O pískomilechPovahaKupujeme pískomilaKdyž onemocní

 UbytováníKrmeníRozmnožováníNemociGenetika

Diskuze

Inzerce

Jména

Odkazy

FAQ

O webu

E-mail

Často kladené otázky

Sekce bude v nejbližší době upravena, zatím prosím pozorně čtěte odkazy v horní liště a klidně se ptejte v diskuzi ;-D !!

Najdete zde otázky:

1. Jak seznámit pískomily?
2. Můj pískomil má rok je už starý?
3. Potřebuje pískomil vodu?

4. Mohu s pískomilem cestovat?

5. Kam na veterinu?

6. Jak se stát Chovatelskou stanicí co je průkaz původu a co je výpis předků? (otázka je zodpovězena v sekci O webu!!!!!)



Kam na veterinu?

Pokud má váš pískomilek problém, v sekci nemoci ste se o ničem podobném nedočetli a tady na diskuzi jsme vám nedokázali pomoct, bude potřeba nejspíš zajít na veterinu. Celkový seznam veterin v Čr najdete na této adrese http://www.veterina-online.cz/ Než na veterinu půjdete je dobré přečíst si sekci Když onemocní je tam napsáno na jaké  věci se k veterináři připravit.

Ne každý veterinář vám, ale nutně musí pomoct neboť né každý je odborník na všecko. Vyhledejte takového veterináře jenž má specializaci na drobné hlodavce nebo s nimi alespoň došel do stiku.

Já vám doporučuji navštívit stránky morčatářů, kterých je hodně a tak mají vety odzkoušené- morče sice není pískomil, ale rozhodněk nim má blíž než třeba kůň nebo pes- https://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=veteriny

Typ od křečkařů - http://www.vet-klinika.cz/ a reference na zdejší veterinu na webu http://www.rikyhamstery.com/ Referenci najdete na tomto webu v sekci vážené osobnosti.

Můj pískomil má rok je už starý?

Pískomilové se v průměru dožívají okolo tří let, jsou známy i případy, kdy se zvíře dožilo 5 nebo 6 let, ale jsou tospíše výjimky. Velmi často se také stane, že zemře jedinec, který má necelé 2 roky života za sebou. Všechno je dáno nejen jeho genetikou, ale také výživou, způsobem chovu a samotným jedince. Taky se těžko dohledává, zda zvíře trpělo nějakou chronickou chorobou, která nemusela být na první pohled patrná. Proto odpověď na otázku není také zcela jednoznačná. Dalo by se říci, že v rámci průměru sejedná o jedince v nejlepších letech. Pozor by si však měli dávat majitelé samic, kteří až v tomto věku začali přemýšlet o případných mláďatech. V tomto příadě by odpověď zněla, ano, váš pískomil je již na svůj první vrh starý. Březost v tak pozdním věku může vést ke zdravotním problémům matky, ale i mláďat.

Jak cestovat s pískomilem?

Každý pískomil by měl mít svou přepravku. Ať už z důvodu cestování na delší trasy nebo jen pro případ, že bude někdy nutno navštívit veterinárního lékaře. Přepravka by měla být přiměřená velikosti, aby se v ní mohl pohodlně otočit, uložit se a nejlépe i trochu projít. Na spodu přepravky by měla být vždy podestýlka, kterou je vhodné po každé cestě, kdy bude následovat delší pauza vyměnit za čistou. Pokud s pískomilem cestujete méně jako 4 hodiny není potřeba mu do přepravky dávat jídlo ani napáječku. Ale je vhodné mu tam něco na jídlo nasypat či vybavit přepravku třeba ruličkou od papíru, aby měl po cestě zábavu.

Pokud je cesta delší jak 4 hodiny. Měl by majitel mít sebou připravenu napáječku s vodou a pískomil v přepravce nasypané krmivo. Je zřejmé, že napáječka nelze do přepravky umístit tak, aby nekapala. Proto je dobré podat pískomilové vodu v intervalech a pak zase oddělat.

Dále je důležité volit přepravu dle počasí. Pískomil se nesmí přepravovat v mrazech a při silném dešti s větrem. Hrozí promrznutí až smrt pískomila. Pro případ větru a přímého slunce je dobré dát do přepravky buď domeček a nebo krabičku od čaje, aby se měl kam skovat a nebyl vystaven nepřízni počasí.

Jinak pískomilové cestování snáší v pořádku a obvykle si z něj nic nedělají. Samozřejmě se snažíme je v co nejkratší době přepravit a dát do ubikace s podestýlkou, krmivem a vodou. Kde budou mít klid a mohou si po cestě odpočinout

Voda

Tak jako všechno živé na světě se ani pískomil neobejde bez vody. Je omylem si myslet, že jim stačí jen voda z ovoce či zeleniny. V minulosti se to tvrdilo i o morčatech. Zkuste to teď navrhnout morčatářům. Zvíře není hloupé a nepotřebuje náš rozkaz, aby se napilo. Je to jen naše lenost a snažíme se ji nějak odůvodnit. Když má žízeň napije se, když ne nepije. Takže pískomil vodu potřebuje a měl by ji mít vždy čerstvou a nezávadnou. Ano má sice ledviny, které jsou schopny koncentrovat moč, ale pocit žízně řídí daleko jiný orgán těla. A další výmluva ve stylu, že jsem je neviděl pít mi přijde opět uhozená. Pískomil třeba jeden den nepije, ale na druhý den
ano a taky pozoruje je člověk 24 hodin denně? Je jasné, že nebude pít když jej někdo pozoruje a nebo mu dokonce leze do klece. Takže jednou pro vždy VODA PRO PÍSKOMILY ANO.

http://www.piskomilove.estranky.cz/stranka/piskomil-a-voda 

 

Seznamování

Často se zde setkáváme s otázkou ,,jak seznámit dva pískomily“. Pro člověka jenž pískomily nezná, může být důležitost, jenž se této otázce přikládá, až podivná. Ale vesměs každý kdo si takovou akci zkusil by dal cokoliv za jednotnou jednoduchou stoprocentně fungující radu. (často mi píší lidé- no ale seznamování pískomilů není vůbec složité já je k sobě hodil a bylo to. Ano tahle situace samozřejmě nastává taky, ale radit ji nebo považovat to že pískomili seznámím v pohodě, za jasnou nformaci je skoro trestné, myslím si to už jen podle počtu uveřejněných problémových seznámení tady pod článkém a ty jsem si nevymyslela)
 

Na začátek bych chtěla uvést, že tady v článcích na našem diskuzním fóru se často setkáte s názorem, že pískomil by neměl být chován jako soliterní zvíře. Ráda bych, ale upozornila, že tato poučka platí v případě, že si pískomila teprve pořizujete, pokud ho už nějakou dobu máte a vaše zvíře se už řadí mezi zvířata ve zralém věku (půl rok a výše) není dobrý nápad mu pořizovat kamaráda. On už si na svou samotu zvykl, je to ,,rozmazlený jedináček“ a příchodem nováčka by utrpěl spíše psychickou újmu, nežli by to mělo nějaký pozitivní efekt. Rovněž
se mezi pískáči vyskytují jedinci jenž vedle sebe druhé zvíře prostě nesnesou, může to být způsobeno špatnými zážitky z miminkovského věku a nebo prostě povahou samotného pískomila- takové případy radši taky
násilím neseznamujeme a nikomu koho známe, že má takového sólo pískomila to nevyčítáme, neb majitel jenž zná dobře své zvíře a ví, že má s jinými problémy, poslechne-li rady ,,No přece ho chudáčka nebudeš
trápit samotného“ si jenom pěkně zavaří.

Rovněž nijak nepropaguji a neschvaluji pořízení jedince opačného pohlaví, pokud již nemáte s chovem zkušenosti a nevíte co to obnáší. Popřípadě nemáte v plánu oba rodiče rozdělit po narození dětí i s dětmi podle pohlaví. O tom více v sekci rozmnožování (není v ní sice zatím mnoho, ale dle mého názoru to pro,,představu“ zatím stačí, postupně bude dodělána)

Není seznámení jako seznámení

Než začnete seznamovat je třeba si přebrat několik věcí- jak je moje zvíře staré?, jak dlouho je bez kamaráda? Jak je staré zvíře jenž chci přidat? Jaký je mezi nimi věkový rozdíl? Jak dlouho bylo bez kamaráda přidávané zvíře?

