdroj levného a snadno dostupného masa.

    Jen za rok 2003 statistiky uvádějí víc jak 50 miliard zabitých zvířat všeho druhu, což není zrovna zanedbatelné číslo. Odhad vychází z informací poskytnutých z přibližně 210 zemí. Tyto údaje samozřejmě nejsou kompletní, protože některé země o počtu usmrcených zvířat neinformovaly a ne všechna zvířata jsou úředně evidována. Statistiku zveřejnila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO). Z celého toho strašného jedenáctimístného čísla se králíci umístili na čtvrtém místě s počtem 857 miliónů zabitých jedinců. Ano, čtete dobře – 857 miliónů králíků za rok, neboli také 2347945 za den, 97831 za hodinu, 1630 za minutu či 27 králíků za sekundu. To jsou děsivá čísla, se kterými by se bezesporu mělo něco dělat. Vždyť jen než dočtete tuto větu, zahyne v lidských rukách pravděpodobně víc jak sto králíků.

   O etickém chování vůči zvířatům už bylo napsáno mnoho knih. Některé byly úspěšné, jiné méně. Pokud se chcete o tuto problematiku zajímat podrobněji, doporučuji přečíst si knihy: „Osvobození zvířat“ (Peter Singer), „Věčná Treblinka“ (Charles Patterson) a „Jejich jest království“ (Jan Čejka). Tyto tři knihy se dají považovat za to nejlepší, co k tomuto tématu vyšlo. Já se teď budu v následujících řádcích věnovat výrobě králičího masa, velkochovům králíků, okrajově se zmíním i o pokusech na zvířatech a nakonec se budu věnovat takzvaným „tradičním chovům“. Předem však varuji slabší povahy, použité obrázky nejsou cenzurované!

 

 

Velkochov – začátek utrpení

 

    V dnešním přetechnizovaném světě je možné vše. Veškeré jeho vymoženosti nám usnadňují každý den našeho výjimečného života. Nejsou to ale jen naše životy, které jsou technikou a modernizací denně ovlivňovány. I životy našich bližních – zvířat – byly poznamenány. Bohužel ale ne k lepšímu, jako v našem případě, ale k horšímu. Dávno jsou pryč doby, kdy byla zvířata uctívána za to, že lidem poskytla potravu a oblečení. V tomto moderním světě, kde vládnou peníze, byla zvířata ponížena na věci, a tak se s nimi i zachází. Ptáte se, jak je možné považovat živou bytost, jako jsem já nebo vy, za věc? Zcela legálně, alespoň dle zákona.

    Dnes téměř v každém obchodě s potravinami můžete koupit králíka. Jistě vás potěší roztomilý králíček s mrkvičkou, který se na vás usmívá z obalu a vyvolává ve vás příjemný pocit. Skutečný význam takového obrázku je však oklamat zákazníka. Žádny šťastný králíček se totiž v igelitovém pytlíku neukrývá. Je to pouhý obchodní trik! Ve skutečnosti jde o mrtvolu týraného a poníženého zvířete, které do své smrti muselo žít v nelidských podmínkách velkochovu, kde život nemá cenu větší, než jaká je uvedena na etiketě konečného výrobku. I samotná přítomnost mrkvičky na obrázku je naprosto absurdní, protože králíci ve velkochovu nikdy zeleninu nespatří.

    První pokusy o průmyslový chov králíků se na našem území objevily již v sedmdesátých letech minulého století. Avšak díky nevhodným podmínkám dříve či později tyto velkochovy zanikly. Opravdový rozmach průmyslové produkce králičího masa se objevuje až v devadesátých letech, krátce po změně politických a ekonomických poměrů. Dnes Česká republika vyprodukuje 36 000 tun králičího masa ročně, z čehož jde 90% do zahraničí. Pojďme si tedy teď popsat, jak to v takových intenzivních velkochovech, ze kterých pochází naprostá většina králičího masa v obchodech, chodí.

