Výstavy psů – týrání zvířat i lidí?

 Článek stále v úpravě!

            Psí výstavy jsou věcí značně ošemetnou. Většina chovatelů ,  tedy chovatelů psů s rodokmenem, přistupuje k výstavám s nadšením, přinejhorším je bere jako nutnost pro uchování vitality a standardnosti vlastního chovu. Majitelé psů bez původu či laická veřejnost mají mnohdy výstavy za zbytečné, snobské či tyranské. Nutno podotknout, že tak jako ve všem, i zde panuje jistá míra předsudků a fám.

            Především psí výstavy jsou snad jediným možným nástrojem, jak udržet standard jednotlivých plemen. Mnohým chovatelům se více líbí mohutnější pes určitého plemene, proto vybírá chovné partnery podle svých preferencí. Po čase by se však mohla varieta tohoto chovatele značně odlišovat od standardu a nastal by problém. Co teď? Měnit standard? Vyloučit chovatele z klubu? Uznat jeho odchovy jako nestandardní a nepovolit další plemenitbu? Psí výstavy různého měřítka se zdají být dobrým řešením a především prevencí takové situace. Umožňují konfrontace mezi jednotlivými chovateli vzhledem k uznanému standardu. Udávají vývojový trend u plemen. Prostě a jednoduše: zajišťují, aby jezevčík i nadále vypadal a choval se jako jezevčík a nezačal se podobat dejme tomu francouzskému buldočku. Jasný příklad můžeme vidět třeba v amerických varietách plemen. Jelikož kontakt mezi americkými a evropskými chovateli je velmi omezený, na americkém kontinentě se začala některá plemena silně odlišovat od svých evropských protějšků. Tak se stalo, že začaly vznikat nové oficiálně uznávané typy plemene (akita inu – americká je podstatně větší) nebo se dokonce vydělilo úplně nové plemeno (americký kokršpaněl)

            Nedocenitelný informační charakter výstav jak pro širou veřejnost, tak pro jednotlivé chovatele, by také neměl být opomíjen. Chovatelé se mohou přesvědčit o správnosti vývojového nastavení svého chovu, mohou si vybírat partnery pro své psy nebo štěně pro oživení stávajícího chovu. Zájemci o pejska se pak zde mohou seznámit s plemenem, které se pro ně hodí, pokládat otázky přímo chovatelům a ujasnit si svůj výběr. Kde jinde by také mohli budoucí majitelé psů potkat takovou škálu plemen a jejich chovatelů, odborníků na slovo vzatých? Na takové výstavy není problém vzít s sebou i děti, nemusíme se bát o jejich bezpečí. I přes obrovskou koncentraci psů jsou rvačky nebo případy pokousání naprosto výjimečným úkazem, psi účastnící se výstav jsou dokonale krotcí a v případě neshody s jiným psem je tu majitel, který ví naprosto přesně, jak ovládat svého psa a střetu se podaří předejít. Na výstavách většího měřítka jsou také často přítomni prodejci krmiva, hraček a dalšího příslušenství, kteří mnohdy nabízí zboží za veletržní zlevněné ceny.

 

Kategorizace výstav

Člověk, který zavítá na některou ze psích výstav, může být často velmi zmaten. Vidí všude jen chaos a zmatek a nechápe vnitřní řád, který může i pozornému oku unikat. Pak z takové výstavy odchází rozlazen. Pojďme tedy do chaosu vnést trochu světla.

Nejprve krátce o tom, jak se výstavy člení podle velikosti. Nejméně početnou výstavou bývají zpravidla výstavy klubové či speciální. U těchto výstav počet účastnících se psů zřídkakdy převyšuje stovku. Jde většinou o výstavu jednoho plemene či úzkou skupinu plemen, které se sdružují v jednom chovatelském klubu. Právě díky tomu se na tyto výstavy sjíždí jen ti nejlepší a konkurence bývá kvalitativně velmi vysoká. Prostory si sice nic nezadají s obrovskými výstavními halami větších výstav, avšak tituly získané na těchto výstavách jsou jedny z nejvýše ceněných.

