Než pořídíme králíčkaRady pro první týdnyVýchova a ochočeníSoužitíEshop

JídelníčekBydleníRozmnožování a péčeAnatomiePlemenaVeteriny

Nemoci

Diskuze

Inzerce

Galerie

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

Otázky

Příhody toulavého králíčka (Geeta)
[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]

2. Ucho na toulkách

Několik dalších dní Ucho sekal dobrotu. Maminka ho teď chodila hlídat častěji, a ačkoliv se už vůbec nezlobila, Ucho sám neměl chuť vycházet do toho ošklivého světa. Ostatně u maminky je mu přece dobře, tak kam by chodil.

Netrvalo ale dlouho a králíček se opět začal nudit. Vymýšlel doma lotroviny a maminka byla čím dál víc unavená z jeho skotačení. "I ty jeden rošťáku!" říkávala denně a Ucho cítil, že se k něčemu důležitému rozhoduje.

"Je čas tě vzít ven, aby ses naučil něčemu ze světa a trošku se proběhl," probudila králíčka jednoho dne maminka. Jejda! To v Uchovi ale hrklo! "Ven?" Ale maminka už neodpovídala a hopkala si to k východu z nory. Malý králíček tedy radostně vyběhl za ní. "Jůůůůůůůůůů travička!!!!" zajásal venku a hned se pustil do čerstvé zeleně. Maminka se ohlédla a přísně se na Ucha podívala. "Budu se tu teď pást. Ne že se zase někde zatouláš! Dávej pozor a nechoď daleko..." Ale to už ušáček neslyšel, hopkal vesele travičkou a honil barevné motýly. Tady uškubl pampelišku, tuhle jetelíček, tamhle ochutnal jahůdku.

"Písk!" Jejej - co to bylo? Ucho se rozhlížel na všechny strany, až uviděl zvláštní zvířátko. Vypadalo skoro jako králík, ale mělo takový velký ocas, a malá ouška. "Ahoj Ucho!" vypískl ten divný králík a dál hlodal oříšek. "Ty mě znáš?" podivil se Ucho. "Jasně," odpovědělo stvoření, "tebe zná přece celý les - jsi ten králíček, co se minule ztratil. Maminka tě hledala až za velkou mezí." Ušáček byl celý zmatený. "Co je velká mez? A jak se vlastně jmenuješ? Ty jsi taky králík?" sypal ze sebe jeden dotaz za druhým. Stvoření se začalo pískavě smát a odhopkalo na strom. "Já ti dám králíka, ty jeden mrňousi, hihihi." Chudák Ucho, co si má myslet? "Počkej, kam jdeš? Kdo jsi???" Ale stvoření už bylo pryč.

To už přihopkala Uchova maminka. "Je čas jít domů, ušáčku" připomněla mu. "Mami, co to bylo za divné zvíře? Vypadalo to jako králík, ale mělo to dlouhý ocas a krátké uši!" Maminka se zasmála a pohladila králíčka po ouškách. "To byla veverka, můj malý. A teď už hopkej domů!" Ucho měl mnohem víc otázek, co je to Velká mez, kde veverka bydlí, jestli jsou v lese i jiní králíčci - ale měl co dělat, aby maminčině rychlým tlapkám stačil.

Maminka okamžitě vyhledala vchod do nory, ale než ji odkryla, pozorně zkontrolovala, jestli v okolí není nikdo, kdo by měl zájem noru objevit. Nikde ani živáčka, a tak oba králíci vklouzli dovnitř a maminka vchod pečlivě upravila.

Když Ucho povečeřel mlíčko od maminky (dostával ho už jen občas), uložili se oba ke spánku. Malý králíček ale pořád nemohl usnout. Musel myslet na veverku, a na Velkou mez, na ostatní králíčky - a poprvé zatoužil po kamarádech. Byl však tak unavený, že si položil hlavu na mámina záda a uprostřed přemýšlení usnul.

[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]