Cestování

S rozšiřujícím se chovem pet králíků se čím dál častěji objevuje otázka, zda králíky převážet a jak. Cesty na veterinu zvládne každý přinejmenším intuitivně, ale co s delší cestou? Jak cestovat, co s sebou vzít a jak ušáka zvykat v novém prostředí? Protože s ušákem několikrát ročně absolvujeme cestu vlakem napříč republikou a často se mě lidé z diskuze ptají, rozhodla jsem se naše zkušenosti sepsat do článku.

Plánování cesty

Pokud nemáme k dispozici auto, základní rozhodování je, zda cestovat vlakem či autobusem. Osobně preferuji jednoznačně vlaky - nejsou tak stísněné, zaplněné a především je v nich určitá možnost pohybu. Dají se otvírat okna nebo v případě potřeby ušáka vynést na chodbičku, což v autobuse zkrátka nejde. Protože možnost větrat nebo alespoň „utéci do chladu“ je hlavně v létě velmi důležitá, vlak z tohoto srovnání vychází podstatně lépe.

První, co bychom si měli ujasnit před samotnými přípravami, je trasa, kterou pojedeme, a konkrétní spojení. Pokud se jedná o větší vzdálenost, můžou nás čekat dva i více přestupů, a dobré naplánování cesty může být neocenitelné.
Z vlastní zkušenosti mohu říci toto: kritická nebývá délka cesty, ale změna prostředí. Ušákovi nebude vadit prosedět ve vlaku několik hodin, budou mu ale vadit přestupy - střídání teplot a střídání prostředí - relativní klid ve vlaku proti přelidněnému a hlučnému nádraží.
Při výběru spojení je tedy vhodné dbát nejen na samotný počet přestupů, který se může lišit, ale i na výběr konkrétní přestupní stanice - rozhodně příjemnější je přestupovat na menším nádraží než na Hlavním nádraží v Praze :-) Podobně je někdy možné vybírat alternativní trasy (např. cestou z Ústí nad Labem na Moravu se lze Praze zcela vyhnout trasou přes Mělník), které nebývají tak vytížené jako hlavní železniční tahy, a někdy mohou dokonce i lépe navazovat. Proto je dobré předem strčit nos do mapy :-), protože internetové vyhledavače spojení vás na tyto možnosti bez cíleného zadání neupozorní.
Nezbytné je počítat s dostatečnou dobou na přestupy. Podle mého názoru je vhodné, pokud to jde, nechávat si na mezi spojeními odstup alespoň 20 minut - což je doba, která pokryje vše od tlačenice na nádraží, hledání nástupiště až po desetiminutovou rezervu na zpoždění vlaku (která je celkem obvyklá :-). Je to samozřejmě věcí názoru, ale mou osobní zkušeností je, že většinou těchto 20 minut vyčerpáme takřka beze zbytku.
Roční dobu, kdy cestujeme, bohužel neovlivníme, lze ale ovlivnit denní dobu. Během zimy je lepší cestovat přes odpoledne, v létě naopak vyjíždět co nejdříve ráno; dlouholetí cestující pak mají vychytané i takové maličkosti, jako „špičky“ studentů cestujících ve čtvrtek a pátek, nevyrážejí ve dnech před státními svátky a podobně.

Druhým bodem předcestovní přípravy by mělo být zjištění přepravních podmínek. České dráhy přepravují zvířata v přenosných schránkách zadarmo, ale jiní přepravci mohou mít podmínky nastavené jinak. Doporučuji proto vyhledat přepravní podmínky jednotlivých dopravních podniků v případě MHD - bývají snadno dostupné na internetu (např. zlínská MHD přepravuje zdarma zvířata ve schránkách do rozměru 30x50x60cm); pokud jde o linkovou autobusovou dopravu, přepravní podmínky najdete často až v autobusech. Jde se zeptat na autobusovém nádraží na informacích, nicméně na linkách toto řeší až samotní řidiči, kteří vám sami řeknou, zda platíte za zvíře a kolik. Je dobré na linkách předem počítat s placením, ačkoliv jsou řidiči, kteří vás i přes stanovený tarif pošlou s ušatcem zadarmo :-).

