Bohužel to, čeho jsem se bál a bulel vždy u toho, když jsem někdy pročítal králíčí nebíčko se stalo krutou realitou.
23.5. 2013 v 17:35 nás náhle opustila naše milovaná Amanda. 20.5. 2013 jsme byli na pravidelném broušení zubů a následně jako pokaždé začali dokrmovat a dávat léky. Bohužel v úterý přestala Amanda bobkovat, ve středu začala vrzat zubama a po konzultaci s vetem, že pokud nezačne bobkovat do čtvrtka, tak máme na 18 hodinu přijet na vyšetření ( dříve nemohl, byl do 16 hodin v Praze na školení ). Bohužel ve 14 hodin se vše úplně změnilo a Amanda už nevrzala, ale kňučela a pořád polehávala a byla apatická. Když jsem ji prohmátl, měla nafouklé bříško. Tak jsme vyrazili hned, ale jelikož byl náš vet na školení, tak jeho kolega po konzultaci s ním rozhodl, že je nutno ihned odsát plyny ze žaludku a nebudeme čekat. To provedl a říkal, že bohužel šla i ven krev, takže je tam něco v nepořádku. Na další rozhodnutí a operaci se čekalo na našeho veta, který přijel co nejrychleji to šlo. Bohužel už to nestihl, přijel asi 10 min. po tom, co nám jeho kolega řekl, že to nezvládla a umřela. Po konzultaci s vetem jsme nechali udělat pitvu a vet zjistil, že prý nejspíš stresem z toho broušení došlo k vsunutí střeva do střeva ( část prý změnila směr a šla opačně a vtlačila se do druhé části ) a i kdyby se na to přišlo, je to neoperovatelný a většinou jsou k tomu poškozeny i játra a jiné orgány, takže zachránit prý stejně nešla. Poslední rozloučení bylo s celou rodinou ve 20:00 u nás na pohřbívacím místě na zahradě.
Zatím si to všechno ještě úplně neuvědomujeme, snažíme se to vytěsnit z mysli, že se snad z toho krutého snu probudíme. Takže jistě bude ještě hůř, až nám to vše dojde. Když tady vidím všechny její oblíbené věci ,bedýnku, tunýlek, postýlku ..... tečou mě slzy po tváři, bolí srdce a vím, jak moc mě chybí.
Naše nejmilovanější Aminko ! Přes smutek nenacházím slova. Byla jsi pro nás vším, budeš nám moc chybět a budeme moc vzpomínat na to, jaká jsi byla mazlivá, jak jsi si večer co večer lehala na koberec nebo do tvé postýlky a vyžadovala si drbání, jak si při tom spokojeně chroupkala zoubkama, jak si postýlku a tunýlek milovala, lýzala a okusovala, jak si byla uražená, když se ti něco nelíbilo. Jak si vždy ráno po puštění z bedýnky běžela pošťouchat Romču ležícího a ještě napůl pospávajícího na zemi v obýváku a hned běžela za mnou zpátky k zalehnutí a drbání. Jak si někdy zlobila trháním tapet, kousáním kabelů, jak si někdy hlasitě dupala, když ses lekla nebo se ti něco nelíbilo.. Jak si milovala sušený jitrocel, tolárky a jak jsi je loudila. Teď jsme tě po posledním broušení podstojovali, dali tě toho klidně i neomezeně, bohužel ta nemoc a velká bolest už tě nedovolila to ani ochutnat. Jediný dobrý na tom je, že jsi umřela v narkóze a jistě tě už nic nebolelo. Vždy jsi byla moc statečná, po těch všech broušeních jsi to zvládla, bohužel tento čtvrtek už toho na tebe bylo moc a i přes to, že se ti odcházet nechtělo a statečně jsi s bolestí bojovala, tělíčko to už ale bohužel nezvládlo :-(( Tečou mě slzy po tváři, budeš nám moc chybět, snad se máš na té louce za duhovým mostem krásně, i když i u nás se vždy vše točilo kolem tebe, měla si se jako v bavlnce a sama víš, že někdy i na úkor Natálky a Románka ( ten to někdy nesl ze srandy i nelibě ). Navždy zůstaneš v našich srdcích, nikdy na tebe nezapomeneme, milujeme tě a navždy milovat budeme a vždy na tebe budeme vzpomínat. |
|
