Snad byl už čas odejít, bylo to tak v knize osudu psáno, zbyly jen sny, co mohly se ještě snít, v půjčovně času však měli vyprodáno.
Krásného letního dne (nebo krásný byl předtím), 5. 7. 2011, jsi odešel. Přešel jsi most na druhou stranu, odkud není návratu, a já s tím nemohla nic dělat. Nebyl ti ani rok, to až 14. července... byl jsi tu s námi tak krátce, a já děkuji aspoň za tu chvíli... bylo úžasné sledovat, jak se z malé holčičky stává velký chlapák:)) Doufala jsem, že tentokrát nás veterina mine... je mi moc líto, kolik času jsme tam spolu museli strávit... teď je ale pozdě litovat, co mohlo být a nikdy nebude. Teď jsi tam, kam za tebou nemůžu, a ani ty už se ke mně nevrátíš... jeden den jsi tu a druhý najednou... pořád je strašné pomyšlení na to, že už nikdy tě neuvidím, jak se snažíš vyšplhat na skřníňku s dobrotami, nebo jak se dobýváš ven z klece... Tohle album je moje vzpomínka na některé chvliky s tebou... jak jsi vyrůstal a lumpačil a občas taky dělal starosti, ale to už k tomu asi patří. Chtěla jsem, aby alespoň popisky u fotek byly veselé, protože veselost a optimismus - nakolik může ušák vesele a optimisticky vypadat - jsou dvě z mnoha slov, které tě vystihují/ovaly. ♥Tamísku můj♥ |
|