2.6.2019 06:04Zbyněk
Freya_01: gratuluji k miminku:) Je prima, že je samička čilá, pohublá jaksi bude, protože z ní vypadl kus morčete:) Prosím tě - samičku krm normálně a střídmě. Sena neomezeneě, trávy v podstattě také, ale nemáš li trávu, tak zeleniny v rozumném množství. Není dobré, aby se přecpávala z důvodu rizika toxémie. Zvaž samičku i mládě, pokud bylo jedno, bude mít zřejmě okolo 120g. První den se nebude kojit, začne chytat maminku za cecík cca večer, nebo až zítra, to je normální, je nacpané ještě z bříška. Opoledne už bude běhat s maminkou, nebo alespoň zkoumat okolí.
Nier: hrošíka můžeš bez potíží chovat s chlupáčem, pokud se snesou, není nutné ho věznit v plastboxu, jestliže nežiješ za polárním kruhem, prostě všechno s mírou:)
2.6.2019 09:30Freya_01
Nier: myslím si, že morčata rasismus nevedou ;) já chovala cresteda s us teddy a himalayou dohromady a holky vzhled vůbec neřešily ;) je to o povaze, jestli se snesou o ničem jiném, klidně to s nimi zkus rozdělit je můžeš vždy ;)
Zbyněk: děkuji, já vím, není to první odchov, už sem před lety malá měla, takže teď už vím co a jak.. jen samička tehdá měla ideální věk a váhu, teď ne, nakrytá v pátém týdnu to je masakr, je malá a to mládě je obr, úplně čumím, že to dala. ale je čilá a baští, snad jí to vydrží. :) právě taťka se mi moc líbil, ale že byl chlap, vzala jsem Borisku a teď mám stejně kus jeho :D jen fakt doufám, že je to holka :( nerada bych kluka trápila kastrací jen proto, aby mohl zůstat. :/
4.6.2019 17:05BB
Nonyna: moc špatně se mi to čte.... protože jsem to zažila taky... Ale moje morčinka tedy průjem během nemoci neměla.... Takový hrozný průjem měl nedávno muj 5letý sameček. Dostal ho ale po antibiotákách, která měl na otlaky. Po třetí dávce doslova ,,plaval,, v průjmu. Naštěstí jsme to zvládli těmi probiotiky...a do 2-3 dnů se ,,srovnal,,. A antibiotika letěla do popelnice.
Té mojí morčince jsem nabízela všechno možné, abych jí donutila jíst - tvrdou zeleninu jsem strouhala, jablko taky, melouna, hrušku si dala... různou trávu, lístečky, listky jabloně měla ráda, petrželku, listy kedlubnu, rozdrobený květák, brokolici.... Granule-Brit jsem jí vlhčila, nebo drobila.... Prostě zkoušela jsem všechno...
7.6.2019 23:09Bart
Chci se zeptat, jak řešíte, když je potřeba jednomu morčeti dát do oka mast, aby mu to druhé neolízalo. Nějak si nevím rady. Jeden totiž trpí na tečení z očí, a tak jsme konečně dostali gel VetA-POS, ale ten druhý mu několikrát děnně oko líže... Zánět to prý není, ale máme období, kdy jsou oči mokré a potom samé ospalky. Je to čirá tekutina. Už jsem si na to několikrát na veterině stěžovala, ale nikdy se to nebralo nějak vážně. Za skoro 20 let zkušeností víme, že jsou morčata, která na to trpí už od narození. Naše první na to také trpělo, chodili jsme s tím ke "psímu" vererináři u nás v malém městě a dostávali jsme na to zvířecí opftalmo mast na záněty. Teď skoro po těch letech máme další, které na to trpí, chodíme ke specialistům na morčata a prý je to z prachu... Dříve jsme mívali jen jedno morče, tak jsme dali mast a bylo, ale teď nevím, jak to udělat, aby mu to ten druhý neolízal... Má někdo zkušenost?