    Takový velkochov králíků, a teď nemluvím o chovu čítajícím desítky nebo stovky králíků, nýbrž tisíce, se dá rozčlenit na dvě části. První je část chovná, druhá výkrmová. Většinou se jedná o uzavřenou budovu, kam nepronikne denní světlo. Je uměle odvětrávána, a pokud zrovna funguje klimatizace, je i za horkých dnů klimatizována.Chovná králice v kleci s kotištěm.

    V chovné části najdete stovky králic s mláďaty. Jedná se většinou o speciálně k tomuto účelu vyšlechtěné samice, které mohou mít ve vrhu až dvanáct králíčat. Někdy chovatel nahrazuje uhynulé králice kvůli ušetření nákladů za nakup nových králicemi z výkrmové části, avšak ty už mívají menší početnost vrhů, což samozřejmě snižuje zisky. Nicméně smysl života takové králičí matky je stále stejný – přivádět na svět co nejvíce potomků pro výkrmovou část.

    Poprvé bývá králice oplodněna králíkem, mnohdy ale kvůli ušetření za chov chovných samců inseminací (umělým oplodněním), ve třetím až čtvrtém měsíci života, při dosažení živé hmotnosti cca tří kilogramů. Aby králice zabřezla, dostane dva dny předem hormonální preparát, který zvyšuje pravděpodobnost úspěšného oplození v tak nízkém věku. V případě, že králice nezabřezne, bývá zpravidla hned vyřazena z chovu a nahrazena jinou. Po porodu ve speciální malé kleci s kotištěm jsou starostlivé matce ponechána mláďata čtyři týdny, přičemž hned týden po porodu je králice oplodněna znovu. Díky tomu týden po odstavení mláďat králice porodí další vrh a vše jede nanovo. Tak se to bude opakovat tak dlouho, dokud králice doslova nepadne vyčerpáním, nebo její výkonnost neklesne natolik, aby byla nahrazena králicí jinou. To zpravidla trvá jeden rok.

Společné klece.    Králíčata jsou čtyři týdny po narození přesunuta do výkrmové části, kde stráví zbytek svého utrápeného života. Umístěna bývají buď jako celý vrh do jedné klece, nebo po jednom do takzvaných moderních bateriových klecí. V obou případech se však novým nájemníkům nedostává volného místa. Zatímco v kelci pro celý vrh se sotva králíci hnou, v boxu bateriové klece se králík sotva natáhne a otočí. Životní prostor králíků ve výkrmu bývá zpravidla cca 0,1 m². To má za následek vysokou úmrtnost, ať už zapříčiněnou nedostatkem pohybu, tak i stresem z přeplněných klecí. Dno klecí je navíc tvořeno ocelovým roštem, který je pro králičí tlapky bez polštářků naprosto nevyhovující. Hlavní je, že pro lidi je snazší uklízení a odpadá spotřeba podestýlky. Králíci z takovýchto klecí pak ale velmi často trpí bolestivými otlačeninami, což jim zrovna na zdraví nepřidá. Intenzivní výkrm nepřežije téměř 20% králíků.

    V takové malé kleci, kde se králík nemůže nijak proběhnout, nebo alespoň pořádně protáhnout, stráví králíci přibližně dva měsíce. Díky výkrmu speciálními granulemi pro rychlý růst svaloviny a bez možnosti pro králíky tak potřebného a žádaného pohybu, dojde k dosažení jateční váhy zhruba ve třetím měsíci života. Podotýkám, že králík se dožívá osmi až deseti let! Pro tyto nešťastníky však končí život už ve čtvrt roku.

Výkrmová hala s bateriovými klecemi. V takové kleci se kromě jídla nemá králík čemu věnovat.

