Tak přítel zkusil ráno Anušku pustit. Jediné, co udělala bylo, že vyskočila, pokousala ho, vzala piškotu, co ležela u klece, a zase zaběhla dovnitř. Tak jaro se zatím nekoná.

Barča- já už ho pro burunduky měla dvakrát a ještě se jim nic nestalo,ale vůbec jim to krmení nechutná.

Nikopol: Je to možný, když jsou v bytě, maj to občas takový posnunutý :)

Tak Čiko teď od toho krmení od Cunipicu sněd kousek mandle.Vůbec jsem si nevšimla že je to mandle.Byla zabalená v takoví tlustý skořápce(něco jako vlašskej ořech).Dala jsem mu to a když to rozlousk tak sem si všimla že je to mandle a hned sem mu jí vzala.Sněd jí kousek a teď je furt živej a veselej tak nevim.Bojim se o něj.Pamatuju si ale že jsem mu tohle už jednou dávala a sněd to celý a pak mu nic nebilo.

Filisek- je to jediný krmivo který mejm burundukům chutná

Filisek, Čipinka: Moje první veverka z tohohle krmení vždycky snědla tak třetinu, zbytek zůstal v misce. Ale ona byla dost vybíravá. Barče jsme to ještě nezkoušela, ale ta pro změnu zbaští úplně všechno.

Barča: mě z toho krmení taky sní jenom tak třičtvrtě.Ale žádný jiný jim víc nechutná.

Tak Čikovi se stý mandle naštěstí nic nestalo :o) vypadá to že jsou pro něj neškodný

Věrča: Burunduci se nepáří každou chvíli jako třeba myši. mláďata mívají jen jednou do roka a bývají k odběru na přelomu května a června. Jestli chceš mít opravdu jistotu, že máš mladého burundučka, vydrž. Můžeš zatím občas mrknout na diskuzi, určitě se tu na jaře začnou množit příspěvky, že se očekává narození mláďat a můžeš si některé zamluvit. Navíc se tu dozvíš zajímavé a praktické informace z chovu veverušek.

Čipinka: No rozhodně bych s mandlemi už neriskovala, možná snese určité množství, ale když se to přežene, dopadne to špatně.

Barča- Mandle jim dobrovolně dávat nikdy nebudu.Všechny jsem s toho krmení vyházela a pořádně ho probrala.Víckrá to krmení od Cunipicu nekoupím.

Čipinka: Souhlasím s Barčou, zbytečně riskovat je blbost.

Nějak nemůžu pochopit, jak někdo může vyrábět krmení, které obsahuje něco, co těm zvířatům vyloženě škodí. A to, že mandle rozhodně pro burunduky nejsou, je myslím dost známé. Možná je víc druhů mandlí a některé nevadí, ale já bych jako výrobce neriskovala. Vždyť je spousta jiných plodů, které tam mohou bez problémů být.

No mně se v podstatě hodně z těch krmiv zdá nevyvážených. Obsahují věci, ke kterým by se burunduk ve volné přírodě vůbec nedostal, třeba buráky. Taky ty různé granule, samá chemie, pak že to veverky nechtějí. Nevím, já radši zajdu do lesa nasbírat bukvice, kaštany, žaludy, na konci léta na poli utrhnu pár klásků obilí... Akorát přes zimu je to problém.
Jinak mandle v krmení pro burunduky vážně nechápu, zajímalo by mě, kdo ty směsi vůbec vymýšlí.

Nemáte někdo zkušenost s fazolemi mungo? Viděla jsme to jako krmení pro hlodavce. Teď jsem zkoumala podrobně směs krmení, kterou jsme dostala s Barčou od chovatele v Německu, a je v ní něco, co je hodně podobné právě těmto fazolím.

odpověď pro Nikopol - děkuji za info. Já měla do vánoc osmáka (6 a něco let), ale bohužel mi umřel a sestra mne navnadila na burunduka. A po mé zkušenosti vím, že je nejlepší mít zvířátko od odstavení co nejdřív. Jsem z obrázků burunduka úplně moc nadšená a nemůžu se dočkat. Ale budu trpělivá a určitě se to vyplatí. Ještě jednou děkuji za radu :-)

Látka obsažená v mandlích se jmenuje amygdalin. Jeho štěpením vzníká kyanid, tudíž je potenciálně nebezpečný i pro člověka. Nebezpečí tkví ve velkém množství užívání. Nekrmila bych tím, ale pokud něco málo zbaští nic stát by se mu nemělo (nebezpečí = velké dávky v krmení).
Po několika hovorech s kamarádkou veterinářkou bych nekrmila ani třeba přírodním lnem, ze kterého se v žaludku taky uvolňuje nějaký alkaloid, proto by se měl len převařit.
A chipnature - náš vever z toho vybere oříšky, buráky, para a nějaké ovoce a zbytek nechá, víckrát to nekupuju, je to drahé na to, že to nebaští.

