Než pořídíme králíčkaRady pro první týdnyVýchova a ochočeníSoužitíEshop

JídelníčekBydleníRozmnožování a péčeAnatomiePlemenaVeteriny

Nemoci

Diskuze

Inzerce

Galerie

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

Otázky

Soužití

WANTED: Fotodokumetace ze seznamování králíků (chování během seznamování, bitky, zranění atp.) a ze soužití králíků!

Snažili jste se seznámit králíky a dokumentovali si jejich seznamování? Sháníme kvalitní fotky pro tento článek!

Stejně tak nás zajímají i popsané zkušenosti chovatelů!

Pokud jste ochotní se o své zážitky podělit, zašlete vyprávění, fotky nebo celá albíčka buď do SZ uživatelce anhelli nebo na info@kralici.cz Budeme se těšit!
 

 

Jak starého kamaráda zvolit?
Přinesení kamaráda
Seznamování
Vemte na vědomí

Nekastrovaný samec + nekastrovaná samice = NE!
Kastrovaný samec + nekastrovaná/kastrovaná samice = ?
Nekastrovaný samec + kastrovaná samice = NE!
Samice + samice = ?
Nekastrovaný samec + nekastrovaný samec = NE!
Kastrovaný samec + nekastrovaný samec = NE!
Kastrovaný samec + kastrovaný samec = ?

Úvodem

Divocí králíci žijí v přírodě v podzemních koloniích a mají vysoce vyvinuté sociální chování. Skupina králíků má pevnou hierarchickou strukturu, kde má každý králík své místo. Králíkům dodává skupina pocit bezpečí, a proto ani na pastvu nechodí králíci sami. Králíci spolu tráví většinu času, pečují si vzájemně o srst a hrají si spolu. Pokud králík skupinu ztratí, je nešťastný, protože ztratí bezpečné zázemí a stává se zranitelným

Více o způsobu života divokých králíků se můžete dočíst v článku Králík divoký.

Z výše uvedeného vyplývá, že by, pokud je to alespoň trochu možné, žádný králík neměl žít sám. Pokud ale s králíky teprve začínáme, je lepší nepřecenit vlastní síly a pořídit si králíka jednoho. Až když se naučíme, jak s králíkem zacházet, a přežijeme jeho pubertu, je vhodné přemýšlet o pořízení kamaráda. V takovém případě je ale nutné se králíkovi intenzívně věnovat, abychom mu absenci dalšího králíka vynahradili.

Rozhodně bychom neměli uvažovat způsobem: "Když si pořídím jenom jednoho králíka, líp si na mě zvykne a bude mě mít víc rád." To je dost sobecký přístup a vůbec nebere v potaz králíkovy potřeby. Jistě, že králík život bez dalšího králíka přežije, ale rozhodně bude šťastnější, když bude mít parťáka, se kterým si bude rozumět. Taky nemusí být vůbec pravda, že osamocený králík bude přítulnější. Přítulnost k člověku vyplývá z povahy králíka.

Pokud se však pro dva nebo vícero králíků rozhodneme, čekají nás nejenom radosti, ale i starosti. Dobrá zpráva je, že radosti při pohledu na dva spokojené ušaté kamarády je víc než těch starostí:-)

Podstatné je uvědomit si, že dva králíky NESMÍME chovat v jedné kleci, i kdyby si už při seznámení báječně padli do noty, protože vždy může jednomu přeletět něco přes nos, a pokud nebude mít druhý možnost ustoupit, poperou se, což končívá ošklivými zraněními a někdy dokonce smrtí králíků. Takže v první řadě musíme mít pořízenou druhou klec a pro společné bydlení ohrádku nebo zabezpečit byt pro volný chov. Pak taky musíme počítat s tím, že dva králíci toho dvakrát tolik sežerou a že oba dva budou potřebovat naočkovat a v případě zdravotních problémů bude nezbytná i návštěva veterináře, kdy výdaje mohou jít do tisíců korun.

Co také mnohé nenapadne je problém se značkováním a falešnou březostí. Pokud bude jeden z králíků nekastrovaný nebo budou dokonce nekastrovaní oba, mohou po sobě začít přeznačkovávat loužemi, stříkáním moči a bobky. Nekastrovaná samička může kvůli přítomnosti kastrovaného samečka dostat i falešnou březost. Všechny tyto problémy se dají řešit kastrací (i když u značkování bobky to nemusí být úplně stoprocentní), ale je dobré zde na ně upozornit, protože ne každý si toto při pořizování druhého králíka nebo dvou králíků uvědomí a kastrace přece jen není úplně nejlevnější záležitost, tudíž je lepší si ještě před pořízením králíků udělat potřebnou finanční rezervu. Kastrovaní králíci, kteří jsou kamarádi se zpravidla nepřeznačkovávají. Pokud máte dva králíky, kteří se nesnesou, mohou značkovat i po kastraci.

Je možné, že toto všechno už máte promyšlené. Pak tedy směle do toho! Váš ušák (nebo vaši budoucí ušáci) toto rozhodnutí jistě maximálně ocení a budou u vás žít se svým kamarádem velice spokojený králičí život, ve kterém jim nebude nic chybět!:-)

Králík + králík

Jak již bylo řečeno, divocí králíci žijí ve velkých koloniích spolu s ostatními králíky. Každý králík má ovšem svou noru a jiného králíka do ní obvykle nepouští. Na to musíme myslet, chceme-li králíkovi pořídit kamaráda.

Pokud si přineseme domu dalšího králíka, nesmíme si myslet, že domácí králík začne skákat do stropu nadšením z kamaráda, na první pohled se do sebe zamilují a neudělají bez sebe od té chvíle ani krok. Představte si, že by vám někdo domů zničehonic nastěhoval cizího člověka s tím, že odteď budete nejlepší přátelé. Také by se vám to zcela jistě nelíbilo.