 

 

Transport – další utrpení

 

    Pokud velkochov nemá přidružená jatka, což bývá ve většině případů, jsou králíci po dosažení jateční váhy transportováni nákladními vozy do porážkových provozoven. Jednoduše majitel velkochovu prodá své svěřence stále sílícímu masnému průmyslu. Králíci jsou umístěni do plastových přepravek, které se náramně podobají klasickým přepravkám na ovoce či zeleninu. Zde je využito každé volné místo, takže králíci jsou do přepravek doslova nacpáni. Přepravky jsou poté naskládány jedna na druhou na korbu nákladního vozu a odvezeny na jatka. Transport pak může trvat od jedné hodiny až po několik dlouhých hodin, bez vody a jídla. To má opět za následek vysokou úmrtnost králíků.

Moc šetrně se tu s těmito citlivými tvory nezachází. Využito je každé volné místečko.

Králíci v přepravkách již na korbě nákladního vozu. Že vám to připomíná převoz zeleniny? Doslova.

 

 

Králičí jatka – konec utrpení

 

    Po příjezdu na jatka jsou všechny přepravky s králíky zváženy a poté propočtena celková živá hmotnost králíků, ze které se odvodí konečná cena, kterou zaplatí majitel jatek. Následně je jedna přepravka za druhou odebírána a přenášena k vyprázdnění na počátku výrobní linky. Tu představuje pohyblivá dráha s oky, do kterých jsou králíci zavěšováni za zadní tlapky. Dříve se nejprve králíci usmrcovali přetržením páteře, dnes jsou králíci ve většině modernizovaných jatečních provozech omračování elektrickým proudem a o kus dál podříznuti. Pokud však dojde k časovému skluzu zpracování, bývají živí králíci z beden rovnou zavěšováni na dráhu a usmrcováni až podříznutím. Další ujeté metry na dráze smrti znamenají vykrvení, stažení kůže, vyvrhnutí vnitřností, odřezání končetin, očištění a nakonec zabalení do úhledných obalů. Jedna středně velká jatka v průměru vyprodukují za den 3500 až 4200 kusů, a roční produkce se pohybuje okolo 1,3 miliónů kusů.

    Tak tedy končí kratičké životy průmyslově chovaných a vykořisťovaných králíků – bez úcty, soucitu a lidského provinění nad „genocidou“, které se člověk dopouští na těchto nevinných a citlivých bytostech den co den, a to bez jediné uroněné slzy. Bytostech, které se narodí s podepsaným rozsudkem smrti, bez možnosti na tom něco změnit, nebo si uchránit svoji jedinou šanci k životu pomocí darů, které jim za tím účelem příroda dala a člověk jim je neprávem vzal.

Usmrcování králíků přelomením páteře. Někdy jsou králíci usmrcováni až podříznutím přímo na dráze.

Již stažená králičí těla.

 

 

Pokusy – živé laboratorní pomůcky

 Králíci znehybnění v držácích a připravení k testům.

    Samozřejmě průmyslové chovy nejsou jedinými místy, kde se králíci a jiná zvířata zneužívají v náš prospěch. Nezmínil jsem totiž neméně závažný problém, a tím jsou pokusy a testy kosmetických přípravků. Jelikož by to ale dalo na celý samostatný článek, nebudu se zde tomuto tématu nijak zvlášť věnovat. Navíc se mu už věnují jiné články a především knihy, které jsem zmiňoval na začátku. Nicméně bych vám alespoň rád popsal pro lepší představu jedny testy, které se běžně prováděly a ještě stále provádějí na králících.

    Jde o takzvané Draizeovy testy na zjištění dráždivosti testovaných látek – pracích prášků, mycích a jiných čistících prostředků. Tyto testy se provádějí na králících tím způsobem, že znehybněným králíkům vyrovnaným na policích – což znamená, že jsou uzavřeni v takzvaných „držácích“, ze kterých jim vykukuje pouze hlava – je do jednoho oka vpravena testovaná látka a oko poté zalepeno a ponecháno jejím účinkům na určitou dobu, trvající klidně i několik týdnů. Podle míry poškození oka – rozsahu vředů, infekce, krvácení atd…, které mají katastrofální následky a ve většině případů končí ztrátou zraku, se pak určí stupeň dráždivosti. To vše při plném vědomí zvířete, které se díky znehybnění v držáku nemůže ani podrbat či látku z oka odstranit jiným způsobem, a tak se mnohdy za hlasitého pištění snaží z držáku dostat ven.

