Tohle byla moje láska. Po dlouhé, vleklé a hlavně nesmírně bolestivé nemoci jsem jí nechala dne 1.11.2009 odejít za Duhový most, má i udělanou vzpomínku v Nebíčku...
Samička se ke mně dostala v březnu 2006, jako malé chlupaté králíče, u kterého se nevědělo, jakým směrem se budou ubírat její ouška :-) Jako náhrada po úmrtí mého úplně prvního králíčka Zaja. Koupili jsme jí 60 cm velkou klec, ale záhy jsme zjistili, že to bude asi málo, protože Samička papala a papala a papala, až se v dospělosti dostala na krásnou váhu 2, 4 kg. A jakmile se předělával byt, tak se jí koupila zánovní veliká klícka a menší se dala morčákovi, se kterým se nemusela :-)
Jenže po začátku roku 2008 se jí pod bradičkou začala dělat malá boulička - nikdy předtím jsem o žádném abscesu neslyšela. Jenže to byla asi fatální chyba...
Boule se během času začala šíleně zvětšovat, až v červenci dosáhla velikosti velké hrušky a králinda si nemohla ani lehnout, natož se pořádně najíst...tak jsem šla s brekem k MVDr. Šťastnému. Kdybyste viděli, jak mi dodával odvahu, že naděje umírá poslední! Sám si na operaci netroufl, ale poslal mne za svým kolegou MVDr. Myškou, i on k nám měl velice vstřícný přístup jako sestra MVDr. Šťastného - MVDr. Dolínková. Jeli jsme na domluvené vyšetřění, kde byl proveden RTG čelisti - nebylo to příznivé. Byla zasažen acelá čelist a útvar kalcifikovaný. Když jsme zkoušeli vytáhnout obsah abscesu, tak ten pach jak anaerobní bakterie rozkládají organické látky, byl tak příšerný, že jsem omdlela a veterinář se mi smál a probouzel mně králíkem na klíně, to jediné bylo úsměvné.
Další týden nás čekala operace - když jsem viděla, jak jí uspávají injekční narkozou (v tédobě ještě neměli inhalačku), tak ten pohled byl příšerný a čekání v čekárně taky...Povzbuzující bylo to, že se MVDr. Šťastný přijel podívat na průběh operace. Když bylo po, ležela ještě v narkoze na stole a byla nastříkaná stříbrnou desinfekcí, vypadala jako Šípková Růženka...Pořádně probírat se začala až doma. Chvíli potom, co jsme dorazili domů, přestala Samička dýchat...přepadla mne hysterie, ale taťka byl tak duchapřítomný, že jí několikrát otočil a poslouchal, zda opravdu nedýchá, tohle otočení jí zachránilo život a znovu se nadechla. Noc po narkoze byla krušná, já chodila na praxi a vstávala velice brzy, tak s ní nocoval taťka, takhle krušnou noc prý nezažil dlouho, nejen že hlídal králindu, jak na tom je, ale šla jsem se na ně v noci podívat a nějak jsem to nezvládla a "složila" jsem se na nejužším místě v bytě, kde mne nemohl probrat...Druhý den si jí na kontrolu vzal do kanceláře a byla smutná, schovaná. Když jsem přijela z práce, bylo m i ještě zle, ale ne hůř než jí, nechtěla umělou výživu a vet nám řekl, že nám nebude 2 - 3 dny papat granulky, protože měla vyštípanou nekrotickou čelist. Jenže naše bojovnice - nabídla jsem jí rohlík a ona ho začala s nadšením papat!! Měla jsem z toho druhé Vánoce. Pak se šlo na kontrolu - máme jí dávat na co má chuť - s nadšením papala mlíčáčky. Denně se píchala ATB (Baytril), která jsem se naučila taky píchat.
Další zkouškou bylo, že se po dvou dnech ucpal drén a já byla sama doma a přítel taky nevěděl, tak se volalo vetům, velice vstříc nám vyšla paní Dolínková, která nám ho vyndala.
Zhruba měsíc po operaci se objevil jeden malý absces, ale vstřebal se, jenže to byla pouze předzvěst, co bude následovat...
Pak se objevilo několik dalších, některé praskly a daly se vyčistit. To bylo vcelku ještě únosné. V roce 2009 se zánět od kosti rozšířil úplně, do měkké tkáně na pravé straně hlavy, začala mhouřit očíčko. Absces úplně vytlačoval oko, hrozilo, že se bude musel vyndat. Potom se to ustálilo a očko zůstávalo zalepené hnisem, i čištění několikrát denně nepomáhalo. Jelikož stále papala a i přes jisté bolesti byla v dobré kondici, stále měla právo na život.
Z hruba od září to šlo z kopce, ale stále se s tím prala a bojovala neuvěřitelným způsobem. Celé situaci nepřispělo, že jsem nastoupila do nové školy, která je 140 km a jí se stýskalo. Pak jsem přijela na přelomový víkend říjen - listopad domů, dokrmovala jí, hned jak se dostala z klece, skočila si na polštář - více na foto dole, to vysvětluje vše.
Jenže v neděli ráno jsem jí šla ošetřovat - další absces se provalil do tlamičky a já si všimla, že má úplně zkřivenou čelist a dole nemá skoro zuby...To byla poslední kapka - nemělo cenu ji trápit, i když pak vet konstatoval, že kondicí je dobrá, ale skřípání zoubky....
MVDr. Potocký má v HB pohotovost, tak se volalo jemu a jeho vstřícný přístup byl opravdu vhod....
Chuděrka, nechtěla usnout a naposledy se na mně podívala svý očíčkem a skočila mi do náruče...na to nikdy nezapomenu, jak nevěděla, co se s ní děje....Pan Potocký se choval jako profesionál! Klidný, vstřícný přisup při humálním uspání a dobře působil i na mou špatnou psychiku...
Samiččino trápení bylo ukončeno 1. 11. 2009 v 10.30.
Týmto bych chtěla ještě jednou poděkovat všem, kteří Samičce prodloužili relativně kvalitní život o 1 a 1/4 roku a jsou jimi: MVDr. Roman Myška a MVDr. Šárka Dolínková z Chotěboře a MVDr. Jan Šťastný, Chotěboř a Havlíčkův Brod. Velké poděkování patří i za přístup a ochotu pro trpící zvířátko i jeho pána, MVDr. Zdeňku Potockému Havlíčkův Brod a Světlá nad Sázavou.
Tohle je celý příběh o milovaném zvířátku...jaké pokračování má králičí série, najdete v ostatních albech - mojí radostí jsou nyní Sněhurka a Zajdina, ale Samičku mám v srdci stále...
Teď jsou už informace dostupné, tak jakmile někdo něco podobného zjistíte, neváhejte a i hned jděte k veterináři!! Tohle je dostatečné varování, další, kdo má takouvou to zkušenost je uživatelka - ,,angor,, a její Semča.
Ještě malý dodatek - jak jsou u nás králíci důležitou součástí domova - na OP se skládala celá rodina a když se nechala uspat, úplně všichni brečeli... |
|