U králíků bývá seznamování věcí složitou a často i dlouhodobou. Ovšem chov dvou králíků lze jedině doporučit, protože člověk, i když se snaží sebevíc, druhého králíka králíkovi nenahradí.

Často se stává, že králíci, kteří byli předčasně odstaveni (což je v případě zverimexů asi tak 99% králíků) nemají potřebné sociální návyky, neumí se k ostatním králíkům chovat a chovají se vůči nim nepřátelsky. U některých jedinců nepomáhá ani dlouhodobé a trpělivé seznamování – nového králíka prostě nepřijmou. Někdy si také dva králíci, které spolu seznamujeme, nemusí sednout a nespřátelí se, i když s nějakým jiným králíkem by to fungovat mohlo. To se stává například tehdy, když jsou oba králici dominantní a ani jeden se nechce podřídit tomu druhému.

Jak starého kamaráda zvolit?

Nejvhodnější je seznamovat králíky před dosažením pohlavní zralosti, tj. pod 4 měsíce věku. Králíci by měli být ideálně přibližně stejně staří (stále ovšem mluvíme o mladých králících), ale je možné seznamovat i staršího a mladšího králíka.

Pokud máme doma již několik let starého ušáka, není mu vhodné jako kamaráda pořídit právě odstavené mládě, protože mu starší králík při seznamování bude chtít dokázat svou převahu a může ho utiskovat nebo mu dokonce ubližovat, přičemž mládě není schopné se bránit, utíká a bojí se.

Seznamování dvou dospělých králíků možné je, ale může to být obtížnější.

Přinesení kamaráda

Když si přineseme domů nového králíka, měli bychom u něj dodržet nejlépe měsíční karanténu. Musíme myslet na to, že nový králík může být nemocný, i když se na první pohled jeví jako zdravý – příznaky nemoci se u něj mohou objevit až za pár dnů (u mláďat např. velice častá kokcidióza). Během karantény necháme nově příchozímu udělat rozbor bobků na přítomnost parazitů a necháme ho naočkovat, pokud už naočkovaný není.

Seznamování

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: V žádném případě nedáváme nového králíka do klece ke starousedlíkovi!!! Dva králíky můžeme spolu chovat pouze v opravdu veliké ohrádce nebo volně v bytě. V žádném případě nesmíme dva králíky ubytovat v jedné kleci!!!

Po karanténě a rozboru bobků můžeme přistoupit k samotnému seznamování.

TIP! Králíky můžeme zpočátku seznamovat přes klec nebo ohrádku, aby si na přítomnost dalšího králíka zvykli.

 



Pro seznamování vybereme neutrální území, které domácí králík nezná (např. chodba) a které si tím pádem nemůže nárokovat jako svoje. Toto území by mělo být dost veliké, aby měli oba králici prostor pro manévrování. Odklidíme veškeré kabely, pokojové květiny, porcelánové vázy po prababičce a tak podobně, aby nepřišli králíci nebo vybavení bytu k úhoně. Stejně tak zatarasíme všechny skuliny, mezery a slepé uličky, kam by se králík mohl napasovat a nemohl by couvnout. Po výběhu můžeme poházet pamlsky, zeleninu, trávu a seno, protože ten kdo žere, nemůže bojovat a trochu se uklidní. Stejně tak můžeme do výběhu umístit průchozí skrýše s minimálně dvěma východy, aby si králíci mohli jít z očí. Je důležité, aby byly skrýše průchozí a králíci jimi mohli probíhat, protože pokud se jeden králík schová do klasického domku s jedněmi dveřmi, druhý králík se napasuje za ním a první nebude mít možnost prchnout, může nastat mela a králíci si ublíží. Je vhodné si pro seznamování preventivně nachystat k ruce tlusté pracovní rukavice, rozprašovač nebo pistolku s vodou a smeták, protože pokud se králíci servou, není dobrý nápad je od sebe oddělovat holýma rukama.

Před samotným seznamováním je dobré promnout srst nového králíka počuranou podestýlkou ze záchůdku domácího králíka, aby nový králík získal známý pach.

Pak k sobě králíky pustíme.

V této fázi očekává naprostá většina natěšených majitelů, jak budou králíci nadšení, že mají kamaráda. Opak bývá pravdou. Existují sice případy, kdy se králíci očichají a tím seznamování končí a králíci jsou kamarádi, mnohem častější jsou ale hierarchické boje o postavení ve skupině.

Králíci k sobě přihopkají s ocáskem zvednutým do výšky, začnou se očichávat (soustředí se zejména na pohlavní orgány) a točit se dokolečka, poté si začnou ujasňovat postavění a dominantnější z obou králíků zpravidla začne toho druhého obskakovat. Je celkem jedno, jestli mu skáče na zadek nebo na hlavu, obskakovat může i samice samce nebo samec samce. Obskakovanému se to obvykle za chvilku přestane líbit a pokusí se o ústup, což se nezamlouvá dominantnímu králíkovi, který ještě neskočil a začne uprchlíka pronásledovat. Uprchlík má dvě možnosti – buď se nechá znova obskočit a dominantnímu králíkovi tak dokáže svou podřízenost nebo se pokusí znova o ústup, což si může dominantní králík vyložit neochotu se podřídit a králici se poperou.

Na peroucí se králíky dohlížíme, a dokud jenom létají chlupy, nezasahujeme. Zasahujeme až v momentě, kdy jde do tuhého, králíci si jdou po krku a hrozí vážná zranění. Menší zranění jako např. prokousnuté ucho nevadí a často k nim při seznamování dochází. V případě zásahu oba peroucí se králíky odtrhneme (ručně v pracovních rukavicích, poprášit vodou z rozprašovače, odšťouchnout od sebe smetákem apod.) a pokud si jdou i nadále po krku, oddělíme je, aby se uklidnili. Po chvíli můžeme seznamování zkusit znovu.