Následky Draizeova testu dráždivosti chemických látek.    Asi je zbytečné popisovat, jak bolestivé to pro králíky musí být. Sami přece moc dobře víme, jak nepříjemně štípe šampon v oku, který patří mezi ty mírně dráždivé. Natož pak látka mnohem dráždivější, která několik dlouhých dní doslova oko pomalu rozežírá, a bez možnosti ji z oka nějak vyplavit. Navíc je dnes už prokázáno, že oko králíka je špatným modelem pro oko lidské. Rozdíly mezi nimi jsou zásadní, a tak se mnoho testů stává naprosto zbytečných a nesmyslných a jen maří nevinné životy.

    Dost často se také používají králíci jako učební pomůcky při školení lékařů a zvěrolékařů. Bohužel se stále ukazuje, že je levnější použít k takovým účelům skutečné zvíře, než umělou náhražku, která má více předností, například tu, že ji lze vícekrát použít.

    Jednou jsem měl možnost shlédnout video, kde se názorně na uspaném králíkovi ukazovaly reakce srdce na různé látky používané v medicíně. Pokaždé byla vpravena do krevního oběhu králíka určitá látka a pak bylo na grafu vysvětlováno, co látka způsobila. Mě osobně, když jsem viděl z grafů, jak se například tep srdce králíka zvyšuje, začíná být nepravidelný a poté se zase vrací k normálu, doslova bolelo srdce vlastní. Vždy po vpravení látky králík zbytečně bojoval o život a srdíčko se snažilo vyrovnat s cizí látkou. Takovéto názorné ukázky jsou v mých očích naprosto zbytečné, protože to, co předvedou, se dá jednoduše říct slovy bez zmaření jednoho nevinného života, nebo předvést pomocí počítačové simulace.

 

 

Tradiční chovy a jiné záliby – utrpení v každé obci

 

    Nejčastější případ zneužívání a vykořisťování králíků jsem si nechal na konec. Nejedná se ale o žádné utajované testy a dokonce ani o nelidské velkochovy. Můžete na něj totiž narazit v každé vesnici nebo městě. Jedná se o takzvané tradiční chovy, které jsou tak běžné, jako pěstování zeleniny ve skleníku. Někdo by teď mohl namítnout, že oproti velkochovům jsou tradiční chovy ke králíkům uctivější. Já zase tvrdím, že ve výsledku jsou naprosto stejné. Přestože se bezesporu alespoň část takových chovatelů snaží králíkům poskytnout co nejlepší podmínky k životu, stále je to neopravňuje k tomu, že jim odpírají základní potřeby, jimiž jsou pohyb a samozřejmě šance přežít.

    Kotce králíkáren bývají většinou velké jen 1m X 1m, což je pro zvíře přizpůsobené k běhu naprosto nevyhovující životní prostor, a to ani nemluvím o tom, že v takovém kotci se může sejít několik králíků najednou. Zkrátka se tu opět uplatňuje názor: čím méně pohybu, tím tlustší králík. Za podestýlku se nejčastěji používá seno, do kterého králíci musejí vykonávat svoji potřebu. Tato podestýlka se alespoň dle mých známých „chovatelů“ mění tak dvakrát, někdy i dokonce jednou, do měsíce. Přitom v přírodě je králík velice čistotné zvíře, které dbá nejen o čistotu své vlastní srsti, ale i o čistotu svého příbytku, a tudíž je takovýto přístup pro něj ponižující.Králíci běžně porážení třeba i u vašich sousedů jsou po usmrcení zavěšeni za zadní nohy k dalším krokům zpracování.

