Tak takhle si Kája užívala běhání venku na Vysočině, kam s náma jezdila na víkendy a na prázdniny. Ráda se proběhla, pošmejdila, napásla, ale nikdy neutekla, měla tendenci se vracet (na zavolání většinou přiběhla) Jednou se málem ztratila. děti nechaly otevřené dveře u chatky, přišla jsem, Kájka nikde, klec otevřená....možná byla venku i víc jak půlhodiny. Měli jsme strach, že jí už nenajdeme. nebyla daleko, ležela v lesíku pod stromem asi 20 m od chatky. Byla tam šťastná -venku. Snad se takhle nějak má v králičím nebíčku. |
|