Pokud máme vyřešené, čím a jak budeme cestovat, můžeme přistoupit k přípravám.

Výběr přepravky

Velice často zní otázka: „jakou přepravku vybrat pro králíka“? S rostoucí nabídkou a stále atraktivnějším designem můžeme snadno podlehnout pokušení pořídit si pro svého miláčka „trendy“ přepravku, která nám bude ladit ke všemu od slunečních brýlí po kabát :-) Přesto je dobré mít na paměti, že od přepravky bychom měli chtít víc, než jen moderní vzhled, a že některé věci jsou přímo nezbytné.

Jak tedy vybrat správnou přepravku?

volba materiálu - v souboji klasický plast / moderní látka má rozhodně více výhod plast. Ušák ho neokouše (stačí si připomenout, jak rádi ušáci okusují pelíšky a koberečky) a pokud se v přepravce vyčůrá, plast močí nenasákne a jde snadno umýt.
prodyšnost - uzavřené látkové tašky mohou být příliš neprodyšné a mohou se na slunci samovolně ohřívat, což zejména v teplejších měsících rozhodně není vhodné. Plastové přepravky se neohřívají a díky průduchům výborně větrají. Naopak v zimě přes průduchy táhne, což ale lze snadno vyřešit zakrytím ručníkem nebo dekou.
stabilita - často opomíjená. Mnozí mi jistě dají za pravdu, že ušáci nemají rádi zvedání, přenášení a vůbec nejistou „půdu pod tlapičkami“; je snadné si odvodit, že mnohem příjemnější jim bude sice kývající, ale přesto „pevná podlaha“ z plastu, než měkké, propadající se dno tašky.
otvírání - vhodné je otvírání zeshora, které ocení zejména majitelé bojácných králíků při cestě na veterinu. Pokud je ušák smířený s klasickými dvířky a umí je proskakovat (či se jimi nechat vytáhnout), pak se bez vrchního otvírání můžeme obejít.
západky - věc zdánlivě bezvýznamná, leč v praxi dovede velmi zkomplikovat život - pokud západky nesedí, vypadávají z přepravky nebo se dokonce samovolně otvírají, nebo je jich prostě jen příliš mnoho. Obecně platí, že čím méně západek, tím lépe - přepravka by měla být snadno a rychle složitelná a totéž platí pro otvírání a zaklapávání dvířek, které navíc musí být naprosto bezpečné a spolehlivé.
popruh přes rameno - pro odlehčení může být výhodný, ale opět je nutné si uvědomit, že ušák potřebuje především vodorovnou plochu pod nohama - přepravka by se neměla na popruhu jakkoliv natáčet.
výklopný výběh - věc, kterou nelze nazvat jinak než zvrhlostí v cestovním vybavení :) Aneb pokud si myslíte, že na nádraží či ve vlaku budete „vyklápět“ okénko svému miláčkovi a on v něm bude spokojeně odpočívat, doporučuji se velmi rychle probudit :))

Velikost vhodné přepravky se samozřejmě odvíjí od velikosti ušáka - pro cca dvoukilového králíka je ideálem přepravka kolem 50cm, která by měla stačit na to, aby si v ní ušák pohodlně lehl.

Pokud cestujete autem a zvažujete pořízení nové přepravky, pak je vhodné se poohlédnout po některém z novějších typů, které jsou vybavené mechanismy pro připoutání bezpečnostními pásy.

Co s sebou?

Pokud se chystáme na cestu trvající tři a více hodin, nastává těžké rozhodování, co vzít s sebou. Zezačátku patrně budete vozit kompletní výbavu „pro jistotu“, ale může se stát, že časem dojdete k poznání, že ji vozíte zcela zbytečně.

Základní výbava, se kterou jsme začínali, zahrnovala nakrájenou zeleninu a ovoce na cestu a čistou vodu s mističkou na pití. Za řadu šestihodinových cest se mi ale nikdy nepodařilo, že by si ušák něco vzal nebo se napil, proto jsme obojí časem odbourali úplně. Místo zeleniny se s ušákem během cesty dělíme o jablíčko, které je sem tam ochotný si vzít :-) Malá lahvička s vodou ale může být užitečná - může se stát, že se neplánovaně ocitnete v horkém a nevětraném přeplněném vlaku, kde ušákovi velice pomůže, pokud mu ochladíte ouška navlhčeným kapesníkem.

