kajas- to by vážně nedopadlo dobře

Dobrý den, prosím poraďte.
Mám doma samičku burunduka, bude to už téměř rok tuším. Odvezla jsem si jí od chovatele jako maličkou a krmila mlékem, všechno jsem si řádně nastudovala abych nic nepodcenila, dokonce jsem si kvůli tomu brala z práce dovolenou abych mohla být s ní, první 4 měsíce v pořádku, krásná roztomilá, hravá a přítulná veverka, ale jak naběhl podzim a zima, veverka dostala šílenou agresi - četla jsem i o tom, je to prý normální, tak jsem se na to nějak extra nekoukala, na jaře by se to mělo zlepšit, tak jsme čekali, jenže je téměř konec května a veverka na mě a na partnera přes klec stále útočí i když jí chci podat stravu nebo oříšky. Nechávali jsme jí v tom agresivním období párkrát proběhnout a zakousla se do mě tolikrát a dost, že mi tekla krev. Pak jsem k ní byla a mimochodem jsem i do teď dost odtažitá. Normálně mám strach si jí pohladit a už to není jako dříve. Nechci číst negativní, nekultivované a hloupé odpovědi na moje otázky, co všechno jsem zanedbala, dala jsem tomu veškerou péči a čas. Očekávám nějaké přímé rady a pomoc. Děkuji

Veronika - u nás je to podobné na podzim mazel a i v zimě to šlo. Nastalo jaro a je z ní ďáblice. Tak uvidíme doufám, že se to zas zlepší. Používám vodu v malinkém rozprašovači, když je agresivní dostane spršku. Začíná se to lepšit člověk nesmí pustit svou roli vůdce a začít se bát. Jsou chytré vycítí to a dovolují si pak ještě víc. Držím palce u nás dnes proběho první požádné mazlení.

Ahoj,
rád bych poradil ale nevím jak, nikdy jsem neměl problém s agresivitou (kousl mě jen jednou ale jen protože se mě lekl a bránil se)
Musím se přiznat že jsem měl obrovské štěstí na mého burunduka protože ho mám ze zverimexu a nejsou s ním žádné problémy ani co se týče agresivity, ani přes zimu. Na druhou stranu je celkem plachý a ani žádný mazel to není - nechá se lehce pohladit jen když mám něco dobrého a to je tak vše. Prostě si žije po svým a mě bere jako nutnou součást, dokonce už si téměř zvykl na přítelkyni a že mu to trvalo (přes 3 měsíce trvalo jen to než si od ní něco vzal z ruky)

Ahoj,
věřím, že jsi již zkoušela i toto, ale poradím Ti můj každoroční úspěšný koloběh "usmiřování". Lehce po zimě (začátek března někdy i koncem února) je stále agresivní, ale jeho výpady už nejsou tak moc nenávistné, tak si k němu občas sednu a přes klec mu podávám slunečnicová semínka po jednom... sice pořád prská, ale když si semínko vezme je to dobré znamení, že je přístupný... Tak to opakuji týden a s nejvyšší opatrností ho pustím poběhat do malé místnosti, kde je on, jeho klec a já s rukavicema :-)
Počítám, že to zabere max. 2 týdny a je to zase kámoš na plný úvazek, který má důvěru běhat po celém bytě a hrát si se mnou ;-)

Čau,
musím souhlasit s Mr. Burnsem. Zimní agresivita je zlom, se kterým se těžko smiřuje. Z mazlíčka je najednou malý šílenec, který má tmu před očima. Naše druhá zima byla ještě horší než ta první, ale už je to zase mazel, co za mnou běhá jako pejsek. Z jara to chce prostě trpělivost a sledovat jak se chová. Mě se osvědčilo, že když už nemá naježený ocásek a do toho občas sklopí uši, když k němu přijdu, tak se postupně lepší a pak už se mu chce jen víc věnovat. Sám už se snaží a chce si hrát.
Co se týče strachu, v okamžiku, kdy pozná, že z něj máš strach, nebude tě respektovat a jsi pro něj jen vetřelec. Mají většinou silnou vazbu na jednoho člověka, což se ukazuje i u nás. Na přítelkyni několikrát zaútočil a od té doby se ho bojí. Proto ji taky vůbec nerespektuje a hned zase útočí, upevňuje si tak vlastní roli na teritoriu. Od té doby už jej pohladí, jen když jsem u toho já a držím ho v ruce. Ke mně si ale nic takového nedovolí, ví že by mu to neprošlo.
Burunduci jsou prostě osobnosti a potřebují mít nad sebou ještě větší "osobnost", protože pak jsou to mazlíčci (to ale taky neplatí o všech...)