    Osobně znám chovatele, kteří alespoň podle názorů, které jsem měl tu možnost od nich vyslyšet, považují králíky za pouhý levný zdroj masa, pro který si lze kdykoliv dojít do králíkárny jako pro salám do ledničky. Celkově by vůbec byli radši, kdyby s králíky neměli žádnou práci, ale rovnou by přišli k hotovému. Protože jde o „živé maso“, které podle nich nemůže toužit po životě, nenechají králíky ani naočkovat proti nejčastějším a nejnebezpečnějším chorobám, aby náhodou zbytečně nevyhodili peníze. Pak mě opravdu velice dojímá, když si stěžují, jak jim celý chov vymřel, jako by to byla nakonec chyba chudáků králíků. Přinejmenším mi musíte dát zapravdu, že pokud někdo chová nějaká zvířata, musí jim poskytnout odpovídající péči. A pokud ji někdo z takových lidí není schopen svým svěřencům poskytnout, pak by neměl zvířata chovat vůbec. Je smutné, že ale právě tito nezodpovědní lidé rozhodují o tolika životech, které jim nepatří.

    Mnoho lidí chovajících králíky na maso ani neví, jak inteligentní zvířata to ve skutečnosti jsou. Z vlastních zkušeností vím, že inteligence králíků je na stejné úrovni, jako je u psů a koček. A přestože lidé psy a kočky chrání a rozčilují se nad jejich týráním a zabíjením, na králíky denně vybíjené po miliónech si ani nevzpomenou, ba co hůř, považují to za naprosto normální a správné. Mezi lidmi bohužel stále převládá názor, že králík je ryze konzumní zvíře. Konzumní zvíře? Jak směšně a zároveň děsivě to zní. Nelze přece považovat žádnou živou bytost, která se dokáže radovat a užívat si života, za jídlo, tedy alespoň pokud máte všech pět pohromadě. Nicméně i přesto většina chovatelů králíky zabíjí a konzumuje, aniž by se nad svým obědem – vraždou či popravou živé bytosti, které násilně vzali život – vůbec nějak pozastavili.

    Porážka v takovém zájmovém chovu probíhá ve většině případů tradičním způsobem. Králík chycený za zadní nohy dostane jednu prudkou ránu rukou nebo nějakým předmětem přímo za uši. Smrt je to pravděpodobně okamžitá, ale ne zřídka se stává, že špatně provedený úder zapříčiní trápení zvířete. Jiní chovatele zase radši preferují usmrcení králíka podříznutím za živa (osobně jednoho takového znám), což je zajisté výhodné pro lepší vykrvení, ale o pocitu a nepředstavitelném strachu oběti už nikdo nemluví.

Zlomení králíci, kteří už dávno vzdali svůj boj.    Největší experty na porážení králíků ale najdete asi v Číně. Zde králičí život nemá větší hodnotu než jakou zaplatí zákazník. Díky takovému přístupu k těmto zvířatům je pak možné králíky zabíjet doslova umlácením. V takovém případě se zákazníkem vybraný králík uváže za zadní nohu a ocelová tyč se postará o zbytek. Pak vám během pěti minut králíka stáhnou, vykuchají a zabalí. Toto krvavé divadlo se ke všemu odehrává před očima dalších králíků, kteří svolně čekají na konec svůj. Ať si však říká kdo chce co chce, dle mého názoru i králík chápe, co se jen pár metrů od něj odehrává, a zajisté to pro něj musí být velice stresující. Ostatně i na fotce můžete vidět, že zlomení králíci čekající na svoji popravu hledí raději jiným směrem.

    Vraťme se ale zpět do našich zeměpisných šířek. Doslovné „pěstování“ králíků za účelem konzumace je našimi chovateli, které potkáváte denně, aniž byste to tušili, bráno jako pěstování ovoce a zeleniny. Přivést na svět, vykrmit, „sklidit“ a sníst. A na tom nic nezmění ani ten fakt, že oproti ovoci a zelenině je králík živá bytost toužící stejně jako lidé po životě a ne po smrti; a ani to, že už dávno nejsou králíci ryze konzumními zvířaty, ale vítanými společníky v domácnostech, kde úspěšně nahrazují lidmi tolik milované a chráněné psy a kočky. A u těch by většina z nás takový přístup zcela jistě bez váhání odsoudila. Vždyť se stačí podívat, jak obrovský odpor vyvolávají případy zabíjení a konzumace psů v jiných zemích. Zvláštní – stejně chytří a mnohem roztomilejší králíčci, mnohonásobně víc vybíjení než psi, už takovou vlnu emocí ve většině lidí nevyvolají. Čím si takovou ignoraci od lidí zasloužili? Trpí snad méně? Nebo snad necítí bolest? To určitě ne.Na staženého králíka není opravdu hezký pohled.