Několikrát jsem potkala lidi, kteří cestují - třeba jen na veterinu - s přepravkou vyplněnou senem. Můj osobní názor je ten, že to není příliš šťastné řešení - kromě toho, že seno padá všude kolem, není vhodné ani jako podestýlka - rozhodně nenasaje moč a nedá se předpokládat, že by bylo příliš pohodlným pelíškem. Pokud jde o jídlo - pokud ušák nejí ani na dlouhých cestách, pochybuji, že bude uždibovat seno cestou na veterinu.

Ideální je vystýlat přepravku starým ručníkem nebo dekou, v zimě v několika vrstvách - dobře izolují proti průvanu, nasáknou moč a bonusem je, že ušák si je může přetvořit k obrazu svému :-).

V chladných měsících rovněž nastává otázka, jak přepravku zaizolovat nebo ohřát - nápady jsou různé, od teplé pet lahve až po vaky na přepravky… záleží na opatrnosti každého majitele. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že běžné cesty se dají zvládnout i bez nich. Třebaže přestupy v chladnu rozhodně nejsou příjemné a zejména ostrý vítr dovede ušáka trošku profouknout, minimálně vlaky vždy bývají vytápěné a ušák se po nastoupení snadno a rychle zahřeje. Vyzkoušené máme i zvládnutí krizových situací, kdy jsme v teplotách kolem nuly čekali v nevytápěné nádražní hale hodinu a půl na zpožděný vlak - a králík to zvládl možná lépe než já :-).

Tím zhruba cestovní výbava končí, přesto stojí za úvahu ještě jedna maličkost - a sice očkovací průkaz. Rozhodně není nutný, ale v případě náhlého onemocnění ušatce můžete mít lepší pocit při cestě k neznámému veterináři.

Vyrážíme

Následující odstavce přidávám především proto, že jsem si sama ověřila, jak neskutečný vliv mají na ušáka předcestovní přípravy. Pokud to jen trochu jde, balíme v klidu, s dostatečným předstihem a co nejméně ušákovi na očích. Králíci jsou velice citliví na jakoukoliv změnu v zaběhnutém režimu a rozestavěné věci, tašky a pobíhání do noci dokážou ušáka spolehlivě přesvědčit, že se něco děje a má se začít bát :-). Naprosto stejný účinek na něj má cestovní přepravka (pokud už ji zná), proto ji chystáme nejlépe v jiné místnosti a skutečně až před odjezdem.

Pokud vyrážíme ráno, dáme si záležet, aby se ušák stihl před cestou najíst. Při cestování dopoledne to nebývá problém, ale pokud vyrážíme brzy ráno, je možné, že ušák nebude chtít „snídat“ a je vhodné do něj „nacpat, co se dá“ - bylinky, zeleninu z ruky, rajčátko, větvičku… Zkrátka cokoliv si vezme. Vyrazit s hladovým ušákem na několikahodinovou cestu, během které se nenají, zkrátka nejde.

Zavření ušáka do přepravky necháváme ideálně jako poslední bod těsně před odchodem z bytu, ale je nezbytné vyšetřit si na něj dostatek času. Ušák velice vnímá rozdíl mezi tím, když ho ve spěchu popadnete a zavřete do přepravky, a mezi tím, když mu přinesete otevřenou přepravku, necháte ho k ní přiběhnout, očichat a jemně ho postrčíte dovnitř. Je to možná překvapivé, ale z vlastní zkušenosti můžu říci, že v druhém případě ušák snáší celou cestu mnohem klidněji! Velmi se přimlouvám za to, aby se zavírání do přepravky odehrávalo vždy v klidu a pokud možno nenásilně.

Na cestách

Jak jsem zmínila už dříve, ušáci špatně snášejí zejména změnu prostředí a neznámé a silné podněty - náhlé světlo, hluk a podobně. Je dobré si uvědomit, že králíci mají z přepravky jen omezený rozhled, netuší, co se děje venku a nemají ani žádnou možnost to zjistit: vidí pouze úzkými průhledy v přepravce, a to velmi omezeně, a slyší sice spoustu zvuků, ale pro ně naprosto neznámých, které nedokáží rozšifrovat. Proto se snadno nechají „zakřiknout“ a nebudou moc komunikovat.

