V pátek, 20.5.2011 mi ve věku 16 měsíců (bez 1 dne) odešel Jonášek do králičího nebíčka.
Byl to obrovský šok.
V neděli, 15.5. přestal jíst tak, jak obvykle a byl apatický... Dostal večer Sab Simplex. Volala jsem na veterinu a objednala ho na pondělí, 16.5. na své narozeniny Na Hůrku k MVDr. Lietavcové. Prohmatala ho, důkladně kompletně prohlédla a domluvily jsme se, že uděláme rentgen bříška bez narkózy (sama jsem ho během snímku držela). Bříško měl v pořádku. Dostal degan, ranitin v injekci a to stejné domů, ještě s lékem na bolest. Začli jsme dokrmovat Osmizrnnou kaší od Nestlé. Od úterý do čtvrtka se maličko rozjedl (bazalka, granule, kopr), ale byl velmi skleslý... Stále jsme dokrmovali (jezdila jsem domů i z práce přes oběd). Ve čtvrtek ráno jsem opět volala na veterinu a doslova jsem se tam s ním vecpala na pátek odpoledne (měli komplet plno) k Lietavcové. Jonášek byl jak hadrová panenka, přivřené oči.
Paní doktorka ho opět prohmatala a komplet prohlédla, zvážily jsme ho a zjistily, že přestože působil hubený, nezhubl... Navrhla, že mu pod inhalační narkózou prohlídne zuby a komplet pusinku, nasledně (pokud bude vše ok), oholí bříško a celého ho zrentgenuje. Měla jsem pro něj přijít za půl hodiny.
Za půl hodiny jsem se dozvěděla největší šok, záhadu a jedno z největších zvířecích neštěstí ve svém životě... Moje bílé milované štěstí mělo zlámaná téměř všechna žebra a na hrudníčku (jakoby na prsou) hematom o velikosti dlaně, rentgen odhalil i krevní sraženinu v pohmožděném hrudním koši... Horší pohled jsem asi nikdy nezažila. Motala se mi hlava a dělalo černo před očima. Probraly jsme všechny varianty, co si počít. Nerozmýšlela jsem se ani minutu a svolila to jeho šokující utrpení ukončit. Nemusím ani psát, jak těžko mi bylo...a hlavně jak on musel celou tu dobu příšerně trpět. Zpětně jsme totiž otevřely rentgen z pondělí, který mířil z 80% na bříško, ale i tak jsme našly, že už na něm bylo na kraji zřejmé, že měl zranění už v pondělí... Jen nikoho bohužel (ani paní doktorku) nenapadlo studovat žebra na hraně rentgenu.
Nemám nejmenší tušení, jak se mu něco takového mohlo v mém bytě, který už je 8 let přizpůsobený volnému životu králíků, stát. Nebyly u mě žádné děti, zvířata... Nemám žádné vysvětlení, protože zranění působí, jako kdyby na něj něco spadlo (to bych si ovšem všimla, že by něco nebylo na svém místě) nebo jako kdyby spadl z velké výšky...? Nikdo na něj nešlápl... dveře ho přivřít v mé nepřítomnosti nemohly (nenechávám otevřená okna tak, aby byl průvan...). Netuším a to je nejhorší. Ten šok rozdýchávám ještě dnes, více než 50 hodin poté, co mi odešel...
Topím se v slzách a vyčítám si něco...co ani nevím, co je a čekám, kdy mě přejde ten šok. Byl to mladý, zdravý a krásný králíček. Můj milovaný Jonášek. Nikdy na Tebe nezapomenu a omlouvám se Ti do nebíčka, že jsem Tě nedokázala ochránit před...světem. |
|
