mája, o tom už jsem psala několikrát i na morčatech v diskuzi, všechny naše kočky, co jsme měli za posledních 20 let (bohužel jich vzhledem ke dvěma přejetým bylo víc) s morčaty vycházely báječně.
Hodně jsem se toho bála za naší první Micky, to jsme vlastně s morčaty začínali a s kočkou po hodně letech taky, ale po několika letech důkladného sledování jsem se přestala bát. Pokud byla morčata v akvárku, tak ji nezajímala vůbec, a jedině když jsme je pustili běhat po pokoji, tak vzhledem k jejich rychlému pobíhání se začala trochu zajímat, ale jen tak, že si sedla na židli a koukala na ně shora, nikdy nevlezla k nim a nikdy neběhala za nimi. Natož aby je chytala. Micka k nám tehdy přišla jako už asi rok a půl stará kočka, nebyla na morčata zvyklá, jako naše další kočky. Ale jak píšu, zvykla si, jen s nimi tolik nekamarádila. Naše další kočky, které jsme měli od kotěte, je brali jako naše další zvířata, která tu u nás byla před nimi, a která jsou prostě naše, čili pro ně absolutně ne jako kořist. Na rozdíl od Micky I. (pak jsme měli ještě Micku II, Mimi a teď Číču a Macíka,viz moje alba) s nimi normálně kamarádily, lezly k nim do akvárka, očichávaly je, morčata zase očichávala kočky. ale jinak nic, nehonily je, když jsem je náhodou pustila proběhnout, klidně je nechávám ve stejné místnosti bez dozoru, vůbec se nebojím. Ale snad je to tím, že s nimi vlastně společně vyrůstaly od malička. A asi taky záleží na typu kočky, já mám britky a ty jsou považovány za klidné kočky. I když na chalupě myši chytají úplně stejně jako ostatní kočky, tam ten lovecký pud mají, ale naše morčata jsou pro ně prostě kámoši.
Ale musím říci, že na chalupě máme morčata v ohrádkách na zahradě, kterou nemáme uzavřenou (kolem jen živý plot ze smrků) a normálně nám tam courají cizí kočky a nikdy se o ta morčata nezajímaly, maximálně se podívají a jdou pryč. Tak nevím, jestli by normálně velké morče mohlo být pro ně kořist, ale bála bych se u malých mláďat, tam jo.
- - - - -https://www.kralici.cz/kocky/alba.asp?a=153