Tak máme za sebou první tři dny. Nooooo... je to zážitek :)))
První den se bobínek skoro neodvážil z ohrádky... včera už tu vesele pohopkával... no a dneska ráno se mnou řádil po pokoji a chystal se mnou snídani :))) Aneb králíkárna se zvětšila na 30 metrů čtverečních a my si to neskutečně užíváme :)))
Jinak Jaroušek dělí svůj čas mezi pouhé tři činnosti... spaní, nehorázné cpaní se senem :)) a taky umývání, čímž mě bobek trošku překvapil. Ale ne že bych si stěžovala :))
Pomalu si zvykáme na baštění zeleniny - paní chovatelka mě varovala, že bobek žádnou nedostával... ovšem než se mazlíčkáři začnou chytat za hlavu, tak bych zdůraznila, že co po Jarouškovi uklízím, to by si přál asi každý majitel králíka... Jaroušek má trávení očividně víc než v pořádku :D Na zeleninu ale raději zvykáme úplně pomaličku, začali jsme fenyklem, pár kostiček denně... včera jsme přibrali pár kousků polníčku a dneska opatrně pár lístků řapíkatého celeru. Žádné do misky, hezky z ruky v průběhu celého dne... noooo, bobek si pochutnává, takže by si to podávání představoval jinak než po troškách :)) Ale problémy žádné, ťuky ťuk. :)
O tom, v jakých objemech mizí seno, a že sciencky zmizí vždycky během chviličky, se snad raději ani nebudu zmiňovat...
A to jsem se bála, jak budu králíka přemlouvat, aby aspoň něco sežral. Ach jo. :)))
Jinak musím říct, že k mé naprosté konsternaci - toaleťák přichystaný na učení, kam patří loužičky, se mi válí na stole nepoužitý... a bobínek chodí naprosto spolehlivě, od první louže, do záchůdku a nikam jinam.
A pak mi říkejte, že králíci nejsou chytří... :)
A na závěr asi to nejdůležitější... jak s bobkem vycházíme spolu...
Je jedním slovem úžasný. :) První den se trošku stranil, pochopitelně... druhý den už si mě chodil okukovat, ale nějaké hlazení? Ani náhodou. Na bobkovi bylo hodně vidět, že na zvedání a manipulaci je zvyklý, ale na ruku ne - byla sranda ho pozorovat :)) On při opatrném pohlazení po zádíčkách neutekl, zůstal sedět... ale ošíval se u toho jak všichni čerti :)))
No, postupem času jsme si zvykli.... :) Ušadlo jak si zvyklo, že to velké zvíře mu nosí baštu, tak za mnou krásně bez obav začal chodit... a postupem času i běhat za mnou po pokoji... :)) a když si k němu sednu, tak hurá hopsat po mně pacičkami a šmejdit držtičkou :))) Co dodat, panička je v sedmém nebi a králík víceméně taky :))) No a jakmile zjistil, že pohlazení po hlavičce je příjemné, tak to sice nevydrží dlouho - ale očividně si to muchlání užívá :)))
Takže myslím, že máme našlápnuto na celkem spokojené spolubydlení :)))
PS - stvrzeno prvním olíznutím nosu. Mého, zdůrazňuju!!! :))))
------
Táááák a mám doma zase ušaté nadělení :)))) Aby bylo jasno hned od začátku, prosím... není to žádný "Jaroušek druhý" ani nic podobného, je to prostě jen Jaroušek. :)
Jinak opět čistokrevný beránek, tetovaný, momentálně cca dvouapůlletý... No jo, když mladší ušata jsou ještě u maminy a další ušáci tohoto plemene nejsou volní doslova nikde po republice. :) A tak bych sice uvítala ušadlo roční, ale za tohohle "mazáka" se popravdě vůbec nezlobím. :))
Jen pro úplnost, Jaroušek je z chovu paní Krejčové z Měřína - úžasné nadšenkyně, která chová neskutečný počet všeho možného od belgických obrů po vzácné zakrslíky bílopesíkaté modré :)) Jarouškův tatínek byl z Německa, no a mamina pochází z chovu pana Šípa, kterého jsem soukromě trošku tušila předem :)) Buď jak buď, Jaroušek je trošku jiný typ než beránci třeba z chovu pana Červinky - opravdu mohutný, huňatý beran, žádný jemný králíček... za což jsem popravdě strašně moc ráda, je NÁDHERNÝ :)))
Jaroušek, Jaroušek... mě od prvního okamžiku nepřestává překvapovat. :)))
Paní Krejčová mi ho společně s "bráškou" přivezla k autobusu, tam ušadlo vyndala, posadila si ho na ruku... a králík se tam pohodlně uvelebil, což jsem u ušadla z králíkárny vážně nečekala! Prý "on musí být zvyklý, na ocenění a výstavy..." :)))
Druhý šok přišel, když jsem si skládala přepravku a paní Krejčová ušadlo odložila na podlážku kufru. Mé zděšení, jestli neuteče, odbyla "nééé, on je zvyklý..." Hm, narozdíl ode mě, očividně. :-D
S překvapivě mladou paní chovatelkou jsme zdrbaly vše možné i nemožné okolo králíků, hodina čekání na autobus uplynula jako voda a nastal čas vyrazit. :)
Cesta s ušákem z Měřína do Zlína byla deštivá, dlouhá... a naprosto pohodová. Ušadlo ji celou bohapustě prospalo :))) sem tam se umylo, aby se neřeklo... :) Největší problémy jsme měli až doma, kde panička sundala víko přepravky a - nic. Bobeček se bál, bobeček nevěděl, kudyma a jak ven... :))) Musela jsem ušáka vzít a z přepravky ho vyndat, ale konec dobrý, všechno dobré :)))
Od té doby jsem se ještě nepřestala divit. :))
Během pár minut si koulička našla seno a od té doby se cpe tak nehorázně, že půlka jeslí už je sežrána. :)) S vodou to dopadá podobně; ohrádka je plná bobků a není divu, ale první loužička skončila neomylně v záchůdku - a všechny další taky!!! Bez učení. Nechápu, nechápu, nechápu... asi mám králičího Einsteina :)))
Po takové porci sena to chce odpočinek... a tak Jaroušek "hodil záda" a na boku tvrdě spal přes půl hodiny.
A to jsem si říkala, jak se tu bude bát a špatně si zvykat. :-D
Následovala další porce bašty, seno, pak granulky - nejprve z ruky, aneb za granulku se přijdeme i na tu divnou velkou příšeru podívat :))) Pak vymetl mističku a šel opět na seno... a když tak začal šmejdit po svém výběhu a kolem mříží, usoudila panička, že je čas ušadlo pustit po pokoji. Jaroušek rozvážně prošel okolí ohrádky, očichal balíky sena... několikrát odběhl zpátky do ohrádky... a aktuální stav? Ušák dělá sprinterské okruhy pokojem a očividně si to užívá :)))
Co dodat... vidět zase v ohrádce bílohnědý ušatý kukuč je nepopsatelně nádherné...
:) |
|