8.6.2019 10:51Tygrinka
Bart: Tak předně to chce zkontrolovat, zdali mu oko nedráždí řasy, co rostou špatným směrem, anebo se nejedná o přerůstající kořeny zubů. Pokud by se toto vyloučilo a nejednalo by se o něco, co se musí opravdu poctivě léčit, tak bych přešla na občasnou aplikaci borové vody, occuvit a ophtalmoazulenovou mast v době, kdy by slzení bylo silnější. V době klidu bych nedávala nic. Uvedené prostředky se mohou aplikovat, mast bych nechala na morčíkovi pár minut působit, než bych ho vrátila do ubikace a nedávala bych extrémní množství, resp. očko bych zlehka zvenku stáhla čistým papírovým kapesníčkem. Olízání v tomto případě by nemělo udělat žádnou škodu.
Pokud se musí léčit něčím silnějším, tak morčíka po aplikaci na půl hodiny až 40min oddělit, pak zlehka setřít nadbytečný lék/mast a vrátit ke kámošovi. A po vrácení předložit něco dobrého oběma, aby kámoš zapomněl, že chtěl na uvítanou olízat oko marodovi :o)
- - - - -
Bart: Add první odstavec: Tu mastičku bych zlehka stáhla, tj. otřela kapesníčkem, aby na víčku zůstala opravdu jen potřebná troška.
V případě přerůstajících kořenů se se slzením také moc udělat nedá, jen ošetřovat borovou vodou nebo occuvitem anebo tím ophtalmoazulenem. A občas nechat zkontrolovat vetem, zdali se tam nedělá zánět nebo něco horšího, co je potřeba pořešit léčivem. Měla jsem takto morčíka, co slzel kvůli kořenům, takže jsem se s ním piplala také. Jen je nutné počítat s tím, že časem se mu u koutku udělá lysinka.
- - - - -
Ivetinka: Je to i otázka velikosti klece a čistotnosti morčíka. Je vedro, takže myšáci víc pijí a také víc čůrají. Pokud mám specialistu, co to dělá pod sebe v domku anebo to dělá i venku, ale hodně se v tom pak válí, vybírám mu to obden, aby to měl stále suché a nezapařil se. Vyklízet jednou týdně je vcelku norma, ale mokré je lepší v tomhle počasí vybrat častěji.
Pokud by zvýšená hygiena nepomohla, pak to chce zajít k vetovi, jak již popsali ostatní.
11.6.2019 20:32Jezzabell
Ninuš138: nech je Jak velký je ten výběh a jak velká je klec? Chovají se jinak v pohodě, žádné výpady, že ne? Vypadá to, že ke kolizi to nevede, tak bych je nechala na noc tam, kde mají víc prostoru (přeci jen se znají chvilku). Taky aby výběh, pokud je větší než klec, byl na noc zajištěn proti chladu od spodu (deka, koberec..). Teda pokud je to v bytě. Jestli je venkovní, radši bych je dala dovnitř. Venku pozor na útok predátorů (ptáci zhora, kuny a kočky přeskočí ohrádku apod).
Čím větší prostor k seznamce mají, tím líp. Přes noc ať mají k dispozici čerstvou vodu, dost sena a nějaké granule a zeleninku. Měl by tam být "pro každého" úkryt- domek, podesta nebo paírová krabice "2x". Když si sednou, budou spolu pod jednou. Kdyby k čemukoliv došlo, mají každý kam zdrhnout;).
- - - - -
Nonyna: díky..Vědět jak to skončí, nechám ho uspat dřív, ale do poslední chvíle nic nesvědčilo v tak děsný konec..Vypadal normálně, než ochrnul..Byl to s ním krásný kus života. Víc o něm psát už nebudu, je to moc čerstvé. Díky za podporu!
11.6.2019 21:39Jezzabell
Ninuš138: Klec je taky krásně velká- velká pochvala! To je už pro dva kluky pěkná klec, opravdu!
Ono to staršímu dojde, jen se neboj. Hned jak mu dojde, (a to jim vždycky docvakne!), že on je kápo, začne malého "rovnat". Obvykle ho jen ťafne (nic hrozného, jen usměrnění mlaďocha, něco jako morčecí pohlavek) nebo na něj bude zvedat hlavu, aby mu ukázal zuby. To je výhružka před pohlavkem. A má to druhému dát najevo, aby si dal pozor. Zase nic vážného. Nelekej se ani cvakání zubů. Je dobré být teda v pohotovosti. A s ručníkem v ruce, mívám ho v takových případech poblíž. Nebo s koženýma dlouhýma rukavicema- obvykle se zakousnou nad okraj krátkých;).
