 | 
|
|
|
Chov a rozmnožováníPsouni se dají chovat dvojím způsobem: Pakliže čekáte podrobné informace k chovu psounů a rozmnožování, asi vás zklamu, ale ty se pokusíme doplnit později. Jen ve zkratce je třeba říci, že pokud chcete mláďata, psouni potřebují venkovní výběh, nory, dostatek zeminy (asi 2,5 mtr, aby v zimě nezmrzla, psouni musí být celoročně venku. Pokud možno podbetonovaný výběh, aby se vám nepodhrabali a neutekli třeba k sousedům nebo do silnice. Psouni se množí jen 1 x ročně - v lednu, samice rodí obvykle 2-4 mláďata v březnu. Koncem května či začátkem června pak mláďata vylézají z nor a dají se odchytit a odstavit. Přesto, že jsou tak maličcí a zdají se být neškodní, opak bývá pravdou. Důvodem jsou hormonální změny, které se v nich dějou v době páření. A v době páření psoun opravdu žádný kamarád obvykle není. Jsou i výjimky, ale spousta psounů v říji dokáže tím, co dělají, přivádět svoje páníky k velkému zoufalství, nejistotám a někteří majitelé se psounů zbavují. Jsou i velké rozdíly mezi samci a samičkami.
Samičky: Většina chovatelů popisuje první říji z jara kolem prvního roku života psounice. Samička sice může zabřeznout pouhých 5 hodin v roce (a v těchto pouhých 5 hodinách musí dojít k páření se samcem), ale jejich nálady trvají podstatně déle. U někoho týden či dva, u někoho třeba i 2 měsíce. Psounice jsou náladové, pořád piští, škrábou, když jsou v kleci, chtějí ven. Když je necháte proběhnout, motají se vám pod nohami a vypadají, že se chtějí mazlit. Když na ně ale šáhnete, začnou vřeštit, často vás taky trochu kousnou a zkrátka jsou takové protivné, nic se jim nelíbí a jsou věčně nespokojené. Nicméně dospělému člověku nejsou vyloženě nebezpečné, i když těmi náladami dost lezou na nervy. Za jejich chování je ale netrestejte, nemůžou za to. Tohle se pak opakuje zhruba jednou za rok. Samci: Na ty si dávejte pořádný pozor.  Pravidlo číslo jedna - nikdy nechovejte více, než jednoho samce. První říje nejčastěji přichází na podzim mezi zářím a listopadem, když je psounovi rok a půl. Na psouna přijde puberta a hormonální změny, kterým psoun vůbec nerozumí. Mnohdy přichází nenadáhlý útok na chovatele naprosto bez varování. Prostě svého krásného nejlepšího kámoše a miláčka v hnědém kožíšku hladíte a najednou se do vás zakousne a vy v lepším případě ho dokážete rychle odchytit a zavřít a dojít pro náplast na svoje rány, které se do pár týdnů zahojí samy. V těch horších případech dost chovatelů vyhledala chirurgii a nechala si sešít žíly, šlachy, měli prokousnuté palce a tak podobně. Někdo měl sešívané i obočí (myslím, že Gump).
Někdy vidíte, že to na psouna přichází. Začne se na vás podivně ježit a je pár dní protivnej, natáčí se k vám zadkem a kousne až pak. Ale někdy je jeho útok naprosto nenadálý. Nedej bože, aby takhle psoun pokousal dítě bez dozoru, to si představit ani nechci.... Jenže tímhle útokem všechny patálie bohužel nekončí, ale naopak