Věrča: Podle našeho vytypování je nejlepší brát si tak 5-6 týdenní mládě ;)

Karrol: dík za info :-) A je někdo z Vás potencionální "tet, strejda" mláˇátka??? :-)

Věrča: Přesně jak říká Karrol. My si brali Annie taky někdy v tom 5. - 6. týdnu. Během tak tří dnů se nás přestala bát. První den jsme ji nechali v kleci. Pak se nám ale osvědčilo ji mít co nejvíc u sebe, třeba v kapse, kupodivu se vůbec nebránila a nevyskakovala. Chvíli jsme ji ještě dokrmovali, ale už jedla třeba vnitřek rajčete a takové vodnaté věci. Později začala i se semínky.

maca: Vážně lněná semínka? To je poslední dobou jediné, co Annie sbírá, nevím kolik toho sní. To abych přebrala krmení a aspoň to teda převařila, nerada bych riskovala.

Ahoj, burunduka mám od Vánoc ale už předtím měl půl roku. Klec mu nechávám každé odpoledne otevřenou takže když chce, tak vyběhne ven a běhá po bytě. Všechno bylo v pohodě a už si na mě i zvykl ale poslední 3 dny je celkem dost agresivní. Jsem od něj celá dokousaná. Nevíte čím to může být?

Věrča- Já mládátka na jaro plánuj ale nevim jestli se to povede.

Nikopol: S tím lněným semínkem to bude pravda, včera jsem hledala něco o krmení burunduků na německých stránkách a našla jsem, že lněné semínko obsahuje kyanovodík, stejně jako mandle, a větší množství může být smrtelné, o převaření tam nic nebylo. O mandlích jsme to věděla, ale lněné semínko mě překvapilo. Takže jdu pátrat dál.

Anonym: Nejspíš zimní agrese. Na jaře se uklidní, teď si hlídá svůj prostor a svoje zásoby.
Barča: Chjo...Díky za informaci. Moc nadšená z toho teda nejsem. Lněná semínka už dostává pár měsíců a hrozně jí chutnají. Tak se bojím, aby jí to neublížilo...

Anonym: a nevíš, jestli bylo odstavené od matky dřív, než mělo 2 měsíce? no asi těžko zjistíš, ale co já tak pozoruji tady, tak agresivní přes zimu jsou ti burunduci, kteří byli odebraní dřív.. ale nejspíš náhoda mého průzkumu :)

Cappy: Já nemyslim, že je to úplná náhoda, přijde mi, že to chce opravdu než ten měsíc aspoň 5-6 týdenní mláďata.

Zdravím,chtěl bych se zeptat jest-li někdo chová burunduky a má děti?Že prý to není vhodné je chovat s dětmi(2 a 4).Líbi se nám tak nevím jest-li si je pořídit a nebo ne.Díky za odpověď,radu.

Je opravdu těžké říct, čím je dobré krmit. Bohužel je to celkem "nové" zvířátko a těch informací moc není. Co se týče převáření lnu: dáváme ho zjara koním, aby měli lesklou srst. Ale pro ně je dost jedovatý (a to je to velké zvíře) a právě převařením jedovatost ztratí. Ale zas záleží na metabolismu zvířete, obecný příklad: to co je jedovaté pro morče není jedovaté pro králíka, protože má jiný metabolismus a ukládání látek. Takže těžko říct jak burunduk stráví len, jen říkám o potenciálním nebezpečí. Další fakt je, že by se údajně nemělo krmit tropickým ovocem (banán), který obsahuje velké množství fosforu (takže nebezpečí netkví jen v ořechách) Takže taky nevím jak krmit - dávám jablíčko, sezonní ovoce, tvrdý chcéb na zuby, jogurt, slunečnici, kukuřici, bezpluchý oves a ořechy (stejně všecky vyloupané ořechy odtahá do skříně =DDD)

sobotas: Myslím, že tady hodně záleží na přístupu rodičů - jestli dokáží dítěti vysvětlit, že je to spíš zvířátko na koukání, než na hraní, natož na mazelní. Určitě to není zvířátko vhodné přímo pro děti, ve smyslu tady máš zvíře a teď si hraj, případně se i starej. Je to potvůrka, která zaměstná celou rodinu :))

Ahojky,chtěla jsem se vás zeptat, moje sestra by si chtěla pořídit burunduka, leta měla doma potkany a snažim se jí to vymluvit, on jí do toho trochu tlačí její přítel, myslí si, že se dá veverka ochočit stejně jako potkan, přitom z těchto stránek spíš vyplývá, že je více méně na koukání...přeci jenom u potkana byla zvyklá se s ním hodně mazlit

a otázka? :))

Jestli se dá ochočit jako potkan?

Anonym: Burunduk nikdy nebude jako potkan. Pokud je majitel trpělivý nebo má štěstí na veverku, může se z ní stát skvělý kamarád, ovšem takový, co má svou hlavu. Burunduci se mohou naučit přiběhnout na zavolání, i když naše Annie spíš reaguje na šustění sáčku, nechají vás, abyste je podrbali, mladý burunduk se může naučit spát v kapse, ale až povyroste, už se tam moc nezdrží. Nemá totiž čas na spánek, kromě toho zimního, celý den poletuje po větvích, hrabe v hlíně a snaží se ukořistit něco k snědku. Lidi k tomu nepotřebuje. Navíc i ta nejochočenější veveruška se se zimou může stát agresivní a to si pak na ni dobrých pár měsíců nesáhnete. Mít burunduka je skvělé, můžete pozorovat, jak vyvádí a jaký z něj roste rošťák, ale musíte mu nabídnout dostatek prostoru. A navíc každá veverka je jiná a někdy trvá dlouho, než se ochočí, pokud se to vůbec podaří. Nejlepší je pořídit si mládě, ale od někoho solidního, ne z nějaké "pěstírny" nebo zverimexu, a malý burunduci se rodí jednou do roka na jaře. Pokud Vaše sestra chce burunduka, nebraňte ji, ale snažte se, ať si o něm zjistí co nejvíc informací. Do května, června, než budou mláďata k odběru, na to má spoustu času.

Bránit jí nechci, jen mi spíš příde, že jí do toho uvrtává přítel, který si o veverkách nic ani nepřečet a tvrdí jak je to cool a jak se mazlí jak potkan a že jí na ní stačí klec fredy 2 apod., předtim jí nutil do kočky...mě se to nezdálo a tak jsem si o nich něco přečetla, aby nebyla zklamaná, je to závazek na 7 let a naopak i to zvířátko aby se mělo dobře, myslim, že dle toho co píšete to neni to právé zvířátko pro ní, potkan je jiný, člověka potřebuje a vyžaduje mazlení

Anonym: Tak ta klec určitě nestačí. Doporučená velikost klece je 150x100x100. Většinou se nechávají vyrábět na míru a vyjdou docela draho, i když samotný chov burunduka už tak finančně náročný není.

No pořizovat si zvíře, protože je to cool mi teda připadá fakt stupidní :/

Karrol: Máš pravdu, potom to zvíře zbytečně trpí a často se ho i majitelé po nějak době zbaví, když zjistí, že to není to pravé. Hlavně u burunduka, který rozhodně není vhodný pro všechny.

Cappy: majitelka, která ho prodala do zverimexu, ze kterého ho máme, měla prý celou rodinku a protože jich měla hodně tak jej odprodala takže si myslím že předčasně odebrané nebylo ale tak je to možné

Zdravím...Alby miluje mandarinky to už jsem tady psala, ale docela po nich čurá bobek a není teda teď moc čistotný...má pěkně zaneřáděnou budku, ale když mu jí uklidíme, tak se potom dva dny snaží si to tam nějak přizpusobit a pořád se mu něco nezdá a pořád tam něco nosí, tak je nám ho pak líto... nicmeně byl celý nějaký mastný a upatlaný tak jsme ho s přítelem po mnoha diskusích vykoupali...moc se mu to nelíbilo, ale pak pobíhal v dece a rychle uschnul a byla to teda velká změna!!Mě ho bylo líto, protože se mu to fakt nelíbilo, ale pomohlo to...co si o tom myslítě vy? Prosím piště

Anonym: Naše Annie taky není z těch čistotných. Do budky si nosí i čerstvé věci a taky v ní chodí na záchod. Zrovna včera jsme domeček čistili a vysypali jsme z něj toho tolik, že nevím, jak se jí to tam vešlo. Máme takovou zkušenost, že když měla menší budky, tak tam na záchod nechodila a když větší, tak si na to jeden rožek vždycky vyhradila. Mi je to taky líto, že to všechno, co si tam nastřádala jí vyhodíme, ale jak řekl přítel, lepší než by z toho chytila nějakou nemoc. Takže aspoň jednou za čas je lepší budku vyčistit.
Že Annie byla špinavá a mastná, fakt vypadala ošklivě, měla slepené chloupky a dost smrděla, se nám stalo jen jednou a bylo to, když jsme ji večer vytáhli přímo z boudičky. Báli jsme se, jestli není nějak nemocná, zrovna jsme ji totiž museli dávat kapičky proti zácpě, tak jsme měli strach, jestli se to nezhoršilo. Rozhodli jsme se, že počkáme do rána a když tak zavoláme na veterinu. No ale ráno vylezla úplně čistá.
Nikdy jsme ji ale nekoupali, jen jednou nám ze zvědavosti skočila do kyblíku s vodou, vůbec jsme to nečekali, ale naštěstí jsme ji rychle vytáhli a potom taky hodně rychle uschla.

Čiko je taky strašný prasátko, ale ani tak ne na sebe, jako na okolí. Kikinka má celou dobu jednu boudičku a Čiko už několikátou, i dřevěnou měl úplně pročůranou a pos... :)) Jinak jsme mu párkrát koupali packy v heřmánku, když ho do nich Kikinka pokousala, přičemž se samozřejmě vykoupal skoro celej a taky nám jednou spadnul do vázy a Kikinka do záchoda, to bylo nejhorší, protože se odtamtud nemohla dostat a my ji tam našli plavat asi až po 10 minutách, byla vyděšená, ale zabalili jsme ji do ručníku a za chvíli zase normálně běhala.

Děkuji moc za rady a ještě nemůže mi někdo doporučit veterináře v Ostravě? Když jsme Albyho koupili byl bobek poraněný a taky mu chybí ouško jak jsem psala..chtěla bych vědět jak je starý a aby ho prohlídl...Ten člověk co nám jej prodal byl takový zvláštní tak pro jistotu.

Ach jo. Umřel nám Čipoušek. Před sedmi lety jsme ho vykoupili ze Zveráku, kde ležel schoulený v malém akváriu přes měsíc. Nevěděli jsme, jak je starý a tehdy jsme ještě s burunduky neměli žádné zkušenosti. Ale sžili jsme se a stal se váženým členem rodiny. Kamarád, přítel, možná spíš kumpán. Žádné velké důvěrnosti, znáte to, přísný burundučí pohled, jestli mě chceš podrbat, tak si posluž, já už to nějak vydržím, ale dělej, mám práci v kytkách. Vrcholem přítulnosti bývaly občasné společné snídaně. Pustil jsem ráno Čipouše z voliéry do kuchyně a zatímco zbytek rodiny ještě spal, seděl jsem u stolu s talířem musli, četl knížku a veverka mi seděla na rameni a pojídala cosi ze svých tajných zásob. No jo.
Umřel na kokcidiózu. Vnitřní parazit. Přestával jíst, před očima hubnul, propadlé boky, naježený kožíšek. Umřel mi na dlani stočený do klubíčka na poslední cestě k veterináři. Moc nechápu veterinářský marketing. Stránky bývají plné nabubřelé reklamy a slibů o pohotovosti 24 hodin denně. Ta naše „klinika“ (nejmenovaná na Liberecku) nebyla schopná udělat rozbor trusu, vyháněli neexistující vnější parazity místo vnitřních. Když se všechno v sobotu ještě zhoršilo, přes všechny své reklamní tahy a sliby nebyli schopni nijak reagovat, natož někoho vyslat do vzdálenosti cca 20 km. Inu, možná je našinec příliš poblázněný herriotovskou literaturou. Nakonec jsme tedy vyrazili z Liberce do Prahy, v Řepích je zařízení, které se jmenuje Animal Clinic. Náhoda – internet pak telefonát. Není to skrytá reklama, byli skvělí a evidentně byli s veverkou v obraze. Ale zkráceně: bylo pozdě, Čipoušek za tři dny dodýchal. A zůstalo fakt prázdné místo. V kleci i mnohem hlouběji.
Proč píšu. Kokcidioza je snadno odhalitelná. Je třeba dávat stranou bobečky asi tak pět dní, do sklenice a pak do lednice. A pak nechat vyšetřit, při problémech nebo i preventivně třeba dvakrát do roka. Za pár korun. Včasná léčba je úspěšná. Zdrojem bylo pravděpodobně jídlo nebo podestýlka. V podstatě nepředvídatelné a neuhlídatelné.
Co se jídla týká, kupovali jsme buď Versele Laga nebo vozili něco z Francie. Myslím, že to není o značce. Sháněli jsme to nejlepší. Jenže Čipouš stejně vyjedl jen svoje oříšky a pár šípků a granulí se nikdy ani nedotkl. Vždycky měl dostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Miloval avokádo, granátové jablko, ostružiny, maliny a pecky z vnitřku papriky. Občas červíka. Taky sojový dezert od Provamelu. Evidentně fundovaná doktorka ze zmíněné kliniky mluvila velmi rozumně o oříšcích. Hlavně o burácích. O aflatoxinech a jejich zhoubném účinku na organismus. Nejen lidský. Mám dnes pocit, že je nejrozumnější živit domácí veverku ne hotovou směsí, ale dost individuálně a dávat si pozor na kvalitu. Hlavně u ořechů.
Veverky jsou úžasné osobnosti. Milují svobodu a zároveň svým osobitým způsobem i kolonii, ve které žijí. V tomhle případě rodinu. Žádné povely, ani náhodou! Jsem parťák, ne služební pes. Občas přiběhl, jen tak zvesela kousl do palce u nohy nebo do nosu, jenom zlehka, a běžel se schovat. Veverčí hry.
Chybí. Až budete někdo mít burundučí miminka, dejte vědět. Jedno z nich by mohlo mít dobrej život. A navíc: bez veverek je na světě trochu prázdno…

Milan: Krásně, smutně napsané. Váš veverčák se musel mít skvěle.

Měl se dobře. Já sedím a koukám a měl bych pracovat, ale nějak to nejde. Tak procházím povídání o veverkách.

Milan: :(((

Milan: Když nám umřela Barunka I., vydrželi jsme to bez veverky pár dní, bez ní to prostě nešlo. U nás jsme tenkrát nenašli žádného chovatele, tak jsme se rozjeli do Německa - 250km, cena daleko vyšší, ale byla jsem schopná dát cokoliv, jen aby zase byla hlína a hobliny po celém obýváku, semínka a jiné zásoby v křesle, na gauči a jiných místech, kam si sedají návštěvy (a odcházejí se semínky nalepenými na zadní části těla), abychom mohli vystěhovat knihovnu a odtahat nábytek, když si vever vzpomene, že se někam schová, abych se měla s kým dohadovat o kelímek s jogurtem při snídani. Bez veverek je opravdu prázdno.

Milan: je mi to moc líto:((
Kokcidiózu znám u králíků, ale řekla bych, že to bude něco podobného. Onemocnění způsobené přemnožením prvoků rodu Eimeria, většina jich parazituje ve střevech a jeden druh v játrech. Kdybych to vzala tak, že je to totožné onemocnění, nehraje mi tam to nakažení z podestýlky/jídla, protože tihle prvoci nebo co to je po nějaké chvíli zahynou - proto se mají ve skleničce zakapávat a celé to nechávat v lednici.

No Čipouš měl ty kokcidie "na tři křížky", což je hodně vysoko. Samozřejmě jsem zjišťoval, kde to mohl chytit, když je domácí, a asi fakt jedině to jídlo nebo podestýlka. Bylo by to šlo zřejmě léčit, ale už byl tak zesláblej, že to prostě neustál. A zase - nechápu ten veterinářský přístup. Úplně pragmaticky vzato přece musí vědět, že když už někdo má zvířátko jako člena rodiny, asi nebude šetřit na penězích a když už tak zřetelně jde s váhou dolů, udělal bych všechna vyšetření, která jdou. Ale konec. To nemá smysl.
S tou hlínou (co píše Barča) - ten náš veveřák samozřejmě zahrabával ty svoje zásoby do kytek, a po čase buď chodil oždibovat slunečnicový výhonky, co si vypěstoval, nebo vyhrabal nějaký ten příšerný chuchvalec zřejmě už s houbičkama a když to sněd (absolutně bez šance mu to sebrat), byl naprosto k nezastavení. Pojal jsem podezření, že se tím nějak stimuluje. Koupili jsme mu na hrabání speciální truhlík, ale to nebylo zajímavý. Kytky jsou kytky.
Docela zvláštní okamžik - před pár lety přišel na návštěvu kamarád s rodinou. Ukážeš nám veverku? Tak jo, Čipouš zrovna běhá v ložnici, tak pojďte. Vzal jsem je do ložnice, kde měl Čipouš svoje vyběhané kolečko přes kytky na postel, pak knihovna, pracovní stůl a pak další kolo. Kamarád s manželkou a malým synkem vešli dovnitř, zavřeli jsme dveře a čekali, co bude. Čipouš právě dokončoval okruh, bleskurychle vyhodnotil situaci a když běžel kolem vetřelců, vynechal manželku i malého vetřelce, rafnul velitele vetřelců do palce u nohy a prokousl mu nehet až na kost. Než Petr stačil kviknout, byl Čipouš na knihovně a rovnal si ocásek a koukal, jestli je všechno v pořádku. Až když odešli, ocenil jsem nahlas, jak odvážně si počíná taková malinká veverka proti člověčímu obrovi a dokáže rozeznat, kdo je velitel těch přivandrovalců v jeho teritoriálních vodách. Jsou skvělý. Odvážný, veselý a samostatný. A noblesní, když obhlíží situaci ze skříně nebo z klece a jsou právě tak vysoko (nebo daleko), aby na ně člověk nedosáh.

Čipouše je mi moc líto =o( Ale zase jsem se něco nového dozvěděla, my se teprve zžíváme...Jinak jak nám radil Nikopol...navštívili jsem pana MVDr. Rašku, který má opravdu pro Ostravu nejlepší doporučení. Bohužel jsme se přímo k panu doktorovi nedostali pro nespočet pejsků=oD Ale jeho kolektiv je úžasný...Albymu pelichá ocásek tak to chceme řešit včas a taky jsme chtěli běžnou kontrolu. A bylo nám právě řečeno ať doneseme trus sebraný vždy po dvou dnech asi pětkrát. No udělali mu seškrab s ocásku kvůli možným parazitům, což ho chudáka dost bolelo, ale raději ať ho vyléčí včas. Ten naštěstí dopadl dobře a ještě nás konzultovali i s Brnem, kde je odborník na hlodavce. Alby k nám přišel trošku dobitý a nevíme jak je starý ale je to zlaté zvířátko je čím dál tím přítulnější dokonce už i spinkal v dlani=oD Jinak brzy se pokusíme dodat sem s přítelem i nějaké fotky
- - - - -
Jo ještě jsem se chtěla zeptat..věnuje se nějaká zvláštní péče drápkům? Albert lozí jen po pletivu na větvičky se mu moc nechce tak nevím čím by to mohlo být..Taky by mě zajímalo proč se tak striktně všude vyžadují větve ovocných stromů?? Ovocné stromy samosebou máme, jen mě to zaujalo...

Jíťa: Drápky se normálně neřeší, ale my jsme s nimi měli problém. Dřív jsme měli Annie v pokoji s kobercem, drápky se jí moc neobrušovaly, a tak se časem začala zasekávat, někdy až tak, že se nemohla sama vymotat. Nakonec jsme jí je začali stříhat obyčejnými kleštičkami na nehty asi jednou za týden. Byla hodně krotká, takže to šlo celkem lehce. Teď je z ní pěkný divoch, ale je v kleci, kde se nemá o co zachytit, tak ji necháváme být.
Ovocné stromy určitě nejsou povinné, asi se doporučují proto, že by neměly být nijak jedovaté a třeba burundukům víc voní nebo chutnají. Nevím. My máme ale třeba bukovou větev.
Naše Annie taky dávala přednost pletivu, ale časem přišla na chuť i větvím a začala v kleci víc vyvádět.

Taky jsme měli bukovou větev. A jednu velikou lipovou přes obývák ze skříně na skříň, Čipouš tam s oblibou hlídkoval. Drápky jsme neřešili, hodně běhal a šplhal, obrousily se samy.

Opět všem děkuji za rady..Těma drápkama právě občas zachytne na dece, kde pobíhá a tak si trošku skroutí nožičku až máme strach proto se ptám..No jinak podestýlka je hrubší takže může mít vliv na ten ocásek říkáte? On si jí vybral sám. V práci mám možnost dostat se k buničité vatě a tu si on natrhal na malé kousíčky ale taky se mu zalíbily drobné okřídlené semínka ( jsou podobná těm javorovým jen menší- nějaký strom z parku to byl ) co má na dně klece, taky listy větvičky a suchou trávutrávu. Ty si do boudičky nanosil sám má je na dně klece.

Naše Annie je teď velký jedlík, asi se snaží nabrat, co přes zimu ztratila. Vzhůru už je od rána až do nějakých 4 hodin odpoledne. Tak jednou za den podivně zavrká. Ale je teď hrozně agresivní, jen se přiblížíme ke kleci, tak začne vyvádět. Zajímavé ale je, že když jí podáte semínko, krásně si vezme, vůbec nekousne, nebo opatrně slíže z prstu kousek žervé a to po nás chvíli předtím div neprská vzteky.

Anonym: Můžete zkusit ty drápky teda ostříhat. Když se vever uklidní a nechá se chvíli podržet, jde to rychle. Nám pomáhalo Annie přetočit na záda. Hlavně si dávejte pozor, ať nestřihnete do části, kde už je cévka a nervy, je to celkem dobře vidět, taková tmavší část v drápku. No nebo dát deku mimo dosah, akorát jestli si drápky pořádně neobrušuje, asi se časem začne zachytávat i na jiných materiálech.

Stříhat burundukům drápky???není to nějakej nesmysl???Veverka je lezec!!!!Než uděláte nějakou hovadinu přečtěte si něco o tom.Burunduk není Morče!!!!!!!!

Filisek: My jsme vážně museli. Ona Annie byla jako mládě nějaká línější, ne tolik akční jako ostatní burunduci a drápky se jí neobrušovali. Zachytávala se o jakékoli látky tak, že se z toho samotná nemohla dostat. Potom dokonce i o lano, které měla v kleci. Zkoušeli jsme ji i zavřít, aby musela běhat po větvích, ale nepomohlo to. Když jsme se jednou vrátili do pokoje a ona ležela vyčerpaná na zemi, zachycená drápky v koberci, protože se od tama sama nedokázala dostat, poradili jsme se s bývalým majitelem a ten nám doporučil drápky zastřihnout. Na věci, na kterých se zasekla, se bála znovu vylézt a trvalo dlouho, než to s ostříhanými drápky zkusila. Myslím, že jsme nijak nepochybili. Teď, když se nemá kde zachytit, drápky nestříháme.

