Se slzami v očích, přes které ani nevidím vám musím oznámit, že dnes večer ve věku 6 let a 3 měsíců prohrála svůj boj s krátkou nemocí naše milovaná Sofinka. V neděli ráno ještě normálně jedla, blbla a mazlila se. Přes den, večer ani v noci už ale nejedla, i když se chovala řekl bych normálně. Proto jsme nasadili léky a dokrmovali, včera odpoledne i zobla kořenů pampelišky a nějaké trávy. Bohužel to byl asi její poslední pokus o vrácení se do života 😢. Dnes ráno jsme ji ještě dokrmili a to jsem si všiml, že má nejspíše plný žaludek a bobky taky nikde. Tak jsme řekli, že tedy uvidíme, jestli se rozbobkuje přes den. Ve 12 mě volala manželka, že se Sofi dost zhoršila a začala být apatická. Proto jsem vyrazil domů a že pojedeme na veterinu. Když jsem ji doma prohmatal, věděl jsem že je zle, celé břicho tvrdé a trochu nafouklé. Cestou na 60 km vzdálenou veterinu bylo i slyšet, jak jí to chudince bolí, jakoby skučela. Na veterinu jsme jeli smířeni s tím, že je prostě hotovo ( už jsme zažili přesně to samé s Amandou ) 😢😢. Po příjezdu na veterinu nám vetka dala ještě naději, že by to snad kapačky mohli rozehnat, říkali jsme si, že by? Bohužel asi za 6 hodin telefonát a bylo jasné že je zle. Prý že by se dala zkusit operace, ale po konzultaci s naším vetem ( má zrovna dovolenou ) se oba shodli, že by to byl spíše jen experiment a Sofi by zbytečně trpěla, že tam bývá buď přetočený žaludek nebo někde ucpané střevo ( aspoň tak jsem to pochopil ). A oba doporučili eutanázii 😭.
Naše nejmilovanější Sofinko ! Píši ti podobný vzkaz, jako jsem psal Amince, ale každá jste byla jiná osobnost. Přes smutek nenacházím slova. Byla jsi pro nás vším, budeš nám moc chybět a budeme moc vzpomínat na to, jaká jsi byla mazlivá, jak jsi si ráno co ráno a večer co večer lehala do tvé postýlky nebo vedle mne a vyžadovala si drbání, jak si při tom spokojeně chroupkala zoubkama, jak si postýlku a dřevěný i hadrový tunýlek milovala, jak si kousala papírový domeček, jak jsi denodenně urputile vyhrabávala hadry z "tvého šuplíku" u naší postele, jak si byla uražená, když se ti něco nelíbilo. Jak si někdy zlobila bobkováním a čuráním mimo záchůdek, jak si někdy hlasitě dupala, když mamča hlasitě telefonovala nebo cinkala mincemi. Jak si milovala sušenou nať mrkve s mrkví, Oxbow bonbony a kořeny pampelišky. a jak jsi je loudila. Tečou mě slzy po tváři, budeš nám moc chybět, snad se máš na té louce za duhovým mostem krásně, měla si se jako v bavlnce a za duhovým mostem pozravuj Aminku a Nati morčátko Amélii. Navždy zůstaneš v našich srdcích, nikdy na tebe nezapomeneme, milujeme tě a navždy milovat budeme a vždy na tebe budeme vzpomínat.
Je tu po příjezdu domů bez tebe teď tak smutno a prázdno 😭😭😭 |
|