NIKDY se je nesnaž oddělit, pokud by si chtěli vyseknout triko zubama, že mezi ně dáš ruce!! Oni člověka nikdy nenapadnou, jsou mírní a hodní. Ale v tomhle jediném případě jim to nemyslí, vidí rudě a zahryznou se do první věci, co se před nima naskytne. Trhají hlavou, dost to bolí a krvácí- tak pozor na to;). Pevně věřím, že k tomu nedojde.
Kluky v takovém případě buď na chvíli oddělím (mříží do "U", aby vzniky dvě malé z jedné velké klece, nesahám tam. Nebo jednoho opatrně vezmu v rukavicích a přemístím jinam (třeba do výběhu). Druhého dávám třeba až za půl hodiny a vždy do většího prostoru.
A to pak vidíš, jak se k sobě mají. Obvykle si sednou. Ale mám i bojové morče, co nesnese jiné, nebo dva Italy, co na sebe v jednom kuse děsivě cvakaj, a jak mezi ně dám mříž, piští na sebe a mají tendenci se k sobě prohrabat a když se jim to nějak povede (hlavou odsunou mříž apod.), oblizují se a jsou u sebe jako největší kámoši;).
Ať se daří.
- - - - -
PS: Ten ručník na ně hodím, abych jednoho mohla tím ručníkem sebrat bezpečně, aby mě náhodou nekousl.
16.6.2019 08:08Zbyněk
Tak jsem včera dokončil projekt integrace lednového samečka do holčičí smečky:) S neocenitelnou pomocí CHS Rugantino, která nezištně zapůjčila sedmiletého Pendolínka na výchovu malého nezvedence a Jezzabell, u níž byl na letním bytě poslední dva týdny, zatímco jsem se věnoval pomoci rodičům. Pendísek u nás nakonec tiše a klidně odešel, zradilo ho nemocné srdíčko, ale prckovi dal výbornou výchovu a naučil ho společenským pravidlům.
Takže včera jsem vyklopil vykuleného strakáče na deku výběhu, on se užasle rozhlédl (to jako fakt jsem zase doma???) a pískaje radostí, vymetl nejprve papírové krabice se senem. Pak se pustil k noře, jenomže ouha, z ní vyčnívala hlavička pětileté, kastrované bordelmamá, která si staronový přírůstek měřila s melancholickým pohledem kobry, zírající na bezbranného králíčka:) První pokus o sex tak pro samečka nedopadl nejlépe. Bohužel se to pokusil napravit s rovněž kastrovanou Bublinkou, pro kterou je už půl roku páření sprosté slovo. Když utichl ruch válečné fronty, Cézárka se zželelo jeho mamince a se vzrušeným pištěním se od něj nechala prohnat, zatímco ségry mu čelily s bojovně zdviženými hlavičkami. Nakonec to bylo celonoční pištění, nadávky, traktůrkování, cvakot zubů, dupání a hlodání. Ráno jsem našel ve výběhu občasné chomáře vytržených chlupů, čokoládových, i dalmatiních:) Berou ten život docela vážně, blešouni, ale je u nás konečně zase legrace:)
18.6.2019 12:52Nonyna
Jana TR: chovat 3 samečky spolu se opravdu nikde nedoporučuje. Ačkoliv mám doma trojici, která žije společně, je jim 10 měsíců...jsou spolu od odstavu a žijí v jedné místnosti se samičkami (připuštěni nikdy nebyli a nebudou), vědomě bych do toho nešla. Jestli chcete další morčátka, doporučuji pořídit ještě jednu klec a mít třeba další 2 prcky spolu.
- - - - -
Ehrena: Mám strach, že se to s Rozinkou nevyvíjí úspěšně a tak přemýšlím, jestli nenapsat mail MVDr. Jeklovi, který je v ČR asi největším odborníkem na tuto nemoc, kde bych popsala její stav a vývoj nemoci a zeptala se ho, zda v tomto stavu má cenu pokračovat v léčbě...aby to nebylo pro ni jen trápení... Zažila jsem před lety paní doktorku u nás ze ZOOVETU(veterina), která mému tehdejšímu příteli léčila králíka(měl encefalitozoonózu), který už nedokázal držet rovnováhu, kácel se, vydržel stát jen opřený o klec, byl chudáček vypelichaný, měl kapří hřbet, žral jenom stříkačkou nebo se mu podávaly granule do tlamičky a bylo nad slunce jasné, že to zvíře se strašně trápí a přesto léčila dál a dál. Byla to blbá situace, protože to zvíře nebylo moje, přítel byl v zahraničí, a já jsem nemohla sama rozhodnout. Byla jsem tenkrát opravdu zoufalá, nikdy na to nezapomenu.
