Dadli: Moje mamka taky zvířata nemusí - všeobecně. Táta taky ne. A když jsem pak měla koně doma, tak mamka když mi jezdila hlídat mimčo, tak s Bobákem chodila po zahradě, a diskutovala s ním o možném a nemožném :-D
Mám kolegini, která se bojí koní, hodně... Její dcerka chce jezdit, už u nás byly 2x na kobylce mé kamarádky (páč na Rozárku už by byla moc těžká) a kamarádce jsem zapomněla říct, že se maminka koně bojí :-) Kamarádka minule zapomněla ve stáji lonžku, tak vrazila otěže mé kolegini a odběhla :-D Ta chudák nestačila ani nic říct... A víš co? Teď už tvrdí, že kůň je docela příjemné zvíře a že je dokonce uklidňující!
Strach lze odbourat (tedy jestli to není nějaká fóbie) dobrými zkušenostmi....
- - - - -Mamka by si měla promluvit se zkušeným trenérem. Ono totiž pokud se učíš jezdit na uzavřeném prostoru, nebo na lonži, můžeš se v klidu soustředit na svůj sed, na pomůcky, na pokyny trenéra, nemusíš řešit ještě ovládání koně. Já nevím jak ostatní tady, ale mně z lonže padali lidi skutečně ojediněle - a to snad až při učení cvalu, nepamatuju se, že by mi někdo spadl dříve... Pro některé lidi je hodně těžké naučit se přechod ze cvalu do klusu, ztuhnou a vytáhnou kolena nahoru (i když klus bez třmenů jim už nedělá problémy) a to je okamžik kdy se pak svezou k jedné straně - jenže to už kůň na můj pokyn stojí a buď se ještě stačí narovnat, nebo je chytnu, nebo holt už seskočí. Tohle já považuju za poměrně bezpečné pády.
A to je ten rozdíl. Pád z trysku, nebo cvalu a pád defacto z kroku je opravdu nebe a dudy....
Spadnout ze stání můžeš lehce, když se moc odpíchneš při nasedání a skončíš na druhý straně :-D Mně se to stalo asi 3x :-D
- - - - -https://www.kralici.cz/konici/alba.asp?a=1896To bylo asi 14 dní po převozu Rozárky. Stále zapomínám foťák doma :-) Ale už něco kloudného opravdu musím nafotit.