Zároveň je ale přepravka pro ušáka jeho „úkryt“, místo, kde je bezpečně schovaný - ve většině případů je tedy dobré ušáka neotvírat, nehladit, neutěšovat. Pokud tomuto pokušení odoláte :-), zjistíte zpravidla, že ušák se po nějaké době uloží k spánku, později pohodlně natáhne a cestu zvládá rozhodně lépe, než když máte snahu s ním komunikovat a neustále mu „lezete do úkrytu“ a taháte ho ven.
Jako kontakt během cesty je možné nastavení prstů k očichání přes přepravku, povídání si (nezáleží na tom, jak vypadáte, když mluvíte k přepravce :-) ale na tom, že ušák vás slyší!) či hlazení hlavičky přes mříže - ušák o vaší blízkosti ví, slyší váš hlas, který uklidňuje, ale zároveň je v bezpečí a nikdo na něj nemůže :-).

Ušáka je dobré během cesty chránit od zbytečných otřesů a hluku - otáčet přepravku zadní stěnou k silnici či projíždějícímu vlaku, někdy proti silnému větru nebo vířícímu prachu; v autobuse vybírat místa, kde o přepravku cestující nebudou zakopávat nebo která se nenadzvedávají („harmonika“ v autobusech).

Samozřejmostí by ale měly být i ohledy na ostatní cestující - ušák ve vlaku vždy zabere další dvě místa pro sebe :-), čemuž se nevyhnete; je ale dobře brát ohledy na ostatní spolucestující, kteří mohou být alergičtí nebo zkrátka jen nemusí mít rádi zvířata. Pokud si sedáme do kupíčka nebo na otevřené sedačky k někomu, je vždy dobré slušně pozdravit a předem se zeptat, zda zvíře nevadí. Přepravka ve stísněném vagonu přece jen trošku „překáží“ a předem odzbrojit nepřítele slušností není nikdy na škodu :-).

Spolucestující

Kromě starostí, zda je ušák v pořádku, a starostí, jestli se všechno stihne a zvládne, cestování se zvířetem zpestřují i ostatní cestující :-) Dají se rozdělit do několika typů:

„vtipálci“ - kteří místo pozdravu vyhrknou „tak co, kdy půjde na pekáč?“ a halasně se zasmějí vlastnímu „dobrému“ vtipu. Bohužel tak častí, že už se ani neobtěžuji na ně reagovat…
„to je kočička?“ - překvapivě početná skupina lidí :-) Zpravidla přátelští, naladění se o zvířátku něco dozvědět, popovídat si a vůbec pozvednout sebevědomí hrdému majiteli obdivovaného chlupáče :-)
„tichošlápci“ - postavíte přepravku a člověk ve vašem blízkém okolí se dá do pohybu - nenápadně tak, aby bez kontaktu s vámi vystopoval, co to vezete. Respektuji nezájem si povídat a maximálně se na ně usměju, když objeví králíka :-)
„já mám taky králíka“ - jedna z nejnepříjemnějších skupin cestujících. Nechtějí nic od vás, chtějí vám dát najevo, že ONI taky vědí a vůbec jsou „členy klubu“ a samozřejmě velcí odborníci.
„babičky“ - či jiní rodinní příslušníci. Jejich vnouče nebo dítě je to hlavní a samozřejmě má svaté právo si to cizí zvíře jít pohladit a obtěžovat ho. Řekněte takové „babičce“, že králík má za sebou čtyři hodiny cesty a opravdu není naladěný nechat se hladit cizím člověkem, a jste za největšího vyvrhele. Nejlíp mávnout rukou a myslet si svoje - vám jde o vaše zvíře, ne o cizí dítě.
děti - na rozdíl od babiček, s dětmi je celkem snadná domluva. Když jim řeknete, že nemají křičet a ušáka mají opatrně pohladit, zpravidla poslechnou a chovají se ohleduplně. S dětmi - nejen během cest - se dá vyjít daleko nejlépe ze všech lidí :-)
alergici - nic nenaděláte. Buďte prosím ohleduplní, ptejte se, zda zvíře nevadí, a pokud jste odmítnutí, berte to s klidem.
„potížisti“ - či „pseudoalergici“. „Můžete si toho králíka dát jinam? Já mám alergii…“ - otáže se paní v autobuse, ale sama si neodsedne ani o milimetr, natož na vedlejší volnou sedačku… :-) Podobným druhem jsou lidé, kteří si do kupíčka ke králíkovi přisednou - a začnou si stěžovat na chlupy. Co k tomuto říci… někdy zkrátka potkáte i nepříjemné lidi, tak to chodí.
chovatelé - nenápadně pozorují, co si to nesete, berou to s nadhledem jako samozřejmost a maximálně z vás rozumným tónem tahají vaše zkušenosti. Potkat je znamená příjemné rozptýlení na cestě. :-)
průvodčí - velice specifická skupina obyvatel. Doporučuji nešťouchat klacíkem ani jinak nezlobit - stále se mezi nimi totiž vyskytují jedinci, kteří berou zvíře jako věc a podle toho dávají instrukce, kam uložit přepravku - do chodbičky od lidí nebo třeba na polici ke stropu. Můžete jim říci svoje, ale je třeba počítat s tím, že oni také mají „svoje“ a budou si ho obhajovat naprosto nesmiřitelně a někdy z pozice neomezeného pána vlaku. Zkrátka, tady se pochopení a soucitu se zvířetem nedočkáte.
Opačný extrém ovšem naštěstí existuje také - můžete si být jistí, že pokud se průvodčí přihrne a začne z vás mámit, co to vezete a jak je to staré, patrně můžete ušákovi dopřát trochu volnosti dokonce i ve vlaku :-)