19.6.2019 09:19Kájka
Nonyna: Klidně kontaktuj pana Doc. Jekla, je to jednak velký odborník, navíc i po lidské stránce skvělý člověk (i jeho kolega MVDr. Hauptman). Já už jsem to tady nejednou psala, pro mě to jsou páni Doktoři, kterých si hodně vážím. Dlouhodobě mi léčili králindu, dělali maximum. Doc Jekl ji několikrát operoval, zkusil všechno možné... ale boj jsme nakonec prohráli. A když ten čas nastal, tak mi to pan docent řekl, vysvětlil, že zkusil všechno, ale už mi musí říct, že už jsem jen ve fázi paliativní medicíny (že už není šance na uzdravení)
- - - - -
Jen chci dodat, že u nás to bylo tak, že králinda (byť už pak v terminálním, stádiu) klamala chováním -byla stále celkem aktivní a velmi dobře baštila ( i když jí už skoro napůl chyběly zuby a měla amputovanou část čelist. kosti). Nikdy jsme nemuseli dokrmovat. Byla s tím neuvěřitelná. Nevypadala, že by se trápila. No, brala pak dlouhodobě kapky proti bolesti. Pak se zhoršila ze den na den (chytla prudký zánět plic), tak jsem jí pak dokázala pomoct naposledy - v klidu, bez bolesti odejít (nechala ji uspat)
19.6.2019 11:04Nonyna
Ehrena: Já se právě bojím, že naše vet bude léčit donekonečna, i když už to nebude k žití....zažila jsem to právě s tím králíkem...ale to bylo na jiné vet, než kam nyní chodíme. Hlavně změnila kliniku a ted jezdí k nám pouze 2x týdně, není možné se domluvit na rychlé návštěvě, protože to prostě nestíhá(ani nemůže). Navíc si myslím, že má sice o nemoci nastudováno a nakonzultováno, ale jiného pacienta s osteodystrofií, než naši Rozu pravděpodobně neviděla na živo.
Mě se Roza jeden den zdá dobrá, druhý den se zhorší, pak se z toho 2 dny dostává a pak je zase líp. Vypadá to, že jakmile nad ní obrazně řečeno začnu lámat hůl, tak se chudinka zlepší.
- - - - -
Zbyňku, kdyby odmítala dokrmování a teklo jí to ven, tak to je jasný. Ona ale ten dokrm jí s chutí a venku je ráda na pastvě, chodí každý den a fakt je tam ráda. Ale je vidět, že se postupně zhoršuje....schopnost sama přijímat potravu je hodně snížená(asi na 1/3), nemůže to ukousat...stéblo trávy žere 4x tak dlouho než normálně...vidím, jak se jí to tam pomaličku souká; vyhledává měké věci...do tvrdého se jí nechce, asi to bolí.
- - - - -
Kájka: děkuju za podporu v kontaktu MVDr. Jekla...něco sepíšu...ono to je něco jiného, když se u něho to zvíře léčí, jako ty s králindou.....ale Píšeš o něm, že je po lidské stránce skvělý člověk, to mi dodává odvahu;-)
Mrzí mě, co si zažila tvoje králinda:-(((
21.6.2019 17:39Einka
Zdravím.:)
Je to ani ne týden, co máme naše nové holky, vysloužily si jména Kníkla a Pískla, jsou to super čipery.:) Nicméně, s jednou známou jsem se dala do řeči na téma ochočování zvířátek obecně.
Známá má teda potkany, ne morčíky, a zarytě mi tvrdila, že mladé nekompromisně od prvního dne u sebe bere do ruky, chová, hladí, i když se ruky bojí a schovávají se, že to v nich takhle prostě "přebije" a je to ok. Musím uznat, že ano, potkánky má úplně vymazlené a naprosto ochočené. Radila mi, ať tento přístup zkusím taky, že je to nejlepší.
