Jak seznámit psa s králíkem?

Co říká odborná literatura?
"Psa a kočku je nutno v prvním období velmi hlídat, aby se nenechali unést svým loveckým pudem. Dospělí a sebejistí králíci se mohou stát rovnoprávnými partnery velkých zvířat a v případě ohrožení dokonce i přejít do útoku."
"První představení psa králíkovi: Králíka dejte do jeho klece, kde se cítí bezpečněji a psa dejte na vodítko. Povzbuzujte a chvalte veškeré psovo mírné, jemné a zvědavé chování. Např. "ano pejsku, to jsi hodný a přátelský na králíčka".

Šakira a Šéďa (Outloň)

První krok - pes na vodítku a králíček pod dohledem
Pes si slovo přátelský spojí s tichým a milým zájmem za který je pochválen. V budoucnosti kdyby se začal projevovat hulvátsky mu toto slůvko může připomenout co se od něj čeká. Pochvaly a asociace spojené s ANO jsou při učení daleko významnější než ty spojené s "NE". Když začne být pes příliš rozrušený, řekněte mu "NE" a přitáhněte vodítko, s jeho následným povolením. Když se uklidní, pochvalte ho. Pokud však psa musíte neustále opravovat a ukázňovat, znamená to, že je to příliš rychle. Pes by pak ke králíkovi mohl zaujmout negativní postoj - že králík je původcem veškerých jeho útrap. V tom případě potřebuje pes ještě cvičení, než se opět může setkat s králíkem. Měl by se naučit rozumět výrazům jako "sedni" "hodný pejsek" "nech toho" "přátelský" "lehni a zůstaň" - a to i v takovém případě když králík běhá po pokoji sem a tam.

Sebejistý králík a zklidněný pes se mohou později začít tolerovat i bez klece mezi nimi. Nechejte psa na vodítku v pozici lehni a zůstaň. Pak nechejte přinést králíka do místnosti a dovolte mu aby si pořádně prohlédnul tu novou bytost. Nezapomeňte pochválit pejskovo klidné chování. Toto opakujte každý den. Někdy takové zvykání může trvat i měsíce. Vaším úkolem je dávat na zvířata velký pozor a správně odhadnout, jestli už jsou opravdu připravená přejít při výcviku o úroveň výše. Musíte si tím být absolutně jisti.

Irísek a Nikitka (Simona)

Druhý krok - vzájemné sblížení
Dalším krokem může být sundání vodítka. Nebo ještě vodítko ponechejte ale psovi dovolte, aby se zvednul z pozice lehni do pozice sedni, takže si králík může zvyknout na psa v jiné poloze. Ovšem pes, který vaše pokyny naprosto ignoruje či je moc divoký, není vhodný pro soužití s králíkem. Úspěch záleží na všech 3 zúčastněných.

Také je důležité psovi ukázat, že králík je členem vaší a jeho rodiny. Obecně se nedoporučuje nechávat doma samotného psa a králíka, i když už se zdá, že je vše v pohodě.

Závěrem
Nemůžete je nechat samotné bez dozoru, stejně jako malé dítě. Jsou zkušenosti, že se úraz stal z ničeho nic i po několika letech bezproblémového soužití.

Konkrétní příběh:
Jak jsem seznamovala Šimona a Míšu
Když jsem seznamovala Šimona s Míšou, trochu jsem se bála, jestli nebudou problémy kvůli Míšově žárlivosti. Když jsme je seznamovali, bylo Míšovi sedm let, vždy si mě hodně hlídal a odháněl ode mě všechny psy. Proto jsem při seznamování s novým králíčkem byla hodně opatrná. Míšu jsme pevně drželi a Šimona k němu přinesli. Neustále jsme je oba uklidňovali. Nechali jsme, aby si Míša králíčka očichal a seznámil se s ním. Pak jsme Šimona pustili na zem, ale Míšu jsme pořád drželi. Šimon se okamžitě utíkal schovat.

Šimon a Míša (Saša)

Pak jsme pustili Míšu, ten šel samozřejmě okamžitě Šimona hledat. Neustále jsme ho hlasem uklidňovali. Když králíčka našel, opět si ho očichal, hodně jsme ho chválili. Nechali jsme je, samozřejmě pod dozorem, aby si na sebe zvykli. Když se Šimon rozkoukal a začal prozkoumávat okolí, Míša ho okamžitě začal sledovat. Nechali jsme ho. Jakmile se Šimon rozeběhl Míša ho chtěl pronásledovat. To jsme mu hodně přísně a nahlas zakázali a zavolali ho k sobě. Pokaždé, když se chtěl za králíčkem rozběhnout, jsme mu řekli "fuj" a zavolali ho k sobě a dali mu pamlsek. Tak rychle pochopil, že nesmí za králíčkem běhat a pokud možno ho ignorovat. Věděl, že králíček není hračka! Šimon si na Míšu zvykl úplně bez problémů. Dokonce si ho oblíbil mnohem rychleji než nás. Neustále za ním chodil a snažil se být v co nejtěsnější blízkosti. Kde odpočíval Míša, tam chtěl odpočívat i Šimon. Později si spolu začali i hrát. To jsme museli spíš usměrňovat Šimona. Různě Míšu obíhal, očuchával, olizoval, snažil se mu upravit střih podle vlastní fantazie a vkusu. Míšovi se to samozřejmě ne vždy líbilo, vrčením či vyštěknutím Šimona odehnal, ale nikdy mu neublížil. Choval a chová se k němu jako k nějakému bláznivému štěněti.

Když jsme si pořídili druhého králíčka už jsme měli jistotu, že se bude Míša chovat tak jak má. V pokoji, kde byl Mráček puštěný jsme si se psem sedli na zem a čekali, až se k nám sám přiblíží. Byl zvědavý a opravdu za chvilku přišel. Očuchal si nás i psa a odběhl. Pak jsme Míšu pustili a nechali ho, aby se klidně přiblížil ke králíčkovi. Zakázali jsme mu jakýkoliv rychlý pohyb, který by Mrakouška vyplašil. Míša k němu přišel očuchal si o a přátelsky olízl. Mrakouš se sice bál a přitiskl se k zemi, ale protože zjistil, že od Míši mu žádné nebezpečí nehrozí, velmi brzy se bát přestal.

Podle vlastních zkušeností můžu říct, že spřátelení obou králíčků se psem nebyl vůbec žádný problém. Dobrý vztah ke psovi si oba vytvořili velmi rychle, opravdu můžu potvrdit, že rychleji než k nám, možná se jim na Míšovi líbilo, to že také chodí po čtyřech. Míša si zase oblíbil králičí jídlo - suché rohlíky, mysli tyčinky, mrkev.

Co podle mě mělo vliv na spřátelení našeho psa a králíčka

pes byl klidný a vychovaný, perfektně poslouchá
seznámení proběhlo v klidu a v pohodě
králíček byl mladý bez špatných zkušeností s lidmi či psi
nedovolili jsme psovi žádné agresivní chování v blízkosti králíčka
protože byl pes neustále za vhodné chování odměňován pamlsky, necítil se ohrožen příchodem nového člena do rodiny
náhle jsme na psa "nezapomněli", pořád jsme mu dávali najevo, že ho máme rádi, tudíž neměl důvod k žárlivosti