6.5.2014 19:37verukina
Tami : my jsem si prvního našeho "mazlíčka" brali již většího a byl zřejmě ve venkovní voliéře, kde neměl kontakt s lidmi a trvalo nám minimálně tři měsíce, než se na nás mohl alespoň podívat a neschoval se. Teď po půl roce již normálně běhá po kleci, čeká na ruku, co mu dáme dobrého, ale že by s námi vyhledával nějaký kontakt, tak to vůbec ne. Je zvědavý, jak se něco děje, hned vyleze a čučí, ale jak mu nastavím ruku, aby do ní šel, tak nemá žádný zájem. Hodně záleží na tom, odkud ten Váš Tami pochází a jak byl zvyklý na lidi. Opravdu to chce hodně trpělivosti.
8.5.2014 22:51C M Burns
noric: jen jsem chtěl vědět důvod proč jste tak kategoricky zamítnul misku? Zajímalo mně zda existuje nějaký další obecný relevantní důvod kromě toho, že se rychleji kazí voda?
Mému vydrží čistá voda v misce poměrně dlouho, ale vzhledem k tomu, že ho musím občas nechat na víkend samotného, tak jsem ho sám, paradoxně, naučil na napáječku i když se mám raději misky.
9.5.2014 07:58noric
C M Burns: nezamítmul jsem misku zase až tak kategoricky, jde mi jen o bezpečnost zvířete. Zřejmě máte abnormálně čistotnou a inteligentní veverku. což chválím. Ale za poměrně velmi dlouhou dobu svého soužití s veverkami, jsem vyzkoušel i misky a prostě je nepoužívám a používat nebudu. Utopit se (zalknout), vzhledem k velikosti veverky, lze v daleko menším množství vody, než je hloubka 1,5
cm. Pakliže jste ovšem příznivec a vyznavač misek, respektuji to a svoje názory a zkušenosti Vám nevnucuji. Snažím se zde eventuelně jen poradit, co je pro veverku nejlepší
12.5.2014 10:31Skiry
TAMI: Máme burunduka také přes měsíc a je to stejný případ. Z ruky si jídlo vezme, to ho ale musíme vyhnat z příbytku, pak asi hodinu sedí jak pecka a kouká a zase zaleze. Sám šmejdí jen v noci nebo brzy po ránu, nějaké jídlo ochutná, ale moc toho nesní. Proto ho denně alespoň na chvíli vyženeme, aby si zvykal. Zdá se mi, že se to postupně zlepšuje, vydrží venku delší dobu a začíná být zvědavý.
12.5.2014 11:07noric
Skiry: tím, že ho vyháníte násilím z domečku, tak tím si rozhodně získáte jeho důvěru. Co chcete po měsíci, uvědomte si, že na prvním místě je trpělivost, pak trpělivost a potom zase trpělivost. Takhle docílíte jen neurotického, stresovaného zvířete
12.5.2014 13:19Hrskt
noric: Musím se Skirym trochu souhlasit. Donedávna ten náš plašan taky skoro nevylezl a když jo a uviděl nás, tak zase hnedka utekl a to už ho máme 3/4 roku. tak jsem si řekl, že je potřeba trošku radikálnější přístup. Přestal jsem na něj brát ohledy při luxování, uklízení a vlastně všem co by v jeho blízkosti mohlo způsobit rámus a vylekat ho. Začal jsem ho víc prudit v kleci svojí přítomností. Když je zalezlej v domečku, tak mu zvednu střechu a hladim ho (protože to je také jediné místo,k de se nechá pohladit, když je zahrabaný do toaleťáku). No a od té doby se to rapidně zlepšilo. Pořád se sice nenechá pohladit venku, ale už je zvědavý, zjistil, že z mojí přítomnosti mu nehrozí nebezpečí a jsem jen krůček od toho, kdy si začne brát z ruky. vždy přijde k ruce (kterou mu teda strčim skoro až pod nos) očmuchá to co mu dávám, ale ještě si nevzal. Samozřejmě, že se zvíře nesmí zbytečně stresovat, ale mě se tenhle radikálnější přístup v poslední době opravdu hodně osvědčil. Konečně s ním začíná být trochu sranda a není jen zalezlej.
21.5.2014 17:04Buru
Marie: Achjo.. když chcete chovat veverky, tak si o nich nejdřív něco zjistěte.. Veverky spolu nežijou, mají každá svůj kus lesa a když se jí tam vkrade jiná veverka, tak je z toho minimálně vyhnání z teritoria a když vetřelec neběhá dost rychle, tak celkem krutý boj... Veverky se snáší pouze při páření ;) Rozhodně nestojí o to, žít s nějakou další veverkou. Úplně mu bude stačit vaše přítomnost. Nehledě na to, že 7 nebo víc let je dost optimistický odhad.
21.5.2014 19:29Marie
Předně děkuji všem, kdo se do diskuze zapojili a chtěli mi poradit. Ale ráda bych podotkla, že burunduky jsem již měla a nikdy se nijak neporvali, prostě jeden prohnal druhého a to bylo všechno, nikdy ani jeden z nich neměl žádné zranění, to jsem často kontrolovala.
Mě pouze zajímalo, jestli má někdo zkušenost jestli by se třeba dva bráškové, kteří jsou na sebe od mala zvyklí snášeli lépe. Stačilo odpovědět ne, nesnášeli, není třeba nade mnou vzdychat, přečetla jsem o burunducích opravdu docela hodně článků a v některých jsem našla informaci, že se v některých případech veverky spolu snesou celoročně, tak jsem chtěla vědět, jestli někdo ze zkušenějších chovatelů ví, který případ to je.
21.5.2014 23:45Buru
Nějak mi nejdou dohromady věty "samička byla na samečka trochu agresivní a tak musel valnou většinu svého života strávit ve vnitřní voliéře" a "nikdy se nijak neporvali, prostě jeden prohnal druhého a to bylo všechno". To, že zrovna nemá kousanec, nebo podobné zranění, neznamená, že je spokojený. To je stejná logika, jako kdyby se řeklo, že psovi na řetězu co pravidelně dostává krmení nic nechybí. Stres je mnohem horší než nějaké viditelné zranění. Je lepší číst odborné publikace než články. Případ, kdy se snášejí, je takový, kdy mají každá hromadu prostoru a běžně se nepotkávají, nebo jak psal noric - ve vyjímečných případech a i matka s dcerou měly konflikty, kde bylo nutné zasahovat.
22.5.2014 15:37Buru
Já teda taky žádnou agresivitu nevidím, záleží na každém, jak si ty informace přečte ;)
burundukx: Jistě, souhlasím. Nikdo netvrdí, že to nejde, pouze to, že je poměrně velké riziko a rozhodně není nutné, aby bylo veverek víc. Taky dost záleží např. na velikosti voliéry, že... proto říkám, že to jde - za předpokladu velkého prostoru.
24.5.2014 19:14Buru
Leny: Tak každý si zvykne na nevyhovující podmínky, i veverka, kór jestli jsou takhle odmalička, tak nic jiného neznají. Zas to nejsou žádné krvelačné šelmy, aby se navzájem sežraly... Další věc je, že kdo ví čím je tam krmí, to může taky dělat hodně, pokud nejsou v nejlepším zdravotním stavu, případně prostě nemají energii (ať už fyzicky nebo psychicky) na nějaké rvačky a snaží se akorát přežít. Život zvířat v nevyhovujících podmínkách není nic neobvyklého... bohužel.