Kupujeme pískomila

Než si koupíte pískomila, pozorně si pročtěte spoustu informací o jeho chovu.

Může se vám to zdát nudné a zbytečné, ale předejdete tak zbytečným omylům a otázkám, které se neustále opakují. Každé zvíře si zaslouží to nejlepší, snažte se mu být dobrým chovatelem před jeho koupí si vše důkladně prostudujte.

Pozor pokud pořizujeme pískomila pořídíme hned dva či větší počet! Později druhý většinou nejde přidat! Pokud se rozhodneme pro více pískomilů a nechcete mít doma několik klecí, pak nekupujte pár. Pískomilí miminka budou stále a velmi špatně se udávají.

Než si pořídíme pískomila- nad čím se zamyslet...

Pokud se rozhodnete, ať už je důvod vaší volby jakýkoliv, že vaše vysněné zvíře je právě pískomil, měly by jste před jeho koupí nastudovat co nejvíce informací ze všech dostupných zdrojů - internet, knihy, zkušenosti chovatelů a majitelů pískáčů. Číst příručku ve chvíli, kdy je zvíře doma je skutečně pozdě. Jednak Vám informace pomohou ujistit se, že pískomil je opravdu to nej zvíře (a nebo taky ne) a jednak tak předcházíte tomu, že uděláte něco špatně a zvířátku ublížíte, aniž by jste to chtěli.

Měli by jste zvážit, jestli dokážete pískomila zajistit finančně, pořizovací cena jistě nebude jediným nákladem, je třeba počítat s náklady za klec či akvárium, vybavení (a to budete nakupovat neustále neb pískáči rádi šrotují vše, co jim dojde do cesty, přece by jste svému miláčkovi neodepřeli tento měsíc již třetí dřevěný domeček na okus?), krmítka, napáječky, misku na písek, písek (zapomeňte na to že by jste trochu sebrali sousedovic dětem z pískoviště), krmení, doplňky krmení a pamlsky, hnízdní vatu a v neposlední řadě taky peníze na veterináře. Chcete-li, aby bylo o vaše zvíře postaráno v případě nemoci.

Další bod je zajištění časové. I když je pískomil na čas majitele velice nenáročné zvíře a většinou si vystačí sám se svým druhem či skupinou (dle mého není chov jen jednoho pískomila únosný, nikdy mu nedokážete věnovat tolik času a pozornosti jakou by si zasloužil) je potřeba je zaopatřit. Každý den vyměnit vodu v napáječce a zeleninu za čerstvou, čistit písek, záchudek a nakonec i celou ubykaci, kontrolovat zdraví zvířat a v případě, že chceme zvířata milá a ochočená věnovat jim lásku a pozornost (přiměřenou!). Bude Vám mít kdo zvířata hlídat až pojedete v létě na dovelonou či studijní pobyt,nebo až onemocníte? Pískomil se dožívá tří i více let- někdy se to zdá být jako chvilka, ale dokážete svému pískomilovi po celou tu dobu zajistit pohodlný a příjemný domov?

 

Skupina a nebo jednotlivec - holky nebo kluci?

Nedá se říci zda je lepší mít skupinku samiček, samečků a nebo mít pískomily do páru. Samičky jsou obyčejně klidnější a probíhá mezi nimi méně bojů o vůdčí postavení. Naopak samečkové mezi sebou trochu více soupeří, ale je to jen zanedbatelné. Takže je opravdu jen na vás, které skupince dáte přednost. Ovšem mělo by platit, že pískomilové by se měli chovat minimálně ve dvou, protože jsou to velmi sociální zvířata a nepřítomností kamaráda svého druhu velmi strádají. V případě, že z jakéhokoliv důvodu uvažujete o chovu jednotlivce- podcenili jste otázku zda je právě pro Vás pískomil vhodné zvíře- nebyl by lepší samotářský křeček?

Při pořizování pískomilů do páru je nutné si prvně položit pár otázek. První z nich je, jestli jsme schopni se postarat o matku v období březosti a následně její mláďata. Pískomil může mít ročně až šest vrhů po 2-6 (někdy i více) mláďatech. Z toho vyplývá otázka, jestli bude pak možnost pískomilí mláďata někomu prodat, darovat a nebo dát do obchodů. Množitelů vyrábějící krmení pro hady je jistě už dost, pokud máte pískomily skutečně rádi, neubližujte jim takto.( V případě že pár již máte- Je možné zvážit i kastraci, ale je to dost riskantní zásah a vpravdě i dost zbytečný-osobně ho nedoporučuji. Lepší je když nechcete již dále chovat ponechat dceru jako kamarádku pro samici a syna jako kamaráda pro samce a obě pohlaví rozdělit). Doporučuji přečíst ruriku rozmnožování!!!

Odkud zvíře pořídit a na co si dát při koupi pozor?