Filisek: Tak zkušenost nemáme, ale vypadá dobře, jestli budeš zkoušet, dej pak vědět, jak se osvědčilo :)

Filisek: Měla jsem ho před delší dobou a jestli se dobře pamatuju, bylo tam strašně moc buráků, a také velké množství různých koleček a jiných tvarů, které veverka úspěšně nechávala v misce. Když jsem tedy vyházela buráky, část krmení byla pryč, a z toho zbytku další velká část letěla do koše. Ale moje první veverka byla dost mlsná, takže to není směrodatné. Víc mi vadily ty buráky.

Filisek: Krmivo od JR Farm bereme, ale ne to pro veverky, ale přímo pro burunduky a sysly. Je to z velké části seno, nějaké vločky, sušené květy, sušená mrkev, žádné granule. Seno sice Annie nejí, ale ten zbytek posbírá. My jí celé to balení vysypeme do krabice a ona se tím probírá, občas už v tom i spala. Dávám jí k tomu ale ještě vlastní směs zrní.

Zdravím, jsem nováček. Chtěla bych si pořídit burunduka, tak brouzdám po inernetu a hledám chovné stanice a kde nic, tu nic. Ve zverimexu je ev. možno objednat, ale nezaručí mi stáří ani pohlaví , tak se mi do toho moc nechce - až jako poslední možnost. Jak jsem se dočetla na stránkách Čeníška a v publikaci Zemní veverky od O. von Frische, nejlepší věk kvůli ochočení je do 8 týdnů, máte s tím někdo zkušenost ? A taky nevím, jestli je rozdíl v chování veverek -kluků a veverek- holek, jestli třeba samečci nejsou agresivnější nebo hůř ochočitelní...Nevíte někdo o chovateli v Západních čechách, který čeká přírůstky? Plánuju mrňouse pořídit 1. týden v dubnu(poslední březnový týden jsem na lyžích a myslím, že by nebylo dobře hned někomu předávat veverku na hlídání).Díky za rady

Maka: Možná si na veverku budeš muset počkat delší dobu. Mláďata bývají k odběru koncem května. Nejlepší možnost, co máš, je sledovat tuto, nebo jinou diskuzi. Určitě se zde začnou objevovat zprávy, že někdo čeká mláďata, a ty si potom můžeš nějaké zamluvit. Budeš mít jistotu, že máš burunduka od někoho, kdo se o něj hezky staral, a budeš mít větší jistotu, že se ti jej podaří ochočit. My si brali veverku loni, byla stará asi 6 týdnů. Chvíli jsme ji ještě dokrmovali, ale už i sama jedla měkčí věci. Nemáme s ní problém, krom zimní agrese.

Nikopol: Díky

Maka: Ohledne toho ochoceni mam pocit, ze nejlepsi je tak5-6, max tech 8 tydnu, veverky driv odebrane jsou casto agresivnejsi a necistotne, aspon podle mych pozorovani :) Jinak u nas mladata snad budou, ale kdy samozrejme netusim.

Naše Barča je narozená v srpnu, brala jsme si ji jako tříměsíční v listopadu. Byl to ještě pořád prcek, občas i spadla z větví, musela jsem jí vystlat klec hoblinami. Během pár dní lítala po kleci jako ďábel, je naprosto v pohodě, pouštíme ji po obýváku, leze po nás, nechá se zavřít do klece. Samozřejmě nemám zkušenost s více veverkami, ale možná ty tříměsíční také nebudou až tak "staré" na ochočení (samozřejmě záleží i na chovateli). A jsem hrozně zvědavá, jak to bude příští zimu, jestli bude agresivní, zatím je miloučká.

