Než pořídíme králíčkaRady pro první týdnyVýchova a ochočeníSoužitíEshop

JídelníčekBydleníRozmnožování a péčeAnatomiePlemenaVeteriny

Nemoci

Diskuze

Inzerce

Galerie

Jména

Odkazy

Ostatní

E-mail

Otázky

Příhody toulavého králíčka (Geeta)
[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]

5. Lapen na útěku

Jen co se Ucho probudil, bylo mu jasné, že než půjde hledat maminku, musí osvobodit Zelenoočku. Tentokrát neomylně vyrazil směrem ke statku - kupodivu si cestu dobře pamatoval. Věděl už, že se opravdu musí mít na pozoru před Rafem. Za chvilku byl u králíkárny a okamžitě našel Zelenoočku. Ještě spala. "Zelenoočko!" vypískl tiše Ucho. Kráska zamrkala očima a usmála se. "Ahoj, jsem ráda, že jsi v pořádku, bála jsem se o tebe!" Ucho se rozpačitě podrbal mezi ušima. Raději se rozhlédl, jestli někde neuvidí Rafa. Zelenoočka se mezitím protáhla a přihopkala blíž k pletivu dvířek. "Jak se ti podařilo utéct," vyptávala se. "Tady se říká, že ještě žádný králíček Rafovi neutekl, a zkoušeli to už mnozí." Ucho se ujistil, že nebezpečí nehrozí a pak se hrdě nadmul. "Pro mě to nebyl problém," prohlásil pyšně.

Zelenoočka posmutněla. "Copak je?" vyděsil se Ucho, že něco zkazil. "Já to ale nedokážu," vzdychla Zelenoočka. "Neumím běhat, nikdy jsem nebyla z králíkárny venku." Tak to je problém, to pochopil i Ucho. Před Zelenoočkou se vytahoval, i on měl strach, že ho Raf každou chvíli dohoní. Ach jo, to se přeci musí nějak vymyslet!!!

Zelenoočka se zatím pustila do hryzání. "Pomoz mi, Ucho, prokoušeme díru! Já musím utéct s tebou!" A tak se i Ucho pustil do vyhlodávání díry do boční stěny králíkárny. Dřevo bylo tvrdé a hryzání dělalo velký rámus, Ucho se stále musel mít na pozoru, aby ho náhle nepřekvapil Raf. Za chvíli byli oba králíčci tak unavení, že si museli odpočinout. K večeru se ve dřevě objevila dírka skrz, jen malinká, tak aby si mohli Ucho se Zelenoočkou očichat čumáčky.

Pracovali neúnavně celou noc, akorát se u práce střídali - vždy jeden hryzal a hlídal, druhý spal, nebo uždiboval seno. Když ráno vykouklo nad lesem sluníčko, díra byla už dostatečně široká, aby se jí Ucho protáhl. Vskočil dovnitř a ven a vyzval Zelenoočku, ať ho následuje.

Ale ouha. Zelenoočka vystrčila hlavu a přední packy, ale bříško ne a ne dírou protáhnout. "Moc jsem jedla," fňukla králinda. Ucho zatřepal ušima a vesele odpověděl: "to nevadí, prohryžeme větší!" Když se ozvalo známé zavrčení. Všichni králíci sebou škubli, Ucho zajel jako blesk pod králíkárnu. Strachy se mu jen chvěl čumáček, ale ani nedutal. Raf s vrčením obcházel okolo. Čenichem větřil nízko u země v místech, kde Ucho v noci odpočíval. "Rafe!" ozval se najednou měkký hlásek. "Rafe, Rafíčku, co to tam máš?" Zpoza domu vyběhlo malé děvčátko. Raf začal horlivě vrtět ocasem a štěkal směrem, kde byl ukryt třesoucí se Ucho.

"Tak copak tam máš?" sklonilo se děvčátko k hafanovi a nakouklo pod králíkárnu. Ucho zalezl co nejdál do rohu. Marně, děvče jej zahlédlo a nadšeně vykřiklo: "jé, králíček! Rafe, nesmíš! Sedni!" Pes zakňučel a neochotně se stáhl. Lidské mládě zalovilo ručkou pod králíkárnou a zkušeným hmatem Ucha vytáhlo na světlo. "Ty jsi ale krásný ušáček, ty ale nejsi náš, viď? Odkud jsi?" Ucho byl vyděšený k smrti, srdíčko mu tlouklo a v hlavě hučelo. To určitě bude jeho konec, neuvidí už Zelenoočku, maminku ani les!

[ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ]