Ježek ušatý

Ježek ušatý (ježek dlouhouchý) (Hemiechinus auritus) se v přírodě vyskytuje v okolí Kaspického moře. Stejně jako ježek bělobřichý i on má noční aktivitu. Jeho charakteristickým znakem jsou výrazné ušní boltce :-)
V přírodě při nepříznivých podmínkách vydrží dlouho hladovět a při dlouhodobých vedrech upadá do tzv. letního spánku (estivace). Dlouho hibernuje - až půl roku, jeho potravou je hmyz a drobní obratlovci.
Samice rodí po 35 - 42 dnech v dlouhých norách (až 1,50 metru) 2-7 mláďat.

     

Ježci ušatí dosahují hmotnotnosti 250 - 700g (v lidské péči více než ve volné přírodě). Pohlavní dimorfismus je u nich poměrně výrazný, dospělí samci jsou těžší a robustnější než samice a mají také výrazně širší hlavu. Stejně jako ostatní druhy ježků ze suchých oblastí má i tento druh nápadné ušní boltce výrazně vystupující ze srsti. V současnosti je k nám poměrně hodně dovážen a u nás chován především poddruh Hemiechinus auritus aegyptiacus původem z Egypta. Zástupci tohoto poddruhu jsou celkově tmavší, s hnědě zbarvenou hlavou, bílou spodní částí těla, tmavými končetinami a tmavě hnědými bodlinami. Dříve byli chováni převážně ježci asijského poddruhu  Hemiechinus auritus megalotis importovaní z Ruska, ti mají výrazně světlejší bodliny a pískově béžovou hlavu i spodní část těla.

Ve svém přirozeném prostředí obývají "ušáčci" převážně suché biotopy, polopouštní a stepní oblasti s poměrně řídkou vegetací a nízkou vlhkostí vzduchu. Asijský poddruh v zimním období hibernuje, protože zimy jsou v jeho domovině velmi tvrdé. Za zvláště horkého a suchého léta také aestivuje.

Jak již bylo řečeno, jedná se o hmyzožravce s noční aktivitou. Pohybuje se poměrně rychlým pobíháním (až 10km/h! :-) ). Při hledání potravy je schopen urazit i značné vzdálenosti. Loví hmyz, drobné savce a plazy, příležitostně baští také sladké plody. Ježci žijí samotářským způsobem života a setkávají se pouze v období páření. Kontakt mimo období rozmnožování končí obvykle bitkou. Hrozí na sebe funěním, zježenými bodlinami a pohybem na strnulých končetinách. V případě ohrožení se i tito ježci stáčí do typického klubíčka, kdy hrozí funivými a chrčivými zvuky. Jakmile nebezpečí pomine, tak se snaží rychle utéci.

V přírodě má samička ježka ušatého většinou jeden vrh ročně, a to zjara nebo počátkem léta. Asijští ježci se páří po probuzení z hibernace. V lidské péči občas mívají ještě další vrh na podzim. Březost trvá přibližně šest týdnů. Čerstvě narozená mláďátka jsou slepá, hluchá a úplně holá, bodlinky se jim ale začnou prořezávat už několik hodin po porodu. Zpočátku jsou miminka zcela bez pigmentu, ale v průběhu několika dní ztmavnou. Srst se začíná objevovat okolo desátého dne života. Oči se otevírají po 23 dnech, kojena bývají asi 7 týdnů. Ve dvou měsících jsou mláďata obvykle již samostatná. Pohlavní dospělost ježků ušatých nastává v půl roce života, ale rozmnožování se účastní až v dalším roce.

K chovu ježků ušatých postačuje pokojová teplota, vytápění nutné není. Zvířata asijského původu je obvykle potřeba zimovat při teplotách mírně nad bodem mrazu, africkým jeřkům naopak stačí snížit teplotu na hodnoty okolo 12-15 stupňů, kdy zůstávají částečně aktivní. Obvykle se ale rozmnožují i bez tohoto zimního snížení teploty. Ježky je vzhledem k jejich nesnášenlivosti potřeba chovat samostatně a obě pohlaví připouštět pod dohledem pouze na odpáření. Vhodná je ubikace dělená pletivem, ve které jsou ježci každý zvlášť a k sobě se pustí v době, kdy o sebe projevují sexuální zájem (snaží se k sobě dostat bez obvyklých hrozeb jako je funění, ježení bodlin, snaha kousnout toho druhého). Pokud se ale po puštění k sobě začnou napadat, je nutné je znovu oddělit. Pokud je samička svolná k páření, před samcem ustupuje se zklopenými bodlinami, samec ji následuje s nosem u jejího zadku a takto za sebou pobíhají několik hodin, kdy samice několikrát krátce zastavuje, aby umožnila samci páření. Jakmile se páreček spolu odpáří, opět je od sebe oddělíme. Samici poskytneme dostatek materiálu na stavbu hnízda, vhodné je např. suché listí nebo krátká sláma, seno je nevhodné z důvodu možného zamotání se do něj. Březí a kojící samičku zbytečně nerušíme!

Ačkoliv v přírodě obvykle nežijí déle než 1 - 2 roky, v zajetí se dožívají 6 - 10 let věku.

Stejně jako jejich bělobřiší příbuzní, i ježci ušatí mají tendence k obezitě. Krmíme tedy přiměřěně, poskytujeme jim dostatek pohybu a pouze ježkům před a po hibernaci nebo březím a kojícím samicím je dobré "přilepšit".

 

Pozor! Zvířata pocházející z volného odchytu bývají doslova "promořená" různými parazity, zejména blechami, klíšťaty a různými druhy tasemnic a červů. Proto je bezpodmínečně nutné je okamžitě po importu odčervit (lze použít prostředky pro odčervení koček) a zbavit dalších parazitů (prostředky jako Arpalit Neo nebo Biokill), (záporné zkušenosti jsou s Frontline - může dojít k intoxikaci ježků projevující se sliněním, zrychleným dechem a tepem, ztrátou koordinací pohybu, malátností a následně kómatem a úhynem!). Důležitá je důsledná alespoň dvouměsíční karanténa, protože volně odchycení ježci mohou být přenašeči různých chorob, jako je např. vzteklina.

Markéta Dubová