Ahoj moji čtyřnozí bráškové a sestřičky a moji dvounozí kamarádi a kamarádky. Jmenuju se Snížek ...

... a je mi 7 měsíců. Bydlím s mýma člověčíma rodičema, Péťou a Ráďou, od 21. ledna 2002. Dříve, když jsem byl úplně maličký, tak jsem byl se svojí pravou králičí maminkou. Ona mě krmila báječným mlíčkem, ale jednoho dne mi řekla, že už jsem dost velký a tak budu muset se svýma sestřičkama a bratříčkama do světa. Teda řeknu vám, že svět byl divný. Nejdřív mě od mojí maminky vzali lidé a strčili do hrududu. Dali mě do takového akvárka společně se sourozenci. Byli jsme malinkatý klubíčka... Všichni jsme úplně bílý, jsme totiž Hermelíni. No a jak jsme tam tak čekali a čekali až se nám ten svět ukáže, tak jsem viděl, jak na nás za výlohou kouká nějaká slečna. Jo, máte pravdu, byla to má nynější panička, ale šla jen dovnitř, prohlídla si nás a pak zase odešla. No a za nějaký čas jsem tam byl úplně sám. Všichni sourozenci už asi někde objevovali svět, jen já pořád nic. Bylo mi moc smutno a každý večer jsem plakal. Byl jsem tam jen s morčaty. Né, že by to nebyli dobří kamarádi, ale vůbec mě nepohladili... A pak se něco stalo. Znovu přišla ta slečna a koukala se na mě. Říkala sice, že chce holčičku a navíc tmavě zbarvenou, ale já jsem tam byl tak sám a ona má pocit, že musí každý opuštění zvířátko zachránit. Ptala se toho pána, co nás prodával, kolik mi je a jestli jsem očkovanej. Pak ještě chvíli přemýšlela... Byl jsem napjatej co bude. A ona si mě vzala. Ten pán mě tak rychle chytnul, že jsem se moc lekl... A pak mě strčili do krabice a šel jsem domů s paničkou. A od tý doby jsem její...

     

Když jsem doma, tak dbám na dobrou hygienu. Nejsem žádnej čuník, takže se musím udržovat pořád pěkně bílej. Teda je to velká práce a někdy si přeju vyměnit kožíšek za tmavší, zvláště potom, když se musím mýt od modré barvy, kterou máme na zdech. Ale já přece ty stěny musím zkontrolovat J

     

Taky rád baštím. Vážím už 1,5 kg. No ale vidět to na mě není, protože každý večer poctivě cvičím a udržuji se v kondici.

Ale abych nemluvil pořád o sobě. Moje panička Péťa se o mě moc dobře stará. Musím vám jí ukázat, takhle vypadá:

     

Potom mám taky páníčka Ráďu, ten se o mě taky krásně stará, ale já dělám, že si ho nevšímám. Toho totiž moc zlobí. A tady vám ho taky ukážu:

     

Ale jak teď koukám, paničce na balkoně zase krásně vyrostla nádherná petrželka, která je pěstovaná jen pro mě, abych se nemusel cpát nějakýma chemickýma zrůdama. Takže mě budete muset omluvit, ale jistě chápete…no já běžím… J