Právě jsme se vrátili z veteriny, panička se mě tam rozhodla vytáhnout, protože se jí zdá že nějak moc bumbám.
Jeli jsme na toliko doporučovanou Hůrku a udělali jsme dobře. Zrovna ordinoval pan doktor Minárik. Nám ušáčkům rozumí výborně a má trochu smysl pro humor: než začal s vyšetřením, zeptal se paničky jestli není příbuzná se zločincem Petrem Kottem :-D.
Pak mi prohlídl zoubky, udělal rtg, odběry krve a moči a pochválil mě, že jsem strašně hodná (má prý větší raubíře, no až panička přinese někdy Esterku, toho zamaskovaného ďábla, tak uvidí :-D) a taky říkal že jsem moc pěkná vzhledově, tak vidíte že se právem naparuju s tou svoji bílou náprsenkou. Pak mi dal na doma stříkačku s nějakým bílým sajrajtem a panička mi to má každej den dávat. Byla jsem zděšená není to nic příjemného, ale paniččino zděšení nebylo o nic menší.
Nakonec jsme se dohodli, nechala jsem si konec strčit do pusinky, ale s námitkama, aby se vědělo že si nenechám je tak něco líbit. Pak sem to slízala a panička byla šťastná. A měli jste vidět tu paniččinu úlevu, když se dověděla že nemusí přeléčovat taky Esterku. Škoda už jsem viděla tu honičku po bytě a ty škrábance - to by bylo rodeo.
Jestli budou výsledky negativní bude to OK, jestli pozitiví tak si panička půjde pro další léky. No já se cejtím docela dobře takže se o mně bát nemusíte, chutná mi papání, na světě si mi líbí a zajímám se o něj, ale panička má prostě strach aby v tom nadměrném pití nebyl nějaký háček. No znáte to ne, ušáčci, tyhle přepečlivělý starosti :-) |
|