Nicméně dle všech videí, literatury a doporučení se mi tady tenhle "znásilňovací" přístup trochu příčí. Měla jsem v úmyslu na holky nespěchat, nechat je u nás trochu zabydlet, a až přestanou prchat do domečku pokaždé když kolem někdo projde (což je zatím jejich dosavadní taktika :) ), nechám je postupně přicházet k sobě, k ruce s jídlem, nechat se očuchat, trochu pohladit a tak, a až se mnou budou úplně v klidu a nechají se třeba i pohladit, pak začít chovat.
Chtěla bych se zeptat, jaký názor na tohle máte vy jako zkušenější chovatelé? Jsou oba přístupy extrém, nebo je moje původní taktika opravdu lepší, jak si myslím? Nebo byste byli aspoň o trošku "asertivnější"?
Snažím se v domečku "mít ruce" každý den, občas si k nim na chvilku sednu a mluvím na ně, dokonce jsme se dostaly s holkama do bodu, že pokud mám nějakou neodolatelnou mňamku jako trávu, listy pampelišky nebo salát, i z toho domečku vylezou a z ruky si dají, ale jak se dokoušou moc blízko k ruce, radši to vzdávají.:) Pořádně si ke mně "čuchly" snad jenom jednou a hned zvolily ústup, tak jsem je nijak víc nenutila. Díky za jakýkoli názor.:)
23.6.2019 01:58Freya_01
Einka: pro mě jsou všechna zvířátka osobnosti. ať je to morče, či kočka, když se chovat nechce, tak to zvíře do ruky neberu, pokud to není nutné, třeba z důvodů prohlídky těla, zda je vše v pořádku. takže mé morčinky jsou vlastně na ruce nechované, když jim dávám zeleninu, pohladím je po čumáčku a to je vše. mají mne rády a já je, dívám se na ně, ale respektuji jejich prostor. ačkoli kdysi jsem měla samečka a ten byl mazlík, když jsem přišla, pískal a na ruce chtěl, toho jsem chovala v jednom kuse. takže velmi ráda pohladím, pochovám, ale pokud vím, že to zvíře chce mít soukromí a preferuje přírodní styl života, plně jej respektuji a obohacuje mě pohled na jeho spokojenost. :)
23.6.2019 11:55Einka
Díky za tipy.:) Taky si myslím, že morčátko takhle uměle a přehnaně nutit a stresovat není dobře.
Nicméně, když si holky začaly brát jídlo z ruky, zkoušeli jsme je pohladit. To byl kolotoč.:) Ale nakonec se uklidnily a ta odvážnější se nechala podrbat mezi ušima, i když úplně nadšeně se u toho netvářila, ale neutíkala a nekvíkala. Druhá z holek je velkej strašpytel, ta před náma prchá tak, že se může zbláznit, tak tu k tomu nenutíme, spolíháme na to, že té malé hrdince se to časem začne líbit (protože pak vždycky dostane mňaminu :) ) a strašpytlík uvidí, že je to výdělečná činnost.:)
Jak to děláte ze začátku s chováním? Ráda bych holky zvykala na nějakou běžnou "manipulaci", i kvůli vážení a zdravotním prohlídkám, ale zatím na chytnutí teda úplně nevypadají a vydatně s hrůzou prchají, i když se snažíme nejít "shora", ale spíš z jejich úrovně. Máme je zkusit i tak chytit, chovat, mazlit a dávat dobroty a uklidnit, nebo jim dát spíš čas, až budou víc "v pohodě" aspoň s hlazením?