Je velký rozdíl když přidáváte k sobě dva velmi mladé jedince nebo jednoho starého a jednoho mladého popřípadě dva staré. Tak jak jsem tady příklady uvedla je to od nejjednoduššího seznamování k nejsložitějšímu, ale i mezi nimi jsou samozřejmě vyjímky.

Všeobecně se v různých zdrojích uvádí, že by neměl být problém seznámit dva mladé jedince do věku tří měsíců jiné zdroje uvádějí deset týdnů (má zkušenost praví, že nad tři měsíce problém většinou v malém rozměru už je). Rovněž se spíše doporučuje přidávat k zvířeti staršímu například deset týdnů zvíře mladší (nejlépe pod sedm týdnů).

Roli hraje samozřejmě také pohlaví, nejlépe se k sobě přidává samec se samicí (ale pozor stále platí v malém věku a za použití seznamovacích metod i zde jsou vyjímky a viděla jsem opravdu ošklivou rvačku samce se samicí při pokusu chovatele o přidání). Uvadí se, že lépe se seznamují dva samci než dvě samice.

Seznamovacích metod je několik, já doporučuji přemýšlejte, než některou zvolíte, hned první totiž vypadá náramně jednoduše u hodně mladých zvířat většinou funguje, ale v případě, že jste zvolili špatně
může znamenat třeba i smrt vašeho zvířete a vaše těžké pokousání. Opravdu vám takové riziko stojí za to? nenajdete si chvilku čas na druhou metodu? Co uděláte když jedno ze zvířat umře při bytce nebo vás těžce pokoušou?

První metoda je prostá. Vezměte klícku vašeho zvířete popřípadě úplně novou a důkladně ji vyčistěte, aby nezůstal žádný pach po předchozím majiteli. Nachystejte si obě zvířátka, nejlépe pomocníka, aby jste jedno do
ubikace nevpustili dřív a ono nemělo čas ji prohlásit za svou. Pokud nemáte pomocníka vpusťte nejprve nové zvíře a hned za ním staré a na rukou mějte nachystány dost pevné (ale né zas aby jste to přehnali, v
palčácích se pískomil chytá dost blbě) a silné rukavice v případě, že by se zvířata začali prát a přepravku nebo cokoliv do něhož oddělené zvíře vložíte.

Pokud se prát nezačnou sledujte s rukavicemi zvířata ještě půl hodiny (může nastat situace, že zvířata se do sebe pustí až si prostor očichají a uvědomí si přítomnost někoho cizího). Pokud se ani po půl hodině prát nezačnou vypadají v klidu, doporučuji zdělat rukavice, ale ještě půl den průběžně kontrolovat zda je vše ok.
Tato metoda se hodí hlavně pro mimina co si donesete domů, nebo pro pískáče jež byli zvyklí žít ve společnosti druhého (ale poměrně mladé!)

Druhá metoda je poněkud náročnější, ale většinou nejpoužívanější a nejfunkčnější. Často se používá, když první selže. Základem je klec nebo ještě lépe akvárium, jenž pomocí pletiva rozdělíme na dvě části. Pletivo by mělo být takové, aby si přes něj pískomilové neublížili. Takže buďto dost husté nebo dvojité (to znamená například prostředkem akvária rám kde je vsazeno pletivo centimetr mezera a zas pletivo). Dejte pozor, aby pletivo bylo ,,od vrchu do spodu“ šikovnost pískomila ve snaze zabít soka je někdy překvapující- tudíž na případné podhrabání nebo přelezení je třeba od počátku myslet. Máme-li takovou ubikaci čeká nás běh na dlouhou trať následuje období kdy budeme každý den pískomily v rozdělených půlkách akvária střídat tak dlouho dokud na sebe nepřestanou agresivně reagovat. Jak poznáme, že je vše ok? Buďto tak, že pískáčci v rozděleném akváriu spinkají vedle sebe u pletiva a nebo se vrátíme k první metodě a zkusíme jestli už třeba neklapne. Časový horizont úspěšnosti je různý od týdne až po řadu měsíců nebo neúspěchu.
Používá se k seznamování všech věkových kategorií pískomilů.