    Lidská bezohlednost a lhostejnost ale nejspíš nemá meze. Vedle lidí, kteří chovají králíky jen za účelem produkce masa, se najde spousta takových, kteří králíky chovají jako svůj koníček. Vyšlechtit ukázkového králíka určitého plemene je zajisté něco úžasného, ale ten fakt, že takovému králíkovi předchází i desítky „nepovedených“ jedinců, kteří skončí jako pouhá surovina do oběda či večeře, mne osobně děsí. Je sice fajn mít na výběr z mnoha barevných rázů králíků, ale když se na to podíváte z druhé strany, je celé šlechtění naprostá zbytečnost stojící mnoho nevinných životů. Králíkům je vcelku jedno, jak vypadají, jak jsou velcí nebo zda jsou čistokrevní. To jen lidé pro svou potěchu z úspěchu přišli na to, že lze králíky zneužít i tímto způsobem. A taky proč ne, králík je tvor malý a bezbranný, a tudíž se snadno podvolí. Záliba chování králíků je velice oblíbená a pro lidi, kteří ji provozují, má ještě k tomu jednu velkou výhodu. Vedlejším produktem je totiž kvalitní a levné maso.

    Nabízí se však otázka, proč se vlastně lidé ke králíkům takto bezohledně chovají. Králíci přece nejsou jediná šlechtěná zvířata. Šlechtí se i psi, kočky a další, a ty nikdo nezabíjí. Navíc jde o velice chytrá, hravá a hlavně velmi roztomilá zvířata, která by si rozhodně takovýto osud, který jim lidé přichystali, nezasloužila. Kde je ten pomyslný rozdíl, díky kterému lidé jedna zvířata milují a druhá doslova nenávidí a vyvražďují? Těžko říct.

    Aby toho však nebylo málo, vedle výstav konaných nejrůznějšími svazy chovatelů po celé zemi, kde vystavují výsledky své krvavé záliby, si tito lidé vymysleli další způsob kruté zábavy, která opět králíky ponižuje na úroveň nahraditelné věci, jenž nejspíš nemá ani právo na život. Bohužel je králík skutečně snadno nahraditelný jiným, a tak plní i úlohu soutěžní pomůcky. Soutěže ve stahování králíků sice u nás nejsou naštěstí příliš rozšířené, přesto se jich však pár uskutečnilo v jedné nejmenované obci, a to s velkým úspěchem. Zde si asi doslova řekli, že člověk může nakládat s méně inteligentními tvory, jak se mu zachce. A zatímco se lidé bavili nad počiny některých soutěžících, nikdo ani trochu nepomyslel na to, že opět zcela zbytečně umírali proti své vůli naprosto nevinné a bezbranné bytosti, které se do posledních sil snažili v panickém strachu uchránit před nedobrovolnou smrtí.

Nadšení, které přímo čiší z účastníků soutěže ve stahování králíků, musí snad každého bodnout u srdce. Nadšení, které přímo čiší z účastníků soutěže ve stahování králíků, musí snad každého bodnout u srdce.

 

 

Co říci závěrem?