O něco větší jsou výstavy oblastní nebo krajské. Sejdou se zde většinou obvyklá plemena průměrných kvalit v řádu pár stovek psů. Účastníci jsou mnohdy nováčci, kteří si chtějí vyzkoušet, jaké to je a získat první ocenění.

Národní či mezinárodní výstavy, to už je úplně jiný kalibr. Pořádají se často ve velkých vystavovacích prostorách za účasti tisícovek psů Na mezinárodní výstavy přijíždějí i účastníci z jiných zemí, nejčastěji ze sousedních zemí, nejsou ale výjimkou i účastníci z Finska, Itálie či jiných vzdálenějších koutů Evropy.

Existují i výstavy kontinentální. Evropskou výstavu budou v roce 2014 hostit Brněnské výstavní veletrhy.

A konečně úplný top je výstava světová, pořádaná jednou ročně střídavě v různých zemích světa. Sjede se neskutečné množství účastníků a tituly mají cenu zlaté olympijské medaile. V České republice se poslední světová výstava konala v roce 1990.

 

Organizace výstav

Všechny výstavy vždy začínají již brzo ráno (kolem deváté hodiny), proto se vyplatí dostavit se hned na začátek. Po posouzení většinou mnoho chovatelů odjíždí a odpoledne už není přítomna ani polovina všech psů. Všem příchozím vřele doporučuji pořídit si katalog. Jsou to takové Zlaté stránky celé výstavy. Katalog obsahuje rozmístění všech kruhů a jména a čísla všech startujících psů, jejich rodiče, majitele a chovatele.

Soutěžící psi se dělí do několika tříd a pohlaví soutěží odděleně:

• Třída dorostu: psi a feny ve stáří 6 – 9 měsíců
• Třída mladých: psi a feny ve stáří 9 – 18 měsíců
• Třída otevřená: psi a feny starší 15 měsíců
• Třída šampionů: psi a feny starší 15 měsíců, kteří už získali titul šampiona
• Třída vítězů: psi a feny, kteří získali titul Národní, Klubový vítěz nebo Vítěz speciální výstavy, třída se otvírá na národních, klubových nebo speciálních výstavách
• Třída veteránů: psi a feny starší 9 let
• Třída pracovní: psy a feny starší 15 měsíců u pracovních plemen s předepsanou zkouškou z výkonu (zkouška výkonu má tři stupně: základní ovladatelnost psa, zkouška pracovní upotřebitelnosti psa 1, zkouška pracovní upotřebitelnosti psa 2) 

(L. Smrčková, M. Smrček)

Teď k samotnému průběhu výstavy. Posuzování psů probíhá na tzv. kruhu, což je v podstatě čtverec, ale zvířata se v něm pohybují po kružnici. V kruhu je přítomen posuzovatel nezřídka cizí národnosti a několik pomocníků. Pomocníci vyvolávají jednotlivá soutěžní čísla, pod kterými se vždy skrývá určitý pes. Předvádějící se s psem dostaví do kruhu s číslem viditelně umístěným na oděvu, psa má na výstavním vodítku. Pozor, předvádějící nemusí být vždy majitel psa! Před každým kruhem je zpravidla umístěna tabule s čísly psů, kam se pak zapisuje jejich hodnocení.

 

 Kruh na světové výstavě 2012 v Salzburgu

 

Psi v kruhu se postaví do tzv. výstavního postoje a posuzovatel je nechá předvést se v pohybu, psi se tedy rozběhnou po kružnici v řadě za sebou. Rozhodčí by měl sledovat způsob pohybu psa, celkový exteriér, ale i jakousi náladu psa nebo lépe snad předvádění se. Jednoduše řečeno, pes by neměl působit mdlým dojmem. Neměl by také tahat za vodítko, kousat předvádějícího do rukávu, zbytečně předbíhat ani se opožďovat, neměl by klopýtat a jinak špatně vyjadřovat mechaniku pohybu.