Jak se taky dá cestovat…

Následující řádky rozhodně neberte jako návod, jak se chovat ve vlaku! Ale někdy se přece jen dá… :-)

Jedete-li v kupíčku sami a průvodčí (pro jistotu) není nikde v dohledu, nic vám nebrání nechat ušáka trochu protáhnout. Být zavřený v přepravce bez pohybu není to pravé ani pro pohodu zvířete, ani pro jeho trávení, a tak troškou pohybu můžete ušákovi jedině prospět.

Pokud cestujete poprvé, můžete toto zkusit na sedačce, kde je ušák ve vaší blízkosti; pokud je ušák ostřílený matador, můžete ho vypustit na zemi, kde se rád proběhne.

Otevřete vrátka přepravky a nechte ho vykouknout ven, případně opatrně vyhopkat. Ušák se pravděpodobně po určité době osmělí, bude zkoumat, střídavě vyhledávat vaši blízkost a odbíhat pátrat po okolí. Dost pravděpodobně se poté někde rozplácne a bude si hovět :-) Pokud je to možné, tento luxus ušákovi dopřejte… většinou jsou nucení trávit hodiny v přepravce, kde se stěží otočí, a třeba jen deset minut na protažení a proběhnutí má na ušáka naprosto zázračný účinek :-). Počítejte s tím, že možná budete muset posbírat pár bobků (což je jen dobře :-) a hlídat u dveří (nechat se vyhodit průvodčím není nic příjemného), ale ušák si očíhne prostředí, zklidní se a opravdu protáhne, což je velké plus.

Potíže na cestě

Někdy se jim nevyhnete. V zásadě nastávají dvojího druhu - zima, nebo horko a dusno.

Se zimou nic moc nenaděláte, zejména ve venkovním prostředí - ale jak jsem zmínila výše, ušáci v tomto ohledu překvapivě vydrží poměrně mnoho, aniž by dali najevo výrazný diskomfort, a třeba i hodinu a půl v chladu překonají bez jakýchkoliv následků. S horkem a dusnem je to horší - zejména, pokud nás zastihne ve vlaku, kde zkrátka není kam utéci a jak se ochladit.