Koupě zvířete je v celé akci ,,chci pískomila" téměř na posledním místě, v této chvíli už by jste měli mít vše pečlivě nastudováno, vybraného veterináře pro případy nouze, nakoupenou klec a výbavičku a vyhlídlí fajn zverimex v němž mají žrádlo a podestýlku pro vašeho pískouše. Není, ale o nic míň důležitá, koupi je potřeba si pořádně promyslet a naplánovat- zbrklé rozhodnutí, koupě pískomila třeba z lítosti (např.: byl ve špatných podmínkách, byl zanedbaný po fyzické stránce) není zrovna rozumná. Podporujete tak místo odkud jste pískomila vzali a ty co je špatně chovají- na místo vašeho ,, zachráněnce" příjde jiný ubožák.

Zverimex

- jakýkoliv obchod kde mají zvířata (hlavně pískomily)

Jedná se o dosud nejběžnější způsob pořizování pískomilů. Když už se pro tuto formu z buhví jakého důvodu rozhodnete (a netvrdím, že já nikdy zvířata ze zverexu neměla), tak aspoň zvažte, že jsou zverimexi a ZVERIMEXI. Nepodoprujte místa, jak už bylo zmíněno ve článku výše, co nejsou v pořádku- tam kde je špína smrad, malé klece, velké množsví jedinců pohromadě a třeba i jiná zvířata než zrovna pískáči ve špatném stavu nebo nedejbože nemocná- nehledejte zde záruku dobré kvality a kdyby vám zvíře po přinesení umřelo nedivte se (no teď trochu přeháním, že jo). Nadruhou stranu jsou i zverimexi čisté a voňavé (sem chodím velmi ráda), s velkými výběhy a s oddělením pohlaví u většiny zvířat. Takové místo bych pak volila já. Neumíte-li sami určovat pohlaví vemte si sebou někoho, kdo to umí, prodavači ve zverimexu stejně jako vy nebo já nemusí umět všechno, ale měli by Vám maximálně vyjít vstříct (i tak se pozná dobrý zverimex). Vybírejte ze zvířat jenž sou zdravá (záměrně nepíši vyberte zvíře, které je zdravé, neboť v případě, že vyberete jedno relativně zdravé zvíře z pěti nemocných....no co k tomu dodat). Zvířata jenž nemají nějak odchýlenou srst od normálu- zdravý pískomil si svou srst udržuje vždy v supr stavu- nemáji nijak zamaštěnou, splihlou, s oděrkami na kůži či nedejbože nějakými většími ranami. Neměly by v ní běhat žádné breberky a ani nějaké drobné tečky, či kousance od havěti by při prohrábnutí neměly co v kožíšku dělat. Zvíře by mělo mít jasné oči a pěkně suchý, nezacintaný čumáček. Zvíře by mělo být přiměřeně mlaďoučké, aby se dobře ochočovalo (ale moc mladé ne, musí již být odstaveno od maminky), zvídavé a čilé. Nemělo by panicky utíkat před vaši rukou. Připravte si sami něco v čem pískátka odnesete (kupte si přepravku do budoucna se Vám stejně bude určitě ještě hodit) krabičky ze zverimexu nejsou pro přenos buhví jak dobré.

 

Od chovatele

- chovatelem tu rozumím někoho kdo chová pískáče, protože je má rád a má k nim citový vztah, nedává je jako krmení pro hady a snaží se o jejich pohodový a harmonický život

Toto je druhá varianta, zdá se mi být mnohem lepší. I když je pravdou, že chovatelů pískomilů tolik není je vždy lepší zkusit sehnat miminka od někoho, kdo pískomily má zabývá se jimi a je schopný nám o nich něco říct, poradit a případně mimi předem ochočit. Já bych navrhovala tento postup- vyhlídnout si, už v době kdy začnu shánět výbavičku, vhodné chovatele- zjistit, kdo miminka má nebo bude mít. Jaké pískomily, kdo vlastní a hlavně jak se o ně kdo stará (jaké má ubytování, jak je čistí, kolik jim věnuje času, nakolik jsou ochočení, jak často mají mláďata, jak dlouho už pískáče chová, jakého věku se jeho pískáči dožívají). Když budete tyto informace z chovatelů tahat uděláte si navíc obrázek o jejich přístupu, o tom jak jsou vstřícní, jaké je s nimi jednat a třeba i jaký je na ně spoleh. Bohužel je mnoho lidí jež se označují za chovatele, ale nakonec třeba zjistíte, že v něčem lžou, není na ně spoleh, svým zvířatům nějakým způsobem ubližují... Proto je fajn máte-li třeba i možnost chovatele sami navštívit nebo se na něj někoho přeptat. (možná vám teď příjde, že přeháním, ale již sme u pískomilů našli takový negativní případ chovatele- a to je chovatelů teprv tak málo! nabízí svá mláďta s ruznými příběhy pod různými emaily....to se prostě nedělá). V případě, že máte chovatele vybraného přemluvte ho ať mimi co nejvíc zvyká na člověka (chcete-li ochočeného mazlíka). Doporučením ať vybíráte zvíře zdravé na tomto místě vynechám- předpokládám, že jste natolik rozumní aby jste si vybrali zvíře z dobrých podmínek se zdravými rodiči a sourozenci.