 

                  

Správnému držení hlavy ve výstavní postoji                                            Ukázkový výstavní postoj   

se dá napomoci pamskem v ruce před očima psa 

 

Důležitá je i práce předvádějícího a věřte nebo ne, ale i oděv. Předvádět sněhobílého psa v bílých kalhotách může značně uškodit při pohybu, jelikož pes může splývat s barvou oděvu, proto vždy raději volíme kontrastní oblečení vzhledem ke psovi. Předvádějící by měl svůj klus přizpůsobit tempu psa, které je u každého plemene trošku jiné, aby mohlo zvíře plně vyjádřit správný způsob pohybu. Předvedení v pohybu je nutné trénovat předem.

Předvádějící nechá psy oběhnout dvě až tři kolečka, poté je zastaví a prohlíží každého jedince samostatně. Psa má možnost prohmatat, aby zjistil osvalení, otevřít psovi tlamu pro zjištění správného skusu a počtu zubů a zjistit sestoupnutí varlat v šourku. Vše si pes musí nechat líbit, za nespolupráci či napadení rozhodčího může pes dostávat horší hodnocení nebo může být až vykázán.

Pohyb psů na kruhu

Posouzení - pes si musí nechat líbit jak otevření tlamy tak pohmat varlat 

Poté nechává rozhodčí psy proběhnout po dvojicích nebo samostatně po linii, psa má tak možnost pozorovat zezadu i zepředu. Poté většinou rozhodne o vítězi v oné skupině na kruhu.

Každý pes na kruhu dostane posudek a hodnocení. Stupeň hodnocení se dá rozpoznat podle barvy udělené stužky. Nejlepším se uděluje hodnocení výborný (modrá stužka), další hodnocení je velmi dobrý (červená stužka) a dobrý (zelená stužka), výjimečně se uděluje i hodnocení dostatečný (fialová stužka) a nedostatečný (bez stužky). Ve třídě dorostu se udělují pouze dvě hodnocení, a to velmi nadějný (žlutá stužka) a nadějný (bílá stužka). Každé hodnocení může být přiděleno více než jednou na kruhu, rozhodčí určuje pořadí – výborný I až výborný IV. Barvy jednotlivých stužek pro jednotlivá ocenění uvádím, ale jejich používání je spíše na ústupu.

 

 Čekání na posouzení či na vyhlášení výsledků. Zvířata musí stále držet výstavní postoj.

Udělované tituly

Na výstavách může pes získat hned několik titulů. Pes nesoucí označení výborný I se zpravidla stává vítězem třídy a postupuje do dalšího kola společně s vítězi z ostatních tříd (vyjma dorostu a veteránů). Zvolí se nejlepší pes a fena a tito se pak spolu utkávají o titul nejlepšího daného plemene – BOB (Best of Breed). Dále se ještě uděluje titul BIS (Best in Show), který připadne absolutně nejkrásnějšímu psovi celé výstavy napříč plemeny. Postupující do soutěže o BIS jsou ti, kteří vyhráli jako nejlepší svého plemene (tedy mají titul BOB).

Na speciálních, klubových, národních či mezinárodních výstavách se dají získat ještě další tituly: CAC či čekatelství šampionátu krásy ČR a CACIB, což je čekatelství mezinárodního šampionátu krásy. Ten pes, který získá čtyřikrát titul CAC, a minimálně dva tituly pochází z mezinárodní výstavy, je oceněn jako Český (národní) šampion krásy. Kdo dostane čtyřikrát CACIB ve třech různých zemích, od tří různých rozhodčích, přičemž každý CACIB musí být získán v rozmezí jeden rok a den, získává titul Mezinárodní šampion krásy FCI. Je to nejvyšší ocenění exteriéru, které může pes obdržet. Srovnat se snad dá jen s titulem Světový vítěz, který se uděluje vždy nejlepšímu psovi a feně plemene na světových výstavách.

U pracovních plemen je přiznávání titulů v závislosti na získaných ocenění trošku jiné. Bere se totiž v potaz i zkouška z výkonu. Pracovním psům pak stačí k získání titulu menší počet ocenění, je ale nezbytně nutné mít složenou zkoušku z výkonu. Pracovní plemena a plemena dostihová mají i své vlastní tituly. Pro více informací doporučuji navštívit webové stránky Českomoravské Kynologické unie, záložka Jak na to (viz Zdroje).

Na konci výstavního dne vždy vrcholí soutěž o nejkrásnějšího psa výstavy. Probíhají často na zvýšeném pódiu za doprovodu zkušeného komentátora. Jde sice o soutěž velice subjektivní, ale velmi divácky atraktivní.

 

Další soutěže

Mimo soutěže krásy se v rámci psích výstav pořádají i soutěže spíše sportovnějšího rázu nebo i soutěže psů bez průkazu původu, často nazývané jako tzv. voříškiády.

K sportovně laděným soutěžím patří stále více oblíbené agility. Jedná se o zdolávání různých překážek za doprovodu psovoda, tedy o jakýsi parkur. Hodnotí se jak celkový čas, za který pes zdolá takovou opičí dráhu, ale i kolik chyb u toho udělá (shození břevna, špatné naběhnutí na překážku, vynechání obratu při slalomu, atd.) – za každou chybu se připočítává časová penalizace.

V USA je velmi oblíbenou soutěží frisbee, při kterém psi chytají látkové létající talíře. Dalším podobným sportovním kláním je flyball. Zde soutěží dvě čtyřčlenná družstva. Probíhá tak, že pes vystartuje z dráhy, překoná 4 překážky na ní a naskočí na zařízení, které vystřelí míček, ten pak přinese a při průběhu cílovou čárou vybíhá na dráhu další pes. Zásadní je právě střídání psů – nesmí dojít k napadení psů, třeba ve snaze ukořistit míček z tlamy druhému psu. Vyhrává ten tým, který má za cílovou čarou všechny své psy a míčky.

Pořádají se i soutěže v psím triatlonu (duatlonu). Obnáší to běh, běh u kola a plavání, které může někdy chybět. Stoupající popularitu u nás zažívá i tzv. obedience, což je soutěž v poslušnosti. Díky různým talentovým soutěžím se proslavil i dogdancing, což, jak už název sám napovídá, je v podstatě jakási choreografie na hudbu s pejskem – zahrnuje přeskoky přes ruku, stoj a pohyb na zadních a další jiné kousky.

Stále se ještě těší dobré popularitě i původní spíše „pracovní disciplíny“ typické pro určitá plemena nebo skupiny psů. Můžou to být chrtí dostihy, závody psích spřežení, lovecké, ovčácké či služební soutěže příslušných plemen. Málokdy bývají veřejně přístupné, ale zde se má možnost každý přesvědčit, že šlechtění, které vedlo k vzniku tolika druhů psů, nebylo zbytečné.

Mnohé jiné aktivity se psem jsou ještě k nalezení na webu Českomoravské Kynologické Unie v záložce Aktivity (viz Zdroje).

Nutno dodat, že všechny tyto disciplíny (a vlastně i vystavování) by měly být především zábava pro psa. Neexistuje pes, který by se alespoň v něčem nenašel. Každý pes je rád středem pozornosti, rád se předvádí (výstavy), některý zase aportuje do nekonečna (flyball) a jiný lítá jak šídlo – stačí trochu usměrnit a máme dokonalého pejska na agility. Není pravda, že by vystavování a psí sporty byly týrání zvířat. Toto tvrzení pochází často od lidí, kteří na výstavě nebo psí sportovní disciplíně nikdy nebyli nebo ji nedokázali přizpůsobit svému pejsku tak, aby se na ní cítil pohodlně. Kdo ale na nějaké výstavě byl, jistě mi dá za pravdu. Správně socializovaný pes má radost, že potká tolik psích kamarádů, když majitelé dovolí, mohou si spolu i hrát. Pejsek na kruhu je v centru dění, všichni se zajímají jen o něj, to se líbí každému psu. No a radost u psích disciplín nemusím snad sáhodlouze popisovat, ta je naprosto evidentní.

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Veronika Prokůpková (VerčaP)

Odborná korektura: paní Renata Piskacisová

Za fotografie děkuji paní Renatě Piskacisové z CHS Vidnavská záře a majitelce webových stránek www.ovec.cz