Pokud bude ušák v přepravce, pak se můžete spolehnout, že pokud je horko vám, jemu bude ještě větší; pokud byste měli ušáka na sedačce, mohli byste si všimnout zajímavé věci - jak se ušák stahuje více a více do kouta a přitiskává co největší plochou k relativně chladné kožené sedačce. Přehřátí je samozřejmě u ušáků vážným problémem, proto doporučuji na nic nečekat, hodit za hlavu veškerý „komfort cestování“ a s ušákem se odebrat na chodbičku, jde-li to, ideálně k prostoru u dveří. Tam ušadlo vypustit, nechat protáhnout - sám si najde místo, kde fouká, a pravděpodobně se tam uloží. Můžeme také chladit ouška kapesníkem namočeným ve vodě. Budete se asi muset smířit s tím, že budete „atrakcí“ pro spolucestující nebo že vás bude čekat vysvětlování průvodčímu, ale osobně si myslím, že zdraví ušáka je v této situaci přednější.

Posledním problémem je zkrátka a jednoduše spousta lidí na některých trasách a v některé dny… čemuž se dost dobře vyhnout nedá. Většinou platí, že se lépe cestuje ve všední dny, během dopoledne nebo v rozmezí cca 10 - 14. hodina, případně rychlíky velmi brzy po ránu… Nic ale není stoprocentní a některé cesty zkrátka nezbývá než nějak přežít. :-)

Ubytování

Pokud jsme zdárně zvládli cestu, přestupy, spolucestující i dlouhé hodiny ve vlaku, čeká nás poslední etapa - zabydlování ušadla v novém prostředí.

Ušák v novém prostředí nezbytně potřebuje:

záchůdek s vhodnou podestýlkou (plus lopatka)
krmení - seno, zelenina a případně granule (plus misky či krabička na seno)

S klecí záleží spíše na dispozicích nového bytu a jeho obyvatelích - a to i čtyřnohých. Při cestování vlakem je samozřejmě problematické vozit celou klec, a pokud jedeme například na návštěvu k rodině (kterou má ušák už nejlépe omotanou kolem prstu :-), není problém nechat ušáka zcela na volno. Králík klec určitě postrádat nebude - místo na spaní si najde podle svého výběru a misky i záchůdek může mít zcela volně. Pokud je problém s dispozicí bytu nebo králíkem ničitelem, nezbývá než transport klece vyřešit, nebo opatřit další klec na střídačku - případně si vypomoci nábytkem a sestavit z něj provizorní ohrádku :-) Zkrátka, fantazii se meze nekladou.

Při cestování autem může být situace jednodušší, ale ráda bych upozornila na nápad, který se kdysi vynořil - totiž na převážení králíka autem přímo v kleci jako takové. Osobně bych před tím varovala - prudkému brždění a zatáčení se v autě nevyhneme, ale zatímco přepravka je relativně malá a právě její stěny můžou sloužit jako opora v ostrých zatáčkách, v kleci může ušák klouzat sem tam a cesta pro něj může být doslova hororem. Pokud ještě zapomeneme vyndat vybavení klece, králík se může snadno poranit o vyčnívající napáječku či uhodit o misku. K cestování autem by měla sloužit nejlépe přepravka, ideálně připoutaná zádržným systémem.

Jak zvykat na nové prostředí?

Po příjezdu do nového prostředí možná budete váhat, zda nechat ušáka „zvykat“ v kleci, nebo ho vypustit na volno. Velmi se přimlouvám za druhou variantu, a to z jednoduchého důvodu: zvykání v kleci není žádné zvykání :-). Ušák sedí na omezeném prostoru, nové prostředí cítí, ale nemůže ho prozkoumat, a o tom, nakolik z něj svým zrakem vidí, se můžeme pouze dohadovat. Nic tedy nezkazíme, pokud ušáka rovnou vypustíme ven a necháme ho v klidu proběhnout po pokoji - možná zaleze do kouta a setrvá tam nějakou dobu, ale může se stát, že překvapivě hned začne šmejdit, očichávat a dokonce radostně běhat. Ušák pokoj prozkoumá, zjistí, že je v bezpečí a „zvykání“ je víceméně u konce. :-) Počáteční pobyt v kleci toto jen zbytečně oddaluje a nic nového ušákovi nepřinese :-).

