Protože se obě naše holky k seznamování moc nemají, vyzkoušeli jsme "léčbu šokem". Obě jsem navlékla na postroje a vzala ven na chodbu, která měla zastoupit roli neutrálního území. Naše "úderné komando" Zuzka z toho byla tak vyjevená, že se bála pohnout, takže se mohly s Julčou konečně pořádně očenichat. Julča venčení snášela statečně, ale při podřepu se mi okamžitě sápala do klína. Po šoku z výletu za dveře bytu následovalo zavření do přepravky, která již byla připravená na balkoně, kam žádný z králíčků normálně nechodí. Byla jsem strachy bez sebe a připravená okamžitě zasáhnout, ale holky to zvládaly překvapivě dobře a protože nejsou zvyklé na pobyt venku, přenesla jsem je po chvíli do obýváku, aby nenastydly. Při druhém kole, za další dva dny, už se Zuzka pokoušela Julču v přepravce znásilňovat, takže byly raději hned propuštěny. Vždy v den seznamování jim poklidné soužití vydrželo až do večera, ale na druhý den se situace vrátila do starých kolejí - tedy do honiček po obýváku. Ach jo, snad se kvůli neutrálnímu území nebudu muset vystěhovat na chodbu ... |
|