 „Všechny zdravím, já jsem Růženka.“ |  „Jsem strašně žárlivá, maminka a tatinek jsou jenom moji a nebudu se o ně dělit ani s Helenkou ani s Knoflikem.“ |
 „Maminko, mazli mě. A pusu na čumáček chcu taky.“ |  Na číhané. Za závěsem se ukrývá Knoflík. |
 „Hlídám knížky. To je taky jedna z mých povinností. Něco bych si i přečetla, ale knihovnička má bohužel skla.“ (Bohudík pro knížky...:o)) | 
|
 Nenechte se mýlit - holky jsou naaranžovaný, jinak jsou na sebe pořád jako psi, perou se, honí a koušou. Ale postupem času si zvykají a už to není tak hrozný. Pořád ale bydlí zvlášť a dohromady běhají jen pod dohledem, aby si neublížily. |  „Mazli mě Helenko...“ „Tak to mě teda ani nenapadne.“ Všimněte si naprdnutého Helenčiného výrazu. Dělá dámu. |
 Paní domu s nevítanými nájemníky... :o)) |  Oblíbené spací a odpočívací místečko. |
 „Já rajčata jednoduše miluju.“ |  „Jsem schopná jich spořádate denně několik.“ (A strašně u toho mlaská... :o)) |
 „Maminko, nevidíš, že už skoro žádný rajčátko nemám? Přihrej mě sem další proviant, prosim.“ |  „Růženko, králíčci... Vem si je! Trhej!“ |
 „Á, Knoflík... Dám mu co proto! Až z něj budou chlupy lítat.“ (A taky z chuderky litaly...) |  „Fakt Knoflíka nemůžu zakousnout?“ |
 „No dobrá, ale aspoň proženu Helenku.“ |  „To byla ale práce... Neustále hlídat, aby maminka nemazlila Helenku a Knoflíka, to jednoho fakt utahá...“ |
 První průzkumník nového stanu. |  „Uvnitř je to překvapivě taky modrý...“ |
 „Pěknej stan, pěknej. A prostornej. Tady se mi to bude válet...“ |  „Takže ho zabavuju pro sebe.“ |
 „Pro jistotu si ho i vyzdobím nějakým pěkným vzorkem.“ |  „No dobře, děvčata, tak když už jste na návštěvě, tak vás trochu ošetřím. Ale nemyslete si, že se mi tady budete roztahovat!“ |