S ušákem jsme měli tu zkušenost, že se moc rád hladil, ale jako většina králíků, zvedání nebo nedej bože mazlení teda duševně nedával.:) U holek bychom se tomu chtěli vyhnout a trochu víc je zvyknout na lidi, i proto, že byl vždycky s ušákem problém a hrozný trauma jenom třeba stříhat drápky, umýt zadeček atd., a to už bych nechtěla opakovat.:/
23.6.2019 12:42Tygrinka
Einka: Jsem zastáncem postupu tvé kamarádky, ovšem s mírou a ohledem na povahu zvířete. Nováčky mám denně v ruce, párkrát za večer i pohladím. Do dvou dnů morčík chápe, že ruka není nepřítel, že když si ho zvednu na sebe, nic se neděje. Do cca týdne už ví, co znamená povel ke zvednutí a chycení. A respektuje to každý dle povahy - u některých musím chvíli čekat, než mi dovolí si je vzít, někteří se nachystají skoro hned. Když má myšák chuť na mě chvíli pobýt, nechám ho, když si mě oňuchá a začne mě okusovat nebo olizovat, dávám ho hned zpět domů. Tak obden si ho vezmu na gauč, nad ním udělám z těla jeskyňku a nechávám ho relativně volně zkoumat prostor s tím, že se mě musí dotýkat a přelézat mi ruce. Přitom se jich také jemně dotýkám a ano, občas jim dám pusu na záda :o) Nemuchlám je, všechno pěkně zlehka a netlačím na ně moc. Pohladím prstem po čumáčku, za ouškama, na tváři, na zádech, občas zlehka sáhnu na přední tlapku. Zase jakmile si řekne, že stačilo nebo prostě po cca půl minutě, když ještě úplně neví, jak by mi to řekl, ho dávám zpět. Je to otázka cca půl minuty, někdy déle. Když ho mám na sobě, udělám z deky jeskyňku a myšák tam většinou hodí chrupku. Tedy ne v těchto vedrech, samozřejmě. V tomhle vedru je nemazlím, ale denně je přenáším do jiných klecí, aby měli změnu a dostala se na ně 120cm klec, aby se proběhali. Takže respektuji, že se třeba mazlit nechtějí, ale oni ví, že občas je prostě vezmu a nic se neděje. Že když si řeknou, okamžitě reaguji na jejich touhu u mě nebýt. Časem s "ohmatáváním" postupuji, aby věděli, že občas se jim sáhne na tlapky a neznamená to, že se jim tlapka ukousne a už ji nikdy neuvidí. Takový tréning na následné stříhání drápků. Prostě to chce pomalu, ale důsledně. Párkrát se morče odtáhne, ale když chvilku vydrží, třeba to jemné pohlazení, je pochváleno a víc na něj netlačím a pohladím jinde nebo i nechám být, dle toho, jak reaguje a jak je na dotyky zvyklé. Pochválím každou jeho odvahu vydržet můj dotek déle. Nakonec myšák zjistí, že je to vlastně příjemné a vychutná si to. V kleci pak některé vydrží pohlazení po celém těle, pěkně od hlavičky i přes záda, některé dá jen čumík a stačilo. Ale každé z nich je za náklonnost pochváleno.
Takhle v závislé malé dvojici jsem to dělala tak, že jsem si je brala oba. Dala jsem je k dece, či peřině, což se jim líbilo, chvíli v tom norovali a zvykali si na mě.
Při vší manipulaci na ně klidně mluvím a chválím je. Nešťourám jim na bříško, když sedí, neobracím na záda. Když je vyndám z klece, tak je musím většinou otřít od hoblin, takže to jim sáhnu i na bříško a tím provádím i rychlou kontrolu, zdali je vše jak má být a není tam něco, co tam nepatří.
Po vrácení do klece rozdávám nějakou dobrotu, aby měli odměnu za trpělivost s paničkou.
Takže žádné morče se mě nebojí a cca za týden se na mě sebevědomě rozplesknou, odfouknou a chvíli si to užíváme oba. Někdy je to pár vteřin, někdy pár desítek vteřin, někdy pár minut, v zimě občas i 20 minut, když usnou opravdu tvrdě.
- - - - -
Einka: Proces chytání nemá ráda většina morčat. Proto dávám povel, aby věděli, že teď to bude, opatrně pomalu, ale důsledně s klidným hlasem jim ho opakuji a rukama si je někde zablokuji a vyndám. Povel chápou do dvou dnů, respektují do cca týdne. Králík to je jiná liga, s ním je to mnohem horší, ale také se dají většinou přesvědčit. Svého jsem to učila 14 dní, než to pochopil a akceptoval. A to byl půlroční a moc ho nikdo do ruky nebral. Teď ví, o co jde, že ho přenesu buď na postel (hurá, bude hrabošení za asistence paničky) nebo do výběhu (tam mě nepotřebuje :o)). Nebo když se bojí a dupe, tak ho vezmu a on se mi nasáčkuje pod krk a tam sedí a čeká, až bubák odejde. Jinak se taky nemazlí, pohladit se nechá. Jak bubák zmizí, už mi řekne že stačilo a mám ho vrátit domů nejlépe se zastávkou přes postel a chvilku hrabošení. Ale přenášení se naučil a zvládá to bez problémů. Také na povel. Jak ho řeknu, tak se přikrčí a připraví se. Tedy v kleci. Z výběhu nebo z gauče se mu nechce, tak se mnou trochu laškuje. Ale to myšáci ve výběhu v pokoji vlastně dělali taky :o)
U plaššího morčete to chce víc času a po zablokování třeba jen trochu pohladit a nechat být, aby si uvědomilo, že nemá cenu utíkat jako o život a že vlastně o nic nejde a čím dřív se poddá, tím dřív to skončí. Za chvíli to zkusit znovu, to už třeba i sebrat, zvednout, pochválit a zase hned vrátit. Moc ho netrápit, ale nebýt moc měkký. A hlavně ho nevytáčet do hysterie, aby se nenaučilo kousat. Všechno klidně a důsledně a pochválit každou snahu.
