Tak mě konečně vzali ven. Nejdřív se mi teda z přepravky dvakrát nechtělo... a zkuste si šmajdat v tom hrozným postrojku! | Tak, teď jsem volná, vydáme se na průzkum! |
Pořádně pohopsat po trávě... | ...ale nakonec se mi stejně nejvíc ze všeho líbilo na hlíně. |
Docela jsem si na ní zchladila horkou hlavu... to víte, spousta prostoru, spousta toho, co ještě neví, že to bude MOJE! | ... teda.... až se mi přestane chtít se slunit. :) |
...co třeba tamto křoví? (ale proč mně tam zase brání lézt, takové zeleně... a tam v tom plotě je taková zajímavá díra, co kdybych...) | ...tak já jdu, no! Ale nikdo mě chytat nebude! |
No tak co, jsem divokej králík, kterej všechno ví, všechno.... co to bylo? Že by orel? | Radši se schovám... tak, a teď mě nikdo neuvidí! |
Možná mě před ním ochrání Velkej králík. Jo. Možná víc, než pár trsů trávy. To víte, učím se zákonům džungle! | A když se nikdo nedívá, chystám se opět zmizet v nejbližším podrostu! |
Teď jsem královna. | To je momentka, jak jsem myslela, že jsem volná, a přitom vbíhám do pasti :D |
Teď si ještě najít krásné místečko... | a rozvalit se (mezitím proběhl menší zápas, jak jste si jistě všimli podle opětovného králičího spoutání do postrojku) |
A už zase doma.. | Odpolední klid: nerušit! |
Takhle se tvářím, když dělám, že jsem nejhodnější na světe. | Dokážete snad natáhnout přední packy dál, než já? |