Od množitelů

-lidé jenž většinou nemají ke svým zvířatům příliš citu a nebo jen k některým. Nevadí jim dávat odchovy do zverimexu a za tímto účelem také zvířata dále množí. Nebo také jako krmení pro hady. Odchovy mají velmi často a nezajímá je jejich další osud

Nějak si nemůžu vzpomenout jaká je výhoda brát si zvíře od takových lidí, stejně pokud nebudou mláďata dány hadovy skončí ve zverimexu a tak je můžeme koupit přímo tam. Snad jedině u množitel, který má hodně vrhů můžeme lépe vybrat barvu svého budoucího zvířete.

Jak by měl pískomil jež kupujeme vypadat?

Rozhodně teď nemyslím vzhled fyzický. Povím Vám teď příběh jež by měl být poučením. Už čtrnáct dní sem čekala až nekdě ve zverimexu v mém okolí dostanou přiměřeně starého pěkného samečka k mému miláčkovi jako kamaráda. Pískomili měli ve vyhlídlém zverimexu dostat ve čtvrtek a já tam ještě narychlo před školou letěla abych to stihla. Pískomilky měli hned čtyři, já řekla, že jednoho chci prodavačka šla k terárku jednoho chytla (ten byl holka takže byl zamítnut) druhý už byl kluk navíc barevně pěkný a tak sem ho vzala a spěchala domů. Kde sem udělala chybu? Zverimex byl fajn a solidní, zvířata měli čisto na první pohled byla aktivní- jenže já si nenašla chvilku abych chvilku postála u terárka a koukala na ně- to byla má osudná chyba. Když jsem měla zvíře už doma a našla si čas abych na něj chvilku koukla zjistila jsem, že má tik. Seděl u žrádla a u každého třetího sousta sebou škubl do strany. Taky mu občas padalo ucho. Mohla bych si toho všimnout už dřív, jenže když jsem si ve zverimexu ten čas neudělala... Doufala jsem, že se jedná o příznaky epilepsie jež by měla být u tak mladého zvířate dočasná. Příznaky se trochu zmírnili, ale přidali se jiné- zvíře mi přišlo málo ,,akční" oproti starousedlíkovi a ztrácelo naváze, více spalo a neustále bylo jakoby naježené rozčepířené. Všichni mě ujišťovali, že se mi to jen zdá a že nevím co roupama tak to nebohé zvíře moc sleduju. Když sem dojela domů po víkendu byl nový přírůstek po týdnu a půl u mě mrtví-(. Jelikož sem nevěděla na co přesně uhynul, vše sem dezinfikovala všechny dřevěné hračky vyhodila a strašně se strachovala o mého prvního miláčka a to vše jen proto, že sem si nenašla ve zverimexu chvilku čas na to prohlédnout si vybrané zvíře.....

Pískomil doma

Potom co si donesete pískáče domů, mějte nazřeteli, že se ze dne na den ocitli bez své rodiny, bez svého známého prostředí, bez svých známých pachů. Přičteme-li k tomu cestu je jasné, že zvířata zažívají obrovský stres a zátěž. Nechte je proto nachvilku vydechnout, nechte je první den samotné. Je sice super pokud se zvířeti chcete hned od začátku věnovat, ale pro něj to není moc dobré. Akorát si Vás spojí s tím vším špatným co zažil. Začněte až po tom prvním dni a to jemně a citlivě, snažte se vžít do jejich situace a pochopit tyto malá krásná stvořeníča. Pořizujeteli totiž pískáče hned alespoň dva (což by jste měli) potřebují čas aby se vzpomatovali seznámili se z novým prostředím označkovali si ho a přijali je jako své. Ten první den si bez Vás určitě vystačí. Chovají-li se živě a pokud nemají strach není samozřejmě nutné, aby jste si jich naprosto dúkladně nevšímali. A situace je taky jiná přinesete-li si domů jen jedno zvíře, to může být buď naprosto vyjukané (a potom doporučuji dát mu čas) a nebo naopak živé zvídávé- dožadovat se pozornosti. V každém případě nebude mít druha, kamaráda k němuž by se přitulil a snimž by to vše sdílel.

Na stránkách se stále pracuje. Děkuji za pochopení.

Zpracovala Katka Arwen. Dále nešířit - zákaz kopírování.