Měla, nebo mám tu morče, které kousalo všechny kromě své majitelky. U toho musím dát povel, sebrat domek, velmi zlehka se ho snažit chytit. Ono vždy musí napřed na záchůdek a vyčůrat se, pak mi pomalu krokem z pod ruky utíká, štěbetá a chodí sem tam, až se konečně postaví, předníma se opře o kraj klece a to si ho můžu vzít. Nyní ho samozřejmě můžu i popadnout dřív, ale to potřebuji tak jednou do roka, takže skoro nikdy tento postup u něj nedělám jinak, aby mi prostě věřilo, že si ho vezmu, až se přichystá. Přitom se nechá v kleci celý pohladit, na mně se pak okamžitě rozpleskne do rohlíku a spokojeně pokvokává. Ale prostě se musí k chytnutí přichystat, tak to holt respektuji. I když pravda někdy z něj krapet rostu, protože někdy musí kromě na malou i hodit pár bobků a nemůže to udělat najednou :o) No, ale nekouše mě...
24.6.2019 19:48Einka
Díky všem za rady a tipy.:) Já jsem takovej katastrofista, že hned zklouznu do hororovejch scénářů, že mě moje morčata nenávidí, vždycky budou a jsem nejhorší chovatel na světě, protože se nechcou nechat chytit a hladit v kleci. Tak jen doufám, že až je začnu zkoušet "lapat", opravdu při chování a v náručí budou tak v klidu, jak to všichni tvrdí a všude na fotkách a videích na netu vidím. A že snad taky až trochu povyrostou, dostanou trochu víc rozum a zklidní se.:D T_T Je dobrý vědět, že nejsem jediná na světě, komu morče při chytání zdrhá jako o život a o ruce je v jednu chvíli přesvědčený, že nese jídlo, ale jak se ten spár hrůzy dostane moc blízko, chytá hysterickej záchvat.:D
Teď jsem se přesunula do fáze hlazení, holky se pokaždé natisknou do domku, ale podrbat mezi ušima se nechají, ač s maximálním sebezapřením. A potom pokaždé následuje nějaká laskomina, tak snad se brzo naučí, že když na ně ten brontosaurus chmatá, kápne z toho mňamka.:D
29.6.2019 08:56Tygrinka
Reny: Klučík z pod schodů asi bude dárek pro nás... Dědouš Tobík už sotva chodí, hodně spí a žere pro troškách, musím kluky oddělovat, aby měl svůj klid, a kámoš Kulíšek má tímto mazlicí absťák...
- - - - -
Neeen: Nemám sice holky, ale v těchto vedrech mi mírně pohubli všichni kluci. Méně žerou, více spí, aby nějak přežili ta vedra. Děje se mi to každý rok, když jsou takhle vysoké teploty. Jestli máš výběh a myšky tam drandí jak o závod, tak bych si ze snížené váhy tolik nedělala. Pokud žerou s chutí, neomezuješ dávku, přidáváš i vločky a ony navíc mají i hodně pohybu a pohybují se s radostí (nezdrhají ze stresu před dominantním jedincem či je něco stále neděsí), tak bych byla v klidu. Ta srst je horší problém, mohou to být i nějaké breberky - ošetřila bych je spot-onem, zkusila vyměnit granule za nějaké s obsahem lněného oleje, nebo lněného semínka (např. Supreme Science Selective) anebo bych jim ke stávajícím granulím přidala obden lžičku lněného semínka - lžičku na 1 morče.Lněné semínko dělá se srstí také divy...A tu energii navíc, co z něj dostanou, v pohodě vyběhají...