Tento příběh začíná v Hornbachu kde jsem byl koupit krmení. Prodavač tam přinesl v bedýnce malé křečíky a vysypal je do akvárka. Byli naprosto úžasní, velcí jako pětikoruna, a lítali jak blázni po akvárku. Koukal jsem na ně hrozně dlouho a protože nemám pevnou vůli, po chvilce jsem už měl v přenosce jednu slečnu Křečíka Roborovského. Prodavač mi sdělil že tito křečci jsou hrozně společenští že mám mít radši dva. Tak za chvíli byla v přenosce ještě jedna slečna. A protože můj nový přírůstek nebyl v plánu, tak jsem se domů ještě táhl s klecí Habitrail, aby měli prckové kde bydlet. Křečíci byli od prvního dne úžasní, pořád blbnuli a lumpačili a nikdy se neprali ani neutiskovali. Po dvou měsících jsem jim bydlení vyměnil za plastbox, aby měli víc prostoru na lotroviny. Sice se nedali chytit, ale to mi nikdy nevadilo. Doteď normální příběh, ale...........když bylo křečíkům necelých půl roku, našel jsem ráno jednoho zakousnutého a roztrhaného za krkem. Druhý křeček byl od té doby vzteklý a protivný a 14 dní na to porodil 6 krásných miminek. Dal jsem mu ještě víc klidu a po 5 dnech malincí křečíci ještě slepí, začali vylézat z boudičku a capat po plastboxu. Druhý den byli dva zakouslí a den na to, jsem neviděl žádný pohyb v boudičce a samička si "ustlala" jinde, tak jsem tam nakoukl a další tří byli zakouslí a jeden tam nebyl vůbec (asi ho snědla). Tak jsem samičku odnesl na veterinu jestli jí něco není, ale podle veterinářky byla v pořádku. Dalších 14 dní samička útočila a prskala na úplně všechno - pítko, kolečko, a hlavně na mě když jsem jí dával krmení. A pak pak umřela!!! Takže milej křeček zakousl druhého, pak svých 6 miminek a nakonec umřel! Myslím že křečíka Roborovského si už nepořídím!
...
Pokud máte někdo nějaký postřeh, tak můžete napsat "vzkaz" na morčatech, myších, želvách (všude Cidik) nebo na mejl Cidik@post.cz |
|
