Než pořídíme králíčkaRady pro první týdnyVýchova a ochočeníSoužitíEshop

JídelníčekBydleníRozmnožování a péčeAnatomiePlemenaVeteriny

Nemoci

Diskuze

Inzerce

Galerie

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

Otázky

Příhody toulavého králíčka (Geeta)
[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]

4. Ucho na statku

Mour se každou chvíli Uchovi vzdaloval, protože měl rychlejší packy, a králíček byl navíc už hodně unavený. U jednoho hustého křoví se však Mour zastavil a na Ucha počkal. "Už jsme tady?" vyzvídal Ucho. Kocour zamňoukal na souhlas a vklouzl do křoví. Ucho za ním.

Něco takového Uchovi doslova vyrazilo dech! Ocitli se na jakémsi ohraničeném prostranství, na kterém byly různé boudy ze dřeva a bíle natřený barák. "Tak se tu porozhlédni," zavrnělo kotě, "já jdu něco pojíst." To nemusel říkat dvakrát, užaslý Ucho se rozhlížel na všechny strany. "Jo," zavřísklo kotě ještě zdálky, "dávej pozor na statkářovy psy! Nemuseli by na tebe být tak hodní jako já!" a zmizel za zdí. Ucho se ani nestihl zeptat, co nebo kdo je statkář, a co je to pes... ale pevně si umanul, že pozor si dá.

Přemýšlel, kam se vydat jako první. Byl tak překvapený, že na chvíli zcela zapomněl hledat maminku a zvědavě okukoval a očichával všechno, co kolem sebe viděl. Zaujaly ho záhonky, na kterých rostly kedlubny - měly moc dobré listy a do bambulí pod nimi se dalo taky krásně zahryznout. Až v tu chvíli si králíček uvědomil, že měl vlastně už docela hlad. "Hej, hej ty zrzavej" ozvalo se najednou odněkud. Ucho se vztyčil na zadní a rozhlédl se, odkud hlas přichází. Viděl ale pouze velkou dřevěnou bednu se spoustou zamřížovaných otvorů. Vonělo to odtamtud tak nějak ... tak nějak zajímavě! Podobně jako doma!!! Ucho honem hopkal k bedně a překvapením ztuhnul.

Za každým zamřížovaným okénkem byl jeden nebo i dva králíci. Byli nejrůznějších barev - ne šedí jako maminka nebo zrzaví jako Ucho. Byli černí, bílí i strakatí... Ucho panáčkoval před králíkárnou a valil očka. "Co tak koukáš," pohoršoval se starý černý králík v horním patře. "Radši se rychle vrať do kotce, než přiběhne Raf!" Ušáček samozřejmě netušil ani v nejmenším, kdo je to Raf, ale to už užasle hleděl na smutnou králičí slečnu v okénku v dolním rohu králíkárny.

Byla krásná, trochu starší než Ucho, ale to Uchovi v tu chvíli ani trochu nevadilo. Koukala skrz pletivo smutnýma zelenýma očima a pozorovala králíčka venku. "Ahoj ušáčku," usmála se, když zjistila, že na ni Ucho kouká. "Ahoj, proč jsi smutná?" ptal se Ucho. "Závidím ti, že můžeš běhat venku... také bych se tam chtěla někdy podívat," vzdychla Zelenoočka.

"A proč tedy nejdeš ven?" zeptal se malý králíček, který nechápal, proč všichni králíci sedí za těmi mřížemi a neutečou. "Nejde to," posmutněla ještě víc Zelenoočka, "i kdybych se prokousala ven, Raf by mě určitě chytil." Ucho přemýšlivě naklonil hlavičku. "Já jsem taky smutný, ztratil jsem se mamince!" postěžoval si. "A maminka je z naší králíkárny?" zajímala se Zelenoočka. A tak jí Ucho vyprávěl celý svůj příběh, jak byl zvědavý, co je venku, jak mu nora už byla malá a okoukaná, a jak teď neví, kudy se vrátit zpátky.

"Pst!" zasyčela najednou Zelenoočka. Ucho se nejdřív nenechal vyrušit z vyprávění, ale vtom se za rohem ozvalo zlověstné vrčení. "Vrrrrrrrrrrrrrr králíček", vycházelo z rozšklebené tlamy plné ostrých zubů. Statkářův pes Raf stál rozkročený a připravený k honičce. "Utíkej, Ucho, utíkej!!!" volala Zelenoočka a to už se Ucho nenechal přemlouvat a vyrazil největší rychlostí, jakou dovedl vyvinout. Raf za ním.

Králíčkovi už už docházely síly, když měl pocit, že Rafa neslyší. Na chvilku zpomalil a ohlédl se. Raf nikde. Ucho pro jistotu běžel ještě chvíli, pak našel hustý keř, zavrtal se pod větvičky a vysílením okamžitě usnul.

[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]