 

    Je tedy s podivem, jak se lidé rádi povyšují nad zvířata svojí inteligencí, přestože v rozporu s ní dokáží dělat takovéto nechutné věci, které by rozhodně skutečný inteligentní tvor nedopustil. Že se vůbec odvažují označovat život za něco výjimečného a jedinečného, když si ho nedokáží ani trochu vážit a namísto toho ho zneužívají a likvidují. Děsím se představy, kolik už bylo a ještě bude prolité nevinné krve, tolik podobné té naší…

    Jak tedy asi teď usuzujete z předešlých odstavců, tedy pokud máte srdce na pravém místě, lidé jsou k některým zvířatům, mezi které patří i ti úžasní plyšoví králíčci, bezohlední a neustále je ponižují nevhodným přístupem k jejich životu. Stále jim dokazují svoji převahu nad jejich bezvýznamnými životy a dělají z nich pouhé prostředky k přeměně krmiva na maso, které neváhají využít ani ke krutým zábavám pořádaným svazy chovatelů, které by naopak měly zvířata ctít. Bohužel ani samotný zákon nic takového nezakazuje, ba naopak podporuje. Takový přístup lidé tedy zvolili ke zvířatům, ale naštěstí ne úplně všichni.

    Najdou se i tací, kteří si životů zvířat váží a neberou je na lehkou váhu, jako většina ostatních. Nesnaží se však jen zvířata chránit, obhajovat a pomáhat jim, ale i ukazovat lidem opačného postoje správnou cestu bez zbytečného násilí páchaného na našich bližních. Ač si to totiž člověk nechce připustit, je stále jen jednou bytostí z mnoha na této planetě, a tudíž nemá žádné výsadní právo porušovat zákony, které dávno před jeho příchodem na svět vytyčila Matka Příroda, a upravovat si je ve svůj prospěch. Každý narozený tvor musí dostat stejnou šanci na život, protože každému je tento dar dán pouze jednou! Tak to bylo v přírodě zařízeno, a na to by lidé, kteří tolik chtějí plnit úlohu pána všeho tvorstva, neměli zapomínat.

    Někteří budou namítat, že člověk je všežravec a bez masa se neobejde, přestože tento argument je naprosto scestný. Vegetariánská strava je stejně hodnotná, jako strava doplněná masem. Prokázalo to již mnoho odborných studií, jenže se vždy ukázaly i studie protichůdné, zadané korporacemi těžícími nemalé peníze z utrpení zvířat. Tyto společnosti si totiž moc dobře uvědomují, že pokud by lidé omezili spotřebu masa, přišly by o tučné zisky. Jiní se budou dokonce obhajovat tím, že dravci také zabíjejí a požírají jiná zvířata, tak proč by to nemohl dělat i člověk. Jenže vše probíhá v rámci přírodních zákonů, a na rozdíl od lidí nemají tito dravci na vybranou a nejsou obdařeni schopností soucítit, a rozhodně žádný z nich neodpírá své kořisti základní práva, jak to lidé s oblibou dělají.

    Je ale na lidech samotných, jestli budou chtít zvířata dál zneužívat ve svůj prospěch či se na tom nepřímo podílet konzumací masa, protože je to snazší, nebo v sobě naleznou tu trochu soucitu a raději se vzdají produktů z nich vyráběných, a pomůžou tak alespoň trochu snížit stále rostoucí a děsivější čísla usmrcených zvířat, která nikdy nepoznají skutečný život, přestože na to mají právo. Můj osobní názor je, že by naše potrava neměla mít vlastní rozum. Záleží ale jen na vás, zda tento názor přijmete za vlastní. Vnucovat vám ho rozhodně nebudu. Každopádně teď ve vašich rukách spočívají osudy miliónů nevinných a trpících obětí moderní doby. Rozhodnutí je jen a jen na vás!

 

Je snad těžké je mít rád?

 

 

Zdroj obrázků:

www.cuniculture.info

www.kralici.zde.cz

www.all-creatures.org

www.zivotkralika.wz.cz

www.vartatimes.cz

Za poslední roztomilý

obrázek vděčím Katušce

z www.kralici.cz.

 

Zdroj informací:

www.kchbk.xf.cz

www.ohz.cz

www.svobodazvirat.cz

Vlastní informace.

 

Autor: Martin Miřejovský (Duke)
Copyright © 2006
www.kralici.cz