Když tak pročítám veverčí diskusi, je to naprosto jasný. Co veverka, to osobnost. Žádná uniformita, žádný stádo, prostě malinká svébytná bytost.
Když jsme Čipouše "vykoupili" ze zverákového akvárka, bylo mu asi něco přes rok. A ten rok, co měl za sebou, zřejmě nebyl nic moc. Prodavačky se o „dodavateli“ vyjadřovaly nerady a dost nevybíravě. Nijak jsme ho doma cílevědomě neochočovali, žil s námi jako člen rodiny. Bylo to skvělý. Miloval společnost, ale tak nějak zpovzdálí. Introvert. Byl s námi moc rád pohromadě, ale nějaké hlazení nebo drbání...občas to vydržel, ale žádná euforie. Podezříval jsem ho, že se nechal podrbat, jen aby nám udělal radost. A tvářil se u toho typicky burundukovsky naštvaně. Ale pořád po nás šplhal, vydržel hodiny sedět na jedné ze svých pozorovatelen nade mnou, když jsem pracoval u počítače, a jenom koukat a žvýkat něco z tajných zásob. Prostě patřil do rodiny a užíval si to (po svém). Zimnímu spánku moc nedal, a měli jsme ho sedm zim, jen přes den víc spal. A žádná agrese. Nepamatuji vlastně žádné podstatné změny v chování během roku.
Prostě - co si budeme povídat, veverky jsou úžasný, to všichni víme, a proto s nimi žijeme. A když zmizí ze života, zůstane díra, kterou zaplní zase jenom veverka. Takže...lidi, burundučí kámoši, pamatujte na mě, až budou někde na obzoru malý burundučata!

Je pravda, že Kikinku máme taky moc dobře ochočenou a byla cca 2 měsíční, ale rozhodně to dalo mnohem víc práce než u Čika, kterej se ale zase stal agresivnějším a nečistotným. Zato Kikinka je naprosto úžasná, tím nechci říct, že bychom Čika neměli rádi, samozřejmě :)) Ale u ní mi přijde, že je taková skoro "lidská", samozřejmě jen v tom dobrém slova smyslu :))

Ahoj, děkuju všem, že jste se podělili o zkušenosti. Už se strašně těším, až si budu ochočovat svoje burunduče.:)

Albert dneska zjistil že má v kleci i větve a poprvé se rozběhl a lítal tam jako blázen =oD Měli jsme z toho obrovskou radost, protože jinak tomu poletování moc nedá...spíš jen sedí a kouká. Asi přišlo jaro..

Jíťa: Super, říkala jsem, že na to časem přijde. Annie taky vždycky trvá, když dostane novou věc, než ji vyzkouší, platí to i o jídle. Jinak ona začala být akční právě s přicházející zimou, v létě se spíš ráda vyhřívala na okně a koukala ven.

No jo, máte pravdu, jsou konzervativní. Zvědavý, ale konzervativní. Čipouš dostal do klece kus děravého klacku, z našeho pohledu skvělý místo pro leccos, ale během dvou let dovnitř nikdy nevlez, jen občas seděl nahoře, ale dovnitř ani za nic.

Ahoj, k nasi samicce shanime kamarada, nemate nekdo bile burunduky a planujete mlade?

jé,taky bych mněl zájem o bíleho veveřáka.Nevíte cca cenu?A kde popřípadně sehna?

sobotas: Cena bílého burunduka se pohybuje kolem 2000 Kč aspoň co sem teda koukala.

Dobrý den,mýmu Čipovi jsou dva roky,je to velkej mazel,je v době páření k němu nesmí děi,na ty je hodně agresivní.Mám teď s ním malý problém,Čip má nemocné očičko,hnisá mu,postačí borová voda,nebo mám koupit něco jiného,prosím,poraďte díky

Daniela: Určitě bych se aspoň telefonicky poradila s veterinářem.

Daniela: Souhlasím s Nikopol.

Určitě veterinář. Ale možná bude problém s aplikací. Náš Čipouš měl zánět spojivek, měl jsem mu kapat do oka antibiotické kapky. Nepředstavitelné. Kromě oka byl v plné síle a sevřít ho do dlaně a nakapat do oka prostě nešlo. Párkrát jsem se k němu připlížil a kápnul, ale záhy to prokouk´ a nenechal se už překvapit. Taky jsem zkoušel kapat asi z půlmetrové výšky - vyměřit a přesně se trefit. To se povedlo jednou. Ale stejně jsem na něj vyzrál. Koupil jsem v lékárně malou mechanickou sprejovou pumpičku, dal do ní kapky a pak jsem mu vždycky zblízka stříknul ten aerosol do oka. Fungovalo to perfektně, získali jsme grif, takže jsme to běžně dělali tak z pěti centimetrů. Taky jsme mu po celou dobu léčby zatrhli hrabání v kytkách i v jeho osobním truhlíku s hlínou. Za týden byl z toho venku.

Dobrý deň.
Som začiatočník v chove a asi aj preto ma prekvapilo, že môj Burunduk má trochu väčšie varlatá. Sú čierne a dosť mu trčia, ale neprekážajú mu. Z rôznych fór som vydedukoval , že teraz ( koniec januára) je obdobie párenia a tak je zväčšenie normálne. Neviem či sa mám obávať niečoho ... alebo moja dedukcia je správna, a je to len o prírode.... . Vopred ďakujem za rady a postrehy.

To je normální. Taky jsme se u Čipouše poprvé vyděsili...ten poměr k ostatnímu tělu je dost překvapivý, ale je to normální.