Při seznamování je běžné, že králíci značkují močí i bobky, protože se snaží přeznačkovat cizího králíka.

Cílem je, aby se králíci po seznámení na neutrálním území neprali, aby vedle sebe leželi, žrali spolu a navzájem se čistili bez vážnějších rozmíšek. Pokud takto idylicky spolu vydrží koexistovat celý den, můžeme se pokusit je umístit do jejich budoucího společného výběhu. Pokud tento výběh domácí králík zná, je lepší setřít podlahu octem a přeskládat uspořádání výběhu, aby se tam necítil jako doma a nenapadlo si ho svoje území začít bránit. To je důležité obzvláště u samiček, které jsou teritoriálnější. Také můžete znova zkusit fintu s poházeným žrádlem a pamlsky. Do výběhu první pusťte nového králíka, aby omrkl situaci, a teprve pak tam dejte domácího králíka. Může dojít k menším potyčkám, ale nemělo by to být nic vážného.

 

TIP! U obzvlášť tvrdohlavých jedinců můžete přistoupit k seznamování v přepravce. Oba dva králíky dáte do jedné přepravky a vyrazíte s nimi na výlet. Buď můžete chodit/jezdit autem po okolí nebo tuto situaci můžete využít k návštěvě veterináře.

Další tipy pro seznamování naleznete na konci článku Výchova a ochočení.

Albíčka uživatelů ze seznamování ušáků

Merlouska: Mates & Šamanka naostro http://www.kralici.cz/alba.asp?a=6566
Zuzvik: Ferda + Fllufy: http://www.kralici.cz/alba.asp?a=21838

Vemte na vědomí!

V některých případech se ale seznamování nemusí podařit vůbec a pro takový případ musíme mít vymyšlenou náhradní variantu, aby ani jeden králík nepřišel ze strany toho druhého k úhoně, aby měl každý své bydlení a aby bylo o oba stejně dobře postaráno (včetně každodenního pouštění z ubikace, pokud tedy nechováte králíky volně). Pokud jste si tohoto rizika vědomi, pojďme se podívat, jak to vypadá s potencionálními králíkovými kamarády.

Samec + samice = ?

Na první pohled by se toto spolužití mohlo zdát naprosto ideální, vždyť samec a samice přece patří k sobě. Ovšem vzhledem k rozmnožovacímu potencionálu králíku je podobné smýšlení nesmyslné. Králíci stojí v potravním řetězci nízko, což znamená, že jsou častou potravou dravců. Aby jejich druh v přírodě přežil, musí být schopný se rychle rozmnožovat. To v praxi znamená, že jsou králíci od přírody naprogramování k neustálému rozmnožování. A nejen to – samice má dokonce dvojitou dělohu, takže je možné, aby zabřezla a v době březosti zabřezla ještě podruhé, pokud je se samcem stále v kontaktu. Možná Vás teď napadlo, jak to, že na světě není v tom případě ještě překrálíkováno? Je to dáno tím, že v přírodě nejsou celoročně tak skvělé podmínky pro rozmnožování se jako je tomu doma, kde je po celý rok (i na podzim a v zimě) příjemné teplo, dostatek žrádla a žádní predátoři. Králíci tak nemají nic lepšího na práci, než se množit, množit a množit. Pokud pak samice přichází běžně do volného kontaktu s nekastrovaným samcem, může být březí celoročně (a to dokonce dvojitě, viz výše), což ji po fyzické stránce velmi vyčerpává, a taková vyčerpanost končívá smrtí.

Jaké jsou tedy možnosti chovu páru?

Nekastrovaný samec + nekastrovaná samice = NE!

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem je jasné, že spolu nevykastrovaný samec a nevykastrovaná samice nesmí sdílet společnou klec ani být společně puštěni (viz níže). Pokud si koupíme pár, aby si dělali navzájem společnost, musí být nejpozději ve 12. týdnu (pokud není časně kastrován, viz níže Kastrovaný samec + kastrovaný samec) samec od samice oddělen a už spolu do volného kontaktu přijít nesmí, protože králíci jsou pohlavně dospělí dříve než fyzicky a příliš brzká březost by samici mohla stát i život, nemluvě o zdravotních následcích (v době, kdy sama potřebuje živiny pro růst a správný vývoj kostí, dává tyto živiny mláďatům). Odděleně je pak buď budeme chovat celý jejich život (pokud se ovšem uvidí jen přes mříže, pozbývá „dělání si společnosti“ smyslu, protože králíci si dělají společnost tak, že se k sobě tulí a navzájem se čistí, což samozřejmě u oddělených zvířat nejde a myslet si, že si králíci budou výborně dělat společnost dlouhými pohledy z klece do klece, je hloupost), nebo necháme samce vykastrovat a pár už pak spolu (pokud se králíci vzájemně snesou) může spokojeně žít bez rizika zabřeznutí.

Často si lidé myslí: „Pořídím si samce a samici, nechám je, ať mají aspoň jedna miminka, a pak nechám samce kastrovat.“ Takto si může dovolit uvažovat jenom a pouze ten, kdo má králíky od chovatele, zná jejich původ, zdravotní stav příbuzných jedinců a ví, že nikdo z nich netrpí žádnou geneticky přenosnou vadou jako je např. přerůstání zubů. Pokud máte králíky (stačí i jednoho z páru) ze zverimexu nebo neznáte jejich původ, rozhodně je nepřipouštějte. V žádném případě také nepřipouštějte králíky s vadami – pokud vědomě připustíte králíka s vadou, která se pak projeví na jeho potomcích, mohou po Vás budoucí majitelé vymáhat zaplacení účtů u veterináře a vězte, že se jedná o částky tisícové až desetitisícové. Zamyšlení nad rozmnožováním králíků si můžete přečíst zde.