Třetí metoda je společné pouštění na velkém neutrálním území s dostakem úkrytů (pozor ale takových u nichž se vám nemůže stát, že do nich pískáči vlezou společně servou se a vy nebudete mít příležitost je
oddělit např. gauč v obývacím pokoji;-)) Tato metoda jde jen pokud se hned po vypuštění pískomilové na sebe nevrhají a nechtějí se zabít, je vhodné mít nachystány rukavice a přepravky. Používá se spíše k doplnění
metody druhé než samostatně.

Čtvrtá metoda je podle různých autorů rozporuplná a diskutovaná. Jedná se totiž o přebytí pachu pískomila například levnou voňavkou, kdy se kapička parfému dá nad nos pískáče aby necítil pach soka. Ti se pak společně pustí do neutrální vyčištěné ubikace a tam jak vůně postupně odeznívá si na sebe postupně zvykají. V zahraničí je tato metoda používána samostatně i jako doplnění předchozích dvou a uvádí se, že není tak spolehlivá jako metoda druhá. Rozporuplná a diskutované je především proto, že voňavka může poškodit čich pískomila, vyvolat alergie a nebo ho dokonce při slízání otrávit- proto se u nás moc nepoužívá.

Při společném ubytovávání dbejte na to byl-li nebo je-li se seznamováním problém, aby měl každý pískomil svoji misku se žrádlem, svoji napáječku a dáváte-li jim např. jablíčko aby měl každý svoje- jinak se o něj určitě
požduchají.

Seznamování pískomilů je zpracováno na stránkách například: http://www.vamandlob.estranky.cz/clanky/chov-piskomilu/seznameni-piskomilu

-chovatelka má se seznamováním zvířat bohatou zkušenost je možné k ní směřovat své dotazy.

To jak seznamování probíhá v praxi si můžete přečíst v následujících příspěvcích uživatel tohoto fóra a udělat si tak reálnou představu o tom jak to s těmi pískáči tedy vlastně je ;-) (Vřele to doporučuju neb číst hromadu rad a přípomínek sepsaných do jendoho sloupce vypadá strašně teoreticky a nepřesvědčivě.Zatímco takhle čtete ze života-)). Komu se to číst nechce můžu říct, že ve zkušenostech zdejšího osazenstva se odráží to co jsem tady sepsala do článku seznamování a neb to že seznamování je problém a že nejvhodnější je skutečně druhá metoda)

Petul

 

 

ahojky, já s tim seznamováním .... byli ve věku cca 5 a 6 měsíců, původně sem si myslela, že sou to samečci ( nakonec jak už víte samička a sameček - samička byla v době seznamování starší o měsíc baj voko :O) ) dala sem je do uplně cizí klece kterou ani jeden neznal .... byla sem ve střehu.... dala jik tam žrádýlko seno a udělala pelíšek .... nejdřív se jen tak okukovali, pak očmuchávali a večer už spinkali spolu .... noc přežili bez "bitky" tak sem je dala do klece kterou předtím obývala Myška ( po předchozím vymytí ) no a za pár měsíců se jim narodili
dětičky :O) jelikož to byl pár asi k sobě přilnuli líp :O)
 

bes

 

Kdysi jsem seznamovala Bena a Betynku, nejdřív jsme měli od září Bena, přinesli jsme si ho cca jako 6-8 týdenního... V lednu jsem k němu pořídila Betku, ještě jsem o nich tolik nevěděla...tedy o seznamování...takže jsem je mimo klec dala k sobě čuchnout...a pak spolu do klece - byli naprosto v pohodě..žádné praní...nic...asi si padli do oka, protože mimča pak byla záhy :o)). Gini s Gabi jsem seznamovala cca měsíc, možná i trochu dýl. Gini byla cca o 3 měsíce starší...po prvním kontaktu se na malinkou Gabču vrhla...musela být každá v jiné kleci. V klecích jsem je střídala...snažila se je pouštět spolu ven....Gabča byla inteligentní a když ji Gina honila...utíkala se ke mě schovat. Po měsíci a něco se mě povedlo, že si padli do oka a byli spolu v klícce - v pohodě

Frca

1. pískomila Mykeše koupil manžel synovi ke 2. narozeninám. Teď už je znám lépe a tak bych řekla, že mu bylo tak 3/4 roku.Neměli jsme net a nesehnala jsem ani žádnou chovatelskou příručku a tak jsme se o něj starali jak
jsme dovedli. Po 2 letech jsme se dozvěděli, že by neměl být sám. Bylo nám ho hrozně moc líto. Jeli jsme mu koupit druhého. V obchodě jsme zjistili, že náš Myky je Mykeška. Koupili jsme jí Taťku. Normálně jsme je dovezli domů, vyčistili klec a oba je tam pustili. Vůbec nic se nedělo, prostě tam byli oba úplně v pohodě a druhý den už spali oba v jednom hnízdě. Žili spoli v pohodě, až do doby kdy Myky umřela. Bylo to asi půl roku od doby kdy jsme mladého samce přinesli. Mladé neměli. Hned jak Myky stářím umřela, jeli jsme - ještě ten den pro nového kamaráda. Koupili jsme Mamku. To už bylo Taťkovi tak něco kolem roku a nové mamce tak 1/2
roku. Po předchozí pohodové zkušenosti jsme před odjezdem do zveráku vyčistili klec a hned jak jsme Mamku dovezli domů jsme ji pustili dovnitř k Taťkovi. Ani nás nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Hups to
byl mazec. Samec po samici vystartoval a rvali se jako koně. Podařilo se mi Mamku vyndat, dala jsem ji do velkého akvária, dala ji novou podestýlku, domeček a udělala jí krásné bydlení. Byla pokousaná na čumáčku a tekla jí krev, pořád jsem ji kontrolovala a hrozně se o ni bála. Ale zvládla to dobře. Týden jsme ji nechali v akváriu byslet samotnou. Po týdnu jsme Taťku dali do akvária k Mamce. Nikde jsem to nečetla, spíš jsem jednala instinktivně. Dopadlo to skvěle. Trvalo to půl dne. Pořád se oťukávali a očuchávali, Mamka se vždycky bleskově
schovala do domku, ale zvědavost jí nedala a zase vylezla Taťku očuchat, nakonec už pak spolu jedli, běhali a pracovali a druhý den ráno jsme je našli spát spolu na hnízdě které společnými silami vyrobili z toaleťáku který dostali za odměnu. No a to samé vlastně proběhlo s Korálkem a Pišotkou. Korálek byl asi 2 měsíční když jsme ho donesli ze zveráku. Týden jsem nemohla sehnat samičku, ale nakonec se zadařilo. Dali jsme klec do bedýnky a nechali ji zavřenou. Přes mříže se chovali dost přátelsky. Jenže jak jsme dali samičku Pišotku ke Korálkovi, nastal mazec. Vlastně ne hned. Nejdřív pobíhali po kleci každý zvlášt, potkávali se a nic, ale asi po
pěti minutách kdy jsme měli dojem že je vyhráno se do sebe pustili. Podařilo se mi Pišotku vyndat ven a tak putovala na chvilinku do bedýnky, běžela jsem k sousedce půjčit akvárium a ubytovali jsme je opět každého zvlášt. Po týdnu jsem je opět dávala k sobě. Stejně jako prve samečka k samičce. Sbližování probíhalo skoro stejně, jen trvalo asi 8 hodin, už jsem chtěla jít spát, samička se pře samečkem stále schovávala do domku a dovnitř ho nehodlala pustit. Vzala jsem tedy plechovku od čaje aby si měl kam lehnout Korálek a ta zvědavka zvědavá nakonec vylezla z domku a zkoumali novou věc spolu, pak už se neschovávala a druhý den spali vedle sebe v té nové plechovce.
K dalšímu sbližování došlo po odrození mláďat. Samice byla po týdnu ze samce tak vyčerpaná, že jsme ho museli od ní a miminek oddělit. Dali jsme ho do klece, ale nedala jsem mu čerstvou podlož, nýbrž jsem odebrala část ze společného akvárka. Mamka přišla vyčerpáním o mléko a miminka umřela, takže Taťka putoval po týdnu zpět, ale vypadalo to jako by vlastně ani nebyli od sebe. Hned si postavili hnízdo a za hodinku v něm spali spolu. Tady se potvrzuje, jak důležitý je stejný pach.
No a naše 5. sbližování proběhlo před 2-ma týdny, po narození mláďat musel Taťka zase do odlučovacího obydlí. Vraceli jsme je k sobě zpět po 4 týdnech, zase samce k samici, opět chvilka sbližování, ale ne tak dlouhá jako poprvé. Možná tam nějaká paměť bude, tak trochu se znali. Sblížení bylo klidnější a trvalo asi necelé 2 hodinky.
Obecně ale dávat asi vždy samce k samičce (dle mého názoru i staršího jedince k mladšímu), nikdy obráceně. Samička musí mít v obydlí svůj pach a dobře ho znát, tedy alespoň 5 dnů tam bydlet sama. Musí tam mít nějakou schovávačku aby měla před samcem kam zalézt, tedy domeček, kukaňku nebo nějakou krabičku - ne papírovou, tu rozkoušou. Další poznatek je, že obydlí nesmí být patrové, to je hrozný průšvih. Oni se pak nestihnou jeden před druhým schovat, dojde ke kontaktu a servou se.

Hani

Měli jsme od listopadu 2004 dvě pískomilí ségry. Jedna byla vždycky menší a hubená a nechtěla moc jíst. A taky možná proto zemřela docela brzy.
Každopádně 19.3.2007 se s námi rozloučila ve 2,5 letech. A tak nám doma v akvárku zůstala osamělá a smutná potvůrka.Nemohli jsme se na to dívat a tak jsme se rozhodli, že podstoupíme těžké seznamování cizích pískomilů a navíc jsme nechtěli znovu zažít, že jedna zemře a druhá zůstane sama, takže jsme 14.4.2007 v sobotu jeli rovnou pro dvě mrňavý osmitýdenní pískomilky. Byly 3x menší než naše osiřelá a pro začátek přebývali v polovině akvárka oddělené od velké Myšky přepážkou z pletiva. Když jsme je přivezli, tak kdyby se velká pískomilka k nim bývala dostala, tak už by tady nebyly. Tak byla zlá. Mysleli jsme, že tu mříž překouše.3 dny jsem malé nechala v klidu, aby si zvykly na nové bydlení. Pořád na velkou Myšku pískaly a schovávali se, ale den ode dne byly odvážnější a chodily jí očichávat ke mříži. Po třech dnech jsem je každý den střídala s velkou pískomilkou v polovinách akvárka, aby si zvykaly na svůj pach a nejlépe, aby se jim pachy promíchaly. Vždycky jsem promíchala i nějakou podestýlku z obou stran akvárka.
Přesně po sedmi dnech jsme přistoupili ke zkoušce :). Pustila jsem do výběhu starou pískomilku nejdříve s novou černobílou, potom jsem jí vyměnila za hnědobílou a ani jedné nic velká neudělala. Tak jsem je potom nechala běhat všechny tři spolu a vypadalo to ok. Několikrát se potkaly, očichaly, malé se dokonce chtěly trošku s velkou pošťuchovat, ale ona jim nic neudělala, jen si vždycky ověřila, jestli je zná a asi zjistila,že to budou ty, který jsou s ní přes mříž stále v kontaktu. Pro jistotu jsem měla u sebe připravený rozprašovač s
vodou, což pomáhá v případě, že by se jedna do druhé pustila, stačí stříknout a hned mají plné práce s mokrým kožíškem a zapomenou na to, že se rvaly.
Po prvním společném výběhu jsem je ještě vrátila do rozděleného bydlení, další den jsme je znovu nechali proběhnout venku společně a vzhledem k tomu, že k sobě měly kladný vztah, dala jsem pryč rozdělovací mříž. Všechno bylo v pořádku, stará babča mrňata přijala za své a dokonce jim i čistila prdýlky :). Od té doby jsou spolu, i když babča je už opravdu stará a konec může přijít ze dne na den. Doufáme ale, že se těch 4 let věku ještě dožije :)

Katka Arwen

Svého pískomiláka Hanyse jsem seznamovala hned dvakrát prvně s Hopíkem. Hopík je šedobílý krasavec ze zverimexu- byl stejně starý jako Hanys a tak jsem ho k Hanysovi jednoduše strčila. Aby bylo jasno Hanys byl v té době bez kamaráda sotva týden nebo čtrnáct dní - předtím bydlel s Mini takže byl zvyklí na společnost. Hopíka v pohodě přijal i když popravdě moc nadšený nebyl- bohužel Hopík byl nemocný ve zverimexu sem ho prostě čapla a šla a tak jsem si toho že je nemocný nevšimla. Hopík za čtrnáct dní u nás umřel. Následovala delší pauza- jednak jsem prvně chtěla držet karanténu neb sem nevěděla na co Hopík umřel a jestli se neudělá zle Hanysovi a jednak sem potom musela počkat než náš budoucí vyhlídlý pískomilek doroste. Druhý nově příchozí je Hami - udělala jsem tu chybu, že jsem si řekla šlo to s Hopinem půjde to i s Hamim. Nešlo to. Hamiho sem strčila k Hanysovi a ten mu ve rvačce která nastala zlomil nohu. Hanys nechtěl žádného kamaráda. Teď už Hami a Hanys bydlí spolu, ale seznamování bylo dlouhé a probíhalo tak že sem je každý den třikrát prohazovala v rozdělené kleci- měla jsem štěstí Hamimu se noha zahojila a kluci se mají rádi. Jenže je třeba si uvědomit že sem mohla mít jednoho sóla a druhého mrtvého nebo sĺo pochroumaného pískáče- s touto možností vždy raději počítejte!

xsnow


o seznamování: Já už jsem seznamovala hrozně moc pískomilů a momentálně u mě dvě seznamovací akce probíhají. Nedá se ale říct, že by byly nějak úspěšné. Jedno seznamování trvá už skoro tři měsíce a nepozoruju vůbec žádné pokroky. Jde o dvě samičky – jednu jsem dala k té druhé, když jí nebyli ještě ani dva měsíce a ta druhá byla o něco starší. Každopádně jsem počítala s tím, že když k ní dám mimko, tak všechno proběhne v pořádku. Ale ta samička je asi hrozně teritoriální a kamarádit se vůbec nechce. Pak ještě seznamuju dva kluky – celý život bydleli spolu, ale pak od sebe byli 1(!) den a od tý doby se nesnesou. Teda tam to neprobíhá tak brutálně jako u holek – když je spolu pustím na neutrálním území tak k sobě čuchaj a nevrhaj se po sobě, ale jakmile se jeden otočí, tak na něj ten druhý začne útočit zezadu... Jinak ale vždycky když jsem někoho přidala ke starýmu Samískovi, tak ten je přijal uplně v pohodě –myslim si teda, že skamaraďovat s někym starýho pískomila je snadnější – asi už nemá potřebu dávat tomu mladýmu najevo, kdo je tady pánem. A pak asi taky velkou roli hrajou vlastnosti konkrétního pískomila – někteří jsou hodně agresivní, některým nový pískomil vůbec nevadí a jiní se třeba zas cizího pískomila hrozně bojí. Jinak používam na seznamování tu nejznámější metodu – rozdělit klec na dvě půlky a pískomilky v nich několikrát za den měnit.

Lili

Nepovedené seznámení Scretchyho s Bělochem.
Když mi Mambice porodila dvě krásné mimi,tak s radosti náhle sešlo,pač jsem zjistila,že jedno je chlapeček a nastala otázka "co teď?" Nechtěla jsem se ho vzdát a s holkama v akvárku zůstat nemohl(pokud bych nechtěla každý měsíc tři těhulky)a už se blížila doba,kdy k sobě musel mít někoho.Tak jsem začla schánět kámoše po zverimexech,trvalo týden,než jsem konečně objevila "pana pravého".Byl sice o něco větší ale říkala jsem si,že by mu mohl dělat většího bráchu (naivka...).Do perfektně vyčištěného akvárka jsem je oba strčila a čekala co bude...zmateně z nového prostředí pobíhali kolem sebe,tulili se,očuchávali,vše vypadalo nadějně a najednou...Ten "kámoš" začal doslova brutálně dorážet na toho druhého,až ho pěkně zřídil...
Napsala jsem to opravdu stručně,ale jde z toho jasně vidět moje naivita,nezkušenost a celková hloupost...seznamování dvou nových pískomilů je neskutečně dlouhý proces plný obav a zvratů,takže pokud nemáte hodně volného času a trpělivosti,tak ruce pryč od seznamování!!!


 

 

Zpracovala Katka Arwen, Bibe a členové tohoto fóra - za pomoc jim patří velký dík! Prosím dále nešířit!