Zejména po dlouhé cestě je nutné králíka ihned nakrmit. Pokud králík cestuje několik hodin a během této doby nejí a nepohybuje se, má to jednoznačně vliv na jeho trávení. Abychom předešli problémům, ihned po příjezdu - bez ohledu na denní dobu - ušákovi nabídneme lístky bylinek nebo jiný pamlsek, granule a případně i zeleninu. Seno a miska s vodou jsou samozřejmostí a minimálně první den a noc ušáka hlídáme, jestli jí a chodí na záchůdek (i když patrně bude chodit méně než obvykle).

Seznamování s bytem už probíhá jednoduše (necháme králíka šmejdit všude, kde to jde :-), případné seznámení s dalšími zvířaty by mělo být pod dozorem a s hlídáním nepřátelských stran. :-)

Je dobré počítat s tím, že ušák bude po cestě samozřejmě unavený a den či dva může být trochu zakřiknutý. Je dobré nechat ho v klidu prospat - často i na tmavých místech, v koutech nebo za skříní :-) Ušák zkrátka potřebuje zaspat stres a únavu, a jakmile to ze sebe „oklepe“, bude stejný jako dřív :-) To, jak budou ušáci snášet cestování či zvykání na nové prostředí, závisí především na povaze každého ušáka a samozřejmě také na tom, jak dobře nebo špatně se povede cesta; určitá únava je však zcela běžná a netřeba se jí lekat.

Pár poznámek na okraj

K cestování autem se nebudu moc rozepisovat, protože s ním nemáme téměř žádné zkušenosti. Co však mohu říci z několika cca 15 minutových cest na nádraží - ušák auto snáší nejhůř ze všech dopravních prostředků. Neustálé kývání, změny rychlosti a zejména kruhové objezdy :-) nenávidí natolik, že většinu cesty se z přepravky ozývá něco, čemu říkáme „zlobné podupávání“ :-) A ne, není to autem ani řidičem… :-)

Pokud jde o zvykání na cestování, skutečně „kritická“ byla pouze první cesta, u všech dalších se ušák choval jako ostřílený matador. Přičemž pojem kritická je relativní… Ušák cca první půl hodinu velmi zrychleně dýchal a očividně byl ve stresu z neznámého prostředí, poté se postupně pomalu zklidňoval… a zbytek cesty nerušeně prospal. Mohu doporučit asi jediné, stresovaného ušáka navzdory všemu nutkání nechat alespoň v klidu a bezpečí přepravky a nerušit ho. Pravděpodobně stejně nebude reagovat - není třeba se děsit, ale je dobré nechat ho uklidnit, nestresovat ještě více kontaktem a pouze zajistit, aby mu nebylo horko. Ušák se po určité době sám vzpamatuje.

Samozřejmě existují prostředky na zklidnění zvířat - je na zvážení majitele, zda ho vyzkoušet či nikoliv. My jsme ho použili na první cestě (kapky Serene-Um drops pro malá zvířata, včetně králíků) a dodnes nedokážu posoudit jejich účinek - ušák byl samozřejmě vyplašený z neznámého zážitku, při všech dalších cestách už byl podstatně klidnější a to i přesto, že zklidňující přípravek už vícekrát nedostal. Na ušákovi byla znát mírná „omámenost“ a spavost zejména po příjezdu - fázi zvykání v novém prostředí zvládal určitě lépe bez uklidňujících přípravků než s nimi. Účinnost tedy opravdu těžko posoudit.

Ještě jednu poznámku na závěr - před cestou je dobré zkontrolovat drápky. Jednak se vyhnete riziku, že si ušák drápek zatrhne v přepravce, no a jednak zbytečnému shánění kleštiček na místě. :-)

Závěrem

Jak asi vyplývá z předchozích řádků, vydávat se na delší cesty s králíkem je relativně obtížné, jak pro ušáka samotného, tak na přípravu a především promyšlení cesty. Na jednu stranu, má-li ušák v obou domácnostech už svoje „vybavení“, pak strávit pár hodin ve vlaku je to nejmenší; na stranu druhou, pokud jde o cesty na pouhé dva až tři dny, určitě stojí za úvahu, zda králíka takovým změnám vůbec vystavovat.

Článek určitě nemá být kompletním návodem pro každou situaci, pouze shrnutím našich zkušeností a několika častých dotazů z diskuze. Pokud se rozhodnete s ušákem na cesty vydat, přejeme příjemné spolucestující a dobré zvládnutí cesty. :-)