Už jsou to skoro dva měsíce, co jsme nechali našeho klučinu vykastrovat. Některé změny se udály brzy po zákroku, na jiné jsme si museli počkat a projevují se nenápadně. Chování... Před: značkování stěn, páníčků, podlahy, míčku... užívání záchůdku - 76% mazlivost - pohlazení a papu nejlepší kamarád - míček a moje pyžamo Po: značkování pouze bobky (místo 1kg/h na 1kg/den :)) užívání záchůdku - 98% nejlepší kamarád - krabice, smeták a jídlo (a občas také já, ale nechci se vytahovat:o)
Musím říct, že i když mi ho bylo po zákroku líto, nelituji toho (koho by taky bavilo desetkrát denně vytírat, že). I když hned po prvním puštění v pokoji ocákal celou podlahu, po čtyřech dnech přestal a ustávají i bobky. Protože byl naštvaný a toto téma je pro něho citlivé (málem mi ukousal foťák, když jsem se zmínila o albu), jsou fotky komentovány paničkou a ne Tamíkem.
Byli jsme objednaní pátou hodinu, po založení karty nás pozvali dál. Zákrok proběhl v pořádku, měli jsme si přijet za hodinu (a i když jsme přijeli pozdě, další půlhodinu jsme čekali). Krom kastrace ošetřovali i drápek, který si ten náš divous ulomil při zuřivém boji a následném seskoku z vyšetřovacího stolu, kdy jsem ho se sestřičkou lovila za nějakým přístrojem. To bylo před tím. Když nám ho přinesli a on tak seděl v koutku přepravky, očička rozteklá a smutný pohled, děsila jsem se, jestli někdy bude zase jako dřív... Nakonec to snášel celkem dobře (jak jen to jde, když vás to bolí, píchá, tlačí...). Platili jsme 1334 Kč, inhalační narkóza, léky. Jen doufám, že už nikdy neuvidím Tamíska v takovém stavu, že bude zdravý milý ušatý a žádný zákrok potřeba nebude. |
|