 Tak mě konečně vzali ven. Nejdřív se mi teda z přepravky dvakrát nechtělo... a zkuste si šmajdat v tom hrozným postrojku! |  Tak, teď jsem volná, vydáme se na průzkum! |
 Pořádně pohopsat po trávě... |  ...ale nakonec se mi stejně nejvíc ze všeho líbilo na hlíně. |
 Docela jsem si na ní zchladila horkou hlavu... to víte, spousta prostoru, spousta toho, co ještě neví, že to bude MOJE! |  ... teda.... až se mi přestane chtít se slunit. :) |
 ...co třeba tamto křoví? (ale proč mně tam zase brání lézt, takové zeleně... a tam v tom plotě je taková zajímavá díra, co kdybych...) |  ...tak já jdu, no! Ale nikdo mě chytat nebude! |
 No tak co, jsem divokej králík, kterej všechno ví, všechno.... co to bylo? Že by orel? |  Radši se schovám... tak, a teď mě nikdo neuvidí! |
 Možná mě před ním ochrání Velkej králík. Jo. Možná víc, než pár trsů trávy. To víte, učím se zákonům džungle! |  A když se nikdo nedívá, chystám se opět zmizet v nejbližším podrostu! |
 Teď jsem královna. |  To je momentka, jak jsem myslela, že jsem volná, a přitom vbíhám do pasti :D |
 Teď si ještě najít krásné místečko... |  a rozvalit se (mezitím proběhl menší zápas, jak jste si jistě všimli podle opětovného králičího spoutání do postrojku) |
 A už zase doma.. |  Odpolední klid: nerušit! |
 Takhle se tvářím, když dělám, že jsem nejhodnější na světe. |  Dokážete snad natáhnout přední packy dál, než já? |