Jak mnozí víte, 23. prosince mě moje beruška opustila navždy. Možná to někomu přijde morbidní, nevím... ale jelikož ji mnozí znali za jejího života, a měli ji rádi, chtěla bych vám taky ukázat, kde Jaroušek spí.
Uložili jsme ji u mých rodičů na zahradě... přímo uprostřed, krásně pod klematisem, ibiškem a slivoní... Hned vedle míváme od jara do podzimu postavenou lavičku a stůl...
Jaroušek na nás bude i dál dávat pozor. :) A hlavně dohlížet na své království. :)
Na závěr připojím ještě jednu věc. Mnozí víte, že Jaroušek dlouho bojovala se zdravotními problémy... Dodnes nemůžu pochopit, jak to dokázala tak dlouho, tak nezdolně... Nemám moc možností, jak mu v tomto ohledu vyseknout poklonu, a tak jen krátký popis, co všechno Jaroušek prošla - a statečně bojovala až do konce.
Na začátku října - potíže s pohybem zadních pacinek, postupné ochrnutí... Nasazena léčba na encefalitozoonózu. Po několika dnech si Jaroušek pokousala obě pacičky do krve, týden nosila "botičky" z ponožek, aby si tlapky neporanila ještě víc... Mezitím dva dny odmítala potravu a museli jsme dokrmovat osmizrnnou kaší... Po cca 10 dnech začaly poslouchat pacinky a Jaroušek začala chodit.
Následně se už zahojená pokousaná pacinka zanítila, prstík se musel otevřít, vyčistit... s rizikem rozšíření infekce až amputace prstíku... Nasadila se antibiotika a prstík se zahojil, současně Jaroušek dobrala léky na encefalku.
Pouhých pár dní na to opět přestala cítit zadní pacičky... Na veterině opět nasazena léčba na encefalitozoonózu, s prognózou "uvidíme, zda zabere"... Současně nám veterinářka sdělila, že útvar na Jarouškově oušku je nejspíš zhoubný melanom, že Jaroušek už má metastázy v mízních uzlinách, a že to může být i příčina ochrnutí...
Jaroušek nechodila, ale krásně baštila, mazlila se... sem tam měla snahu cestovat po pokoji či si vybírala nové pelíšky :))) Z původního doupěte jsme ji museli přesunout pod postel, kde se jí líbilo víc... :))
Zhruba dva týdny po nasazení druhé dávky panacuru si opět rozkousala tlapku, podstatně víc než poprvé... Vzhledem k tomu, že se jí to povedlo o víkendu, jsme pacičku vydezinfikovali, zavázali, postupně převazovali, ošetřovali dezinfekcí a posléze odvarem z řepíku... Nakonec se nám i toto poranění povedlo zahojit...
Po celou dobu se u Jarouška objevovaly náznaky aktivity pacinek... citlivost na lehké doteky, hýbání zadečkem... Vždy krátce, v rozmezí několika dnů...
Týden před dobráním panacuru Jaroušek přestala baštit. Začali jsme dokrmovat kaší, kterou Jaroušek spokojeně olizovala ze stříkačky... :) Překonali jsme tři dny apatie, po kterých jsem se horko těžko rozhodla, že pro Jarouška by bylo lepší to ukončit... Jenže moje beruška ještě tentýž den začala baštit :) nejprve sušenou petrželku, poté květy ibišku, listí z jabloně a trošku sena...
Dělali jsme si "výlety" po pokoji :)), ušák živý, spokojený, snažil se pohybovat... tři dny před koncem se zdálo, že reaguje na pacičky, a ještě poslední večer si chroupala zoubky a olizovala mi obličej...
23. prosince ráno jsme našli hnis v očku, a navíc bílou tečku na rohovce, ze které i po vyčištění opět tekl hnis... Ušinka navíc trošku hůř dýchala a my jsme se rozhodli, že další léčbou už ji trápit nebudeme. Paní doktorka Matoušková v Ústí nás v tomto rozhodnutí jednoznačně podpořila, a navíc umožnila Jarouškovi krásný odchod - ušinka mi pomalu usnula na klíně, kde jsme ji do poslední chvíle hladili a šeptali jí do ouška. :)
Příčinu smrti netušíme... je pravdou, že už v červenci mě naše doktorka ve Zlíně varovala před možnou sníženou imunitou (ukazoval na ni neobvyklý, patrně virový zánět tlamičky), a že v posledních týdnech už Jaroušek měla droboučké metastázy melanomu různě v kožíšku... Přesto bojovala úžasně, a co je nejdůležitější, až do konce zůstala aktivní, veselá a spokojená...
Co může dodat člověk, který ztratil takového úžasného kamaráda, jakým byl Jaroušek... Bylo krásné s ní na chvilku sdílet život.
Post scriptum:
Všem známým z fóra moc děkuji za vedení mých prvních chovatelských krůčků, za skvělé rady, za to, že jsem i díky vám mohla poznat, jak úžasní kamarádi a mazlíci ušáci jsou... :) A na závěr za pomoc a obrovskou podporu. Tohle je Jarouškovo album, ale jsem si jistá, že by děkoval i on, že se vám povedlo z jeho paničky vychovat hodného a starostlivého králičího opatrovatele. :))
Vím, že na Jarouška nezapomene nikdo, kdo ho znal. :) |
|