Pokud tedy původ králíků znáte a chcete je připustit, je dobré vědět:

  • samice může být připuštěná poprvé až v 7. měsíci života a do té doby spolu pár nesmí přijít volně do styku
  • samce musíme po kastraci od samice držet ještě měsíc odděleně
  • je možné, že si samec páření zapamatuje a bude se samici snažit obskočit i jako kastrovaný. Pokud toho nenechá, samici se to samozřejmě líbit nebude, bude se agresivně bránit a budete muset králíky chovat zvlášť.

Ubytování: Pokud máme doma nekastrovaného samce a samici, je jasné, že potřebují každý svoji ubikaci (případně místnost, pokud je chováme volně), aby spolu nepřišli volně do styku. Na běhání pouštíme každého zvlášť. V žádném případě spolu dohromady nekastrovaného samce a samici nepouštíme! Králíkům stačí na úspěšně dokonaný pohlavní akt doslova sekundy a nejednou už se stalo, že si majitel odešel na chviličku z pokoje a za měsíc se nad miminy strašně divil, jak je to možné, když králíky přece při běhání hlídal.

Výhody:

  • Žádné.

Nevýhody: 

  • Člověk se musí starat o každého králíka zvlášť, což je samozřejmě časově náročné.
  • Samec může na přítomnost samice reagovat značkováním bobky a močí. V extrémních případech stříká moč po stěnách.
  • Samice může na přítomnost samce reagovat značkováním bobky a močí a falešnými březostmi. Pokud budou časté, nebo bude samice mít tak silné falešky, že bude neustále stavět hnízda (dokonce se může stát, že jí z cecíků poteče mléko), je důležité ji nechat vykastrovat, protože zvýšená hormonální aktivita vede ke zvýšenému riziku výskytu rakoviny rozmnožovacích orgánů. Samici od falešek nepomůže připuštění! Po odstavu mláďat jimi začne trpět znovu.

Nekastrovaný samec + kastrovaná samice = NE!

Tato kombinace není vhodná. Je vysoce pravděpodobné, že se nekastrovaný samec bude snažit samici do úmoru obskočit, což samici samozřejmě poleze na nervy, bude se agresivně bránit a budete je muset chovat zvlášť. Nekastrovaný samec bude také pravděpodobně hodně značkovat močí i bobky.

Kastrovaný samec + nekastrovaná/kastrovaná samice = ?

Tato kombinace je vůbec nejdoporučovanější. Kastrovaný samec pozbude rozmnožovacích nálad, samici zpravidla neobskakuje a pár si spolu spokojeně žije. Může se ovšem stát, že nekastrovaná samice bude sexuálně obtěžovat samce a obskakovat jej. Řešením tohoto problému je kastrace samice.

Problémem také může být, pokud byl samec před kastrací připuštěn, protože pak v něm kastrace nemusí náladu obskakovat utlumit, samici samcovo chování obtěžuje, je na něj agresivní a pokud si samec nedá pokoj, pár spolu nebude moct žít. Nicméně je tento jev poměrně zřídkavý.

Málo zmiňovaným úskalím tohoto soužití je riziko falešných březostí u samice, jejichž důvodem by mohla být samcova přítomnost. Samici je pak lepší nechat taky vykastrovat, aby se netrápila. V rámci falešných březostí může být na samce taktéž protivná a může se ho snažit vyhnat ze svého území, protože si chrání imaginární králíčata.

Ubytování: Mnozí lidé si myslí, že mít dva králíky znamená chovat dva králíky v jedné kleci. Tato představa je mylná. Králíci nejsou od přírody zvyklí, že jim do „nory“ a na jejich území vůbec lezou vetřelci, a mohou vetřelce agresivně napadnout a ošklivě zranit. Králíky seznamujte postupně (viz začátek článku) a nikdy je do jedné klece nezavírejte. Buď každému pořiďte jeho vlastní klec nebo oběma přidělte pokoj, který budou obývat (pokud jim rovnou nonstop nezpřístupníte celý byt), případně můžete koupit ohrádku a přehradit jim půlku pokoje. V každém případě musí mít možnost jeden druhému v případě nedorozumění ustoupit a poodběhnout pryč.

Výhody:

  • Králíci si dělají vzájemně společnost.

Nevýhody:

  • Pokud je doma jako první samice, je důležité vědět, že jsou některé samice natolik teritoriální, že žádného jiného králíka (a některé samice dokonce ani žádné jiné zvíře) na svém území nesnesou, seznámení se kvůli agresivitě samice nemusí nepodařit a oba králíky budete muset chovat zvlášť. V některých případech může pomoci kastrace samice.
  • Je možné, že bude samice trpět falešnými březostmi a pak bude nutná kastrace (viz výše). Po kastraci už náladová nebude.
  • Pokud samec někdy v minulosti kryl, nemusí ho chutě opustit ani po kastraci, samici to bude otravovat, tudíž ho bude agresivně odhánět a budete je muset chovat zvlášť.

Samice + samice = ?

Nejvhodnější kombinace je matka a dcera nebo dvě sestry, protože nám tak odpadá seznamování. Pokud si doneseme k domácí samičce novou samičku, měla by být ta nová mladší, ideálně mládě, které se většinou staršímu jedinci bez námitek podřídí. Problémy při soužití dvou samic mohou nastat v okamžiku, když dvě stejně staré samice vstoupí do puberty a začnou si ujasňovat pozice ve skupině nebo když začne mladší dospívat a přestane starší respektovat nebo si dokonce začne nárokovat její místo. Může se dokonce stát, že se nakonec úplně rozkmotří a budete je muset chovat zvlášť.

Ubytování: Stejné jako u kastrovaného samce + nekastrované samice. V žádném případě nelze nového králíka přinést domu a dát ho domácímu králíkovi do klece!

Výhody:

  • Králíci si dělají vzájemně společnost.

Nevýhody:

  • Pokud k domácí samičce přineseme druhou samičku, může být starší natolik teritoriální, že nového králíka nikdy neakceptuje, a budeme je muset chovat odděleně.
  • V období dospívání (4.-8. měsíc života) jedné nebo obou z nich se může stát, že se samice neshodnou, která bude dominantní a která podřízená, a už se znovu nespřátelí. Protože se i samice dokáží porvat až do krve, musí pak být chovány odděleně.

Samec + samec

Nekastrovaný samec + nekastrovaný samec = NE!

Když se potká nekastrovaný samec s nekastrovaným samcem, končívá to bojem na život a na smrt. Případy, kdy se snesli dva nekastrovaní samci, jsou spíše výjimečné.

V žádném případě nepodléhejte mylnému dojmu, že pokud si pořídíte dva bratry z jednoho vrhu, máte po problému. Téměř jistě se Vám začnou v pubertě, kdy se v nich probudí teritoriální instinkty, prát, už se nikdy neskamarádí a budete je muset chovat odděleně. Chovat dva samce v jedné kleci je obdoba ruské rulety, neboť nikdy nevíte, kolik živých králíků v kleci ráno najdete (pokud se nepokusí zabít hned). Pro ilustraci Vám může sloužit příklad, kdy se dva samce servali tak, že jednoho našli majitelé už mrtvého a druhý zemřel později na veterině.

Kastrovaný samec + nekastrovaný samec = NE!

Nelze doporučit. Je pravděpodobné, že nekastrovaný samec bude kastrovaného napadat.

Kastrovaný samec + kastrovaný samec = ?

Zde musíme rozlišovat dva typy kastrátů – normální kastráty a časné kastráty. Protože u nás nejsou časné kastrace ještě tak časté, shrnu na tomto místě poznatky zkušené německé chovatelky Christine Wilde (www.diebrain.de).

Časní kastráti jsou samci, kteří byli kastrováni ještě před dosažením pohlavní zralosti (u zakrslých králíků je to v 10. – 14. týdnu života, u větších ras se může tato kastrace provádět až do 16. týdne života). U dvou časně kastrovaných samečků nedochází k bojům o hierarchii a teritorium a tvoří zpravidla mírumilovně žijící skupiny. V Německu je tato kombinace soužití králíků nejdoporučovanější (hned po kombinaci kastrovaný samec + samice).

Normální kastráti byli kastrování až po dosažení pohlavní zralosti a je vysoce pravděpodobné, že se budou prát.

Pokud chováme dva nekastrované samce, které necháme kastrovat až v momentě, kdy se začnou prát, už se pravděpodobně ani po kastraci prát nepřestanou, ale můžeme je nejdříve měsíc po kastraci (až se jim sníží hladina hormonů) zkusit znova seznámit. Do té doby je držíme odděleně – každého v jiné místnosti.

  • Zkušenost uživatelky Matky 555:
    "Odpoveď od majiteľky dvoch kraličkov, brachov, ktorí boli spolu v 5 mesiacoch kastrovaní..Priniesli sme si ich keď boli asi 3,5 mesační a po dvoch týždnoch u nas zacali na seba naskakovat, najprv sme sa tomu smiali, ale po asi dalsich dvoch tyzdnoch zacali boje..az take, ze jeden druhemu roztrhol sourek a museli sme ist o polnoci na pohotovost na veterinu..sitie bolo nevyhnutne, liecili sme sa zo stavov po narkoze a pod. potom ho kusol druhykrat, aj ked sme ich sledovali..takmer mu odkusol pindika, navsteva veteriny zase nevyhnutna, nastatie nic sa nestalo..nasledovala kastracia oboch, ale bohuzial, aj napriek tomu to nepomohlo..dokonca sme sa prestahovali do vacsieho bytu, chvilu to nebolo nikoho uzemie, tak sa zniesli, ale bohuzial, potom sa raz v klietke skoro zabili..od tej doby sa nic neda robit, len ich mat oddelene (co boli celu dobu, ale snazili sme sa ich stale integrovat..)."

Králík + jiný živočišný druh

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: V žádném případě nedáváme žádné zvíře do klece ke králíkovi!!! Králík i dotyčné zvíře musí mít svoji klec. Do společného výběhu je pouštíme pouze pod dozorem (neplatí pro fretku, která s králíkem do volného kontaktu nesmí přijít vůbec). 

Protože pro králíka není přirozené sdílet noru ani s jiným králíkem, je zcela vyloučené sdílení ubikace s jiným živočišným druhem. Ve stejném bytě se králík a jiný živočišný druh (kromě fretky) mohou snést pouze za určitých podmínek (viz níže). Pokud je nám život jiného zvířete milý, nikdy ho jen tak nestrkáme králíkovi do klece s naivní představou „Ták...a odteď se budete kamarádit.“ Mohlo by to velice špatně dopadnout!!! (viz níže)

Králík + morče = NE!

Králíka a morče v jedné ubikaci chovat nesmíme, protože:

  1. morče je inteligenčně na nižší úrovni než králík, což v praxi například znamená, že nemusí pochopit princip záchůdku. I když je králík zpravidla větší, může se stát morče agresorem, který bude králíka napadat a sexuálně obtěžovat. Známé jsou i případy, kdy morče ožíralo králíkovi srst až na kůži.
  2. králíci ve své kleci obvykle vetřelce nesnesou a snaží se ho vyhnat ven, což by morče jednak uvádělo do dlouhodobého stresu a jednak by to v extrémním případě mohlo skončit i smrtí morčete. Králík by také mohl morče sexuálně obtěžovat a znepříjemňovat mu tím život. Určitou ochranou by pro morče mohl být domeček, do kterého se králík nedostane, ale co je to za život trávit celé dny a noci vyděšený a schoulený někde v rohu domečku a bát se vystrčit čumák ven, protože je tam naštvaný nebo nadržený králík? Stresované zvíře je samozřejmě také náchylnější k nemocem (např. plíseň), protože stres oslabuje jeho imunitní systém,
  3. morče potřebuje krmivo obsahující vitamin C. Králík si vitamin C umí v těle vytvořit sám. Pokud by měl králík dlouhodobě nadbytek vitaminu C, může to vést až k vážným zdravotním problémům.
  4. králík a morče k sobě prostě nepatří, nerozumí si, mají jinou řeč těla a jejich spolužití ve smyslu „aby si dělali vzájemně společnost“ je absurdní. Je to stejné, jako by Vás chtěl někdo ubytovat společně s opicí.

„Vytahují“ morčata z králíků nemoci?

Králíci jsou za běžných okolností nositeli bakterií Bordetella bronchiseptica a Pausteurella multocida, které jsou přítomny v jeho dýchacích cestách. Na první pohled to poznat není, zdravému králíkovi nijak nevadí. Pokud se však tyto bakterie přenesou na morče (ohrožena jsou morčata s oslabenou imunitou), je vysoce pravděpodobné, že morče umře. Na morče se z králíka můžou přenést i různí střevní parazité (klostrídie, giardie apod. – ne však kokcidióza!), což ovšem neznamená, že by morče z králíka nemoc „vytáhlo“ a tím ho zachránilo. Králík zůstává i nadále nemocný, ale první se nemoc projeví u morčete. Králičí mor a myxomatóza na morče přenosné nejsou.

Proč chovají v zverimexech králíky společně s morčaty?

Ve zverimexech můžeme často vidět klece, akvária a ohrádky plné morčat a králíků, kteří si tam spolu naoko spokojeně vegetí. Problémem však je, že ve zverimexech spolu takto bydlí zpravidla velmi mladí králíci a velmi mladá morčata (nadto jsou často předčasně odstaveni, aby byli ještě menší, roztomilejší a tím i prodejnější), což znamená, že oba druhy jsou v době prodeje miminkovsky nezáludná dobrosrdečná stvoření, kterým je docela jedno, s kým bydlí, a zverimex tak ušetří místo za další ubikace. To se však s nástupem puberty mění a zvířata se stávají teritoriálními (začínají si chránit a bránit své území) a taky se v nich probudí rozmnožovací instinkty. Proto můžeme být čas od času ve zverimexech svědkem toho, jak již téměř dospělé morče vrká a obtěžuje sexuálně svoje spolubydlící, případně jak si dospívající králík brání svoje území a vetřelce se z něj do slova a do písmene snaží vyštípat.

Morče a králíka můžeme pouštět pod dozorem společně běhat. Vždy však dáváme pozor, zda se králík nechová teritoriálně a neútočí na morče s úmyslem chránit si své území a vetřelce z něj vyhnat. Pokud k něčemu takovému dochází, pouštíme zvířata odděleně.

Pokud si plánujeme koupit králíka a k němu rovnou morče, neboť je nám jasné, že na králíka budeme mít málo času, nepořizujeme si raději vůbec žádné zvíře. Králík, na kterého člověk nemá čas, nemá možnost se socializovat a nejde ho dost dobře ani vychovat. Takoví králíci pak tráví téměř celý svůj život zavření v kleci a stávají se z nich bezduché bytosti, které jenom leží, spí a čekají na jídlo, které je jejich jediným rozptýlením v bezbřehé nudě vězení.
Při pořizování králíka je důležité vědět, že králík ve dne převážně spí, a proto ho naše nepřítomnost (práce, škola) nikterak netrápí. Pokud se mu dostatečně věnujeme po našem příchodu (eventuálně před odchodem), na dobu naší nepřítomnosti žádného společníka nepotřebuje.

Pokud znáte případ, kdy králík s morčetem žil v jedné kleci a majitel to prezentuje jako příklad báječného kamarádství, není to až tak pravda. Je to dost výjimečný případ a opravdu nelze doporučit! Králík není pro morče a ani morče pro králíka žádný opravdový kamarád. Každý mluví jinou řečí a má jiné sociální chování. Pokud si na sebe králík a morče zvykli, měl majitel spíše víc štěstí než rozumu, a zvykli si na sebe proto, protože měli oba nekonfliktní povahu (a králík nebyl teritoriální, což je dost vzácné) a protože nedostali na výběr. Pokud by králík měl druhého králíka a morče druhé morče, ani jeden by po tom druhém nevzdychl a v lepším případě by se ignorovali.

Morčata je vhodné chovat po dvou stejného pohlaví.

Králík + potkan = NE!

Králíka a potkana v jedné ubikaci chovat nesmíme, protože:

  1. potkan je predátor, na králíka by mohl jednoho dne zaútočit a v krajním případě by ho mohl i zakousnout.
  2. králíci ve své kleci obvykle vetřelce nesnesou a snaží se ho vyhnat ven, což by v extrémním případě mohlo skončit i smrtí potkana.
  3. potkan je všežravec, a má proto úplně odlišné stravovací potřeby (např. žere i maso, moučné červy apod. a naopak nežere seno).
  4. králík a potkan k sobě prostě nepatří (v přírodě vedle sebe nežijí, protože potkani jsou hrozbou pro mláďata králíků), nerozumí si a jejich spolužití ve smyslu „aby si dělali vzájemně společnost“ je absurdní. Je to stejné, jako by Vás chtěl někdo ubytovat společně s liškou.

Potkana a králíka můžeme pouštět pod dozorem společně běhat. Vždy však dáváme pozor, zda se potkan králíka nechystá napadnout nebo jestli se králík nechová teritoriálně a neútočí na potkana s úmyslem chránit si své území a vetřelce z něj vyhnat. Pokud k něčemu takovému dochází, pouštíme zvířata odděleně a dáváme pozor, aby se potkani na procházce nesnažili dostat králíkovi do ubikace.

Potkany je vhodné chovat minimálně po dvou stejného pohlaví.

Králík + křeček = NE!

Králíka a křečka v jedné ubikaci chovat nesmíme, protože:

  1. křeček je maličké zvířátko, které umí být pěkně nerudné a pro kousnutí nejde daleko, cítí-li se ohroženo (což v poměru velikosti králík-křeček není nic nemožného). Ostatně syrský křeček je samotář a nesmí být chován v jedné ubikaci ani s jiným křečkem – natož tak s králíkem.
  2. králíci ve své kleci obvykle vetřelce nesnesou a snaží se ho vyhnat ven, což by v extrémním případě mohlo skončit i smrtí křečka.
  3. křeček je všežravec, a má proto úplně odlišné stravovací potřeby (např. žere i maso, moučné červy apod. a naopak nežere seno).
  4. králík a křeček k sobě prostě nepatří, nerozumí si a jejich spolužití ve smyslu „aby si dělali vzájemně společnost“ je absurdní. Je to stejné, jako by Vás chtěl někdo ubytovat společně s jezevcem.

Křečka a králíka můžeme pouštět pod dozorem společně běhat. Vždy však dáváme pozor, zda není křeček naštvaný, že ho chce králík zkoumat (první varování je, když se křeček otočí na záda s případným prskáním) nebo jestli se králík nechová teritoriálně a neútočí na křečka s úmyslem chránit si své území a vetřelce z něj vyhnat. Pokud k něčemu takovému dochází, pouštíme zvířata odděleně a dáváme pozor, aby se křeček na procházce nesnažil dostat králíkovi do ubikace (vhodné je na dobu křečkovy procházky nechat králíkovi v kleci pouze seno, aby křečka nelákalo ukrást králíkovi granule, zeleninu nebo ovoce).

Syrský křeček je samotář a v jedné ubikaci proto smíme chovat pouze jednoho křečka. Křečíci Roborovští a křečíci Campbellovi mohou být chování i po více kusech stejného pohlaví v jedné ubikaci.

Králík + činčila = NE!

Králíka a činčilu v jedné ubikaci chovat nesmíme, protože:

  1. činčila je noční zvíře a králík by ji ve dne rušil.
  2. králíci ve své kleci obvykle vetřelce nesnesou a snaží se ho vyhnat ven, což by v extrémním případě mohlo skončit i smrtí činčily.
  3. činčila má extrémně citlivé zažívání a speciální stravovací nároky. Nesmí například žádnou čerstvou trávu, zeleninu či ovoce, které mají naopak tvořit podstatnou část králičího jídelníčku.
  4. králík a činčila k sobě prostě nepatří, nerozumí si a jejich spolužití ve smyslu „aby si dělali vzájemně společnost“ je absurdní. Je to stejné, jako by Vás chtěl někdo ubytovat společně s klokanem.

Činčilu a králíka můžeme pouštět pod dozorem společně běhat. Vždy však dáváme pozor, zda se činčila nesnaží králíka otravovat nebo si z něj nedělá odrazový můstek ke skokům a jestli se králík nechová teritoriálně a neútočí na činčilu s úmyslem chránit si své území a vetřelce z něj vyhnat. Pokud k něčemu takovému dochází, pouštíme zvířata odděleně a dáváme pozor, aby se činčily na procházce nesnažily dostat králíkovi do ubikace, protože králík by si ji mohl chránit a útočit na ně. Stejně tak si dáváme pozor v případě, že má králík někde položenou misku s vodou, protože činčila si nesmí namočit kožíšek.

Činčily je vhodné chovat minimálně po dvou stejného pohlaví.

Králík + osmák degu = NE!

Králíka a osmáka v jedné ubikaci chovat nesmíme, protože:

  1. osmák je malá všetečná myš, která má naprosto jiný denní rytmus než králík, tudíž by ho nenechala ani vyspat, šmejdila by po něm a svým hemžením by králíka nesmírně rozčilovala. Osmák by se taky mohl cítit králíkem ohrožen (opět poměřte velikostně králík-osmák) a neváhal by v takovém případě králíka kousnout.
  2. králíci ve své kleci obvykle vetřelce nesnesou a snaží se ho vyhnat ven, což by v extrémním případě mohlo skončit i osmákovou smrtí.
  3. osmák je velice náročný na stravu, která musí obsahovat pouze minimum tuků a žádný cukr (tzn. speciálně sestavenou směsku pouze velice omezeně, žádné ovoce nebo pamlsky obsahující ovoce a cukr). Je to velmi důležité, neboť jsou náchylní k cukrovce.
  4. králík a osmák k sobě prostě nepatří, nerozumí si a jejich spolužití ve smyslu „aby si dělali vzájemně společnost“ je absurdní. Je to stejné, jako by Vás chtěl někdo ubytovat společně s nosálem.

Osmáka a králíka můžeme pouštět pod dozorem společně běhat. Vždy však dáváme pozor, zda se osmák nesnaží králíka provokovat nebo jestli se králík nechová teritoriálně a neútočí na osmáka s úmyslem chránit si své území a vetřelce z něj vyhnat. Pokud k něčemu takovému dochází, pouštíme zvířata odděleně a dáváme pozor, aby se osmáci na procházce nesnažili dostat králíkovi do ubikace (opět je vhodné nechat králíkovi v kleci pouze seno, protože osmáci jsou taková velice shánčlivá zvířátka, a kdyby viděli, že má králík v kleci nějakou dobrotu, snažili by se ji ukradnout, přičemž by mohli přijít k úrazu z králíkovy strany).

Osmáky je nutné chovat minimálně po dvou stejného pohlaví.

Králík + myška, pískomil, andulka, želva, fretka a jiná drobná domácí zvířata = NE!

Pokud Vám nedochází proč, zkuste si přečíst nahoře uvedené příklady jiných zvířat a zapojit rozum;) U papoušků dokonce existuje reálný předpoklad, že budou žárlit a králíka na základě toho napadat. Chov fretky a králíka v jednom bytě se vůbec nedoporučuje. Fretka je malá, hbitá šelmička, která byla dříve využívána k tzv. fretkování, což znamená, že je myslivci pouštěli do nor, aby vyhnaly králíky ven. Už pouhý její pach může králíka stresovat.

Králík + pes = ?

Dostatek informací k tématu naleznete v samostatném článku Jak seznámit psa s králíkem?

Závěr

Koupi kamaráda pro králíka si dobře rozmyslíme, protože to není nic jednoduchého. Musíme počítat s tím, že se králíci musí seznamovat postupně, může to trvat dlouho a někdy se to nemusí vůbec podařit. Je nutné tedy počítat s tím, že můžeme mít doma dva králíky, kteří spolu do volného styku přijít nesmí, a přesto nesmí ani jeden strádat, tudíž se musíme oběma pořádně věnovat. Nikdy nesmíme ubytovat dva králíky v jedné kleci!

Jiný živočišný druh nemůže být pro králíka plnohodnotný kamarád z toho důvodu, že mluví jinou řečí a má jiné sociální chování než králíci. Rozhodně ho nesmíte ubytovat v jedné kleci s králíkem. Do společného výběhu (neplatí pro fretku, která s králíkem do volného kontaktu nesmí přijít nikdy) pod dozorem mohou, pokud se snesou a nenapadají se.

Copyright © 9.7.2012 kralici.cz
Autor: Martina Habartová (anhelli)

 

V článku byly použity obrázky uživatelů: Merlouska, PetraRožnov, Salla, VerčaP, Dominika Bíliková.

Zkušenosti ostatních chovatelů

Barbora Kubinova (e-mailem):

"V únoru, když naší Bublince byly těsně po 3. narozeninách, jsme se ve zverimexu zamilovali do hnědé malé kuličky, a tak jsme si domů přivezli Lunýska. Luna měla 6 týdnů a pro začátek jsme se oba ušáky rozhodli chovat v kleci zvlášť, výběh však společný.
První reakce Bublinky na novou kamarádku byla pro nás srandovní – začala žárlit a pořád, ale opravdu neustále se chodila mazlit jako nikdy předtím. Nebo se stalo, že odmítla nabízené jablíčko, pak přiběhla Luna a dávala si pořádně do nosu, to se potom Bubla najednou taky přidala. Po dvou týdnech úspěšného soužití, jsme se rozhodli obě dvě nechat v jedné kleci – ono to totiž většinou stejně bylo tak, že Bubla trávila čas v menší kleci a naopak. Vztah se začal vyvíjet velmi mateřsky, Bublinka se o Lunu starala jako máma a Lunýsek se za ni vždy schovávala, když měla dostat vynadané.
V okamžiku, kdy se takto sblížily, však nastal okamžik, kdy Luna ještě neuměla dodržovat všechny pravidla, a proto je Bublinka začala taky porušovat. To byl šílený celý měsíc, Bubla jako by se vrátila do puberty a oba zajíci vyváděli, co se dalo...bobkování všude možně, skákání na postel, ohlodávání káblů, zdí, papučí, vybíhání z pokoje, skákání na koš a kvítko....a to vždy každá někde jinde!
Během toho měla Bubla období, kdy se začala dožadovat své dominance – tzn. obskakování Luny, které se to očividně nelíbilo, buď se nechala obskákat, nebo marně utíkala, aby byla opět dostižena. Jejich soužití zajelo do jakýchsi takýchsi kolejí, kdy Luna sice zlobila, ale Bublik se zase trochu zklidnila.
V současné době je situace opačná, Lunýs – co by dospívající skoro půlroční samička začíná obskakovat Bublu, která se v každém případě nenechá a vrčí na sto honů. Jsou to divoké zápasy, které musí končit dočasným oddělením obou králíčků, stalo se to asi 2x během měsíce, vždy v trvání 2-3 dnů. Jinak soužití v jedné kleci pro ně není vůbec problém – sdílí záchůdek, misku, vodu i seno. Hezky se k sobě choulí čumák na čumák, čistí si navzájem očka a kryjou jedna druhou, když zrovna jedna něco provádí."

Mary-Ann:

"Chováme dvě andulky a jednu korelku. Všichni jsou na volno, stejně jako králíčka. Andulky jsou zdrženlivější, korelka Marfuška je ochočená a ráda se mazlí, věčně je u nás a když není, chodí s andulkama po zemi a hraje si...
Králíčka Melta má asi jeden rok a je také hrozně hodná, někdy až vlezlá, pořád za námi chodí, skáče na židli a chce mazlit, ráda olizuje obličeje a ruce. Je většinu dne puštěná a běhá po bytě, až na některé "nehody" chodí kakat a čůrat jen do svého záchodu s peletkami. Když se setkaly Marfuška s Meltou, nijak na sebe neútočily, teda Meltička vypadala zvědavě a očichávala si jí a Marfuška je prostě zvědavá od přírody tak jí jemně ozobávala na čumáču. Teďka spolu v pořádku vychází, jednou jsem dokonce nachytala Marfušku, jak vlezla Meltě do klece a žrala její zeleninu, Meltě to očividně moc nevadilo, když jí při tom viděla...teda trošku na ní vrčela, ale jinak jí nechala tak. Ani s andulkami nemá problém, skáče mezi nimi a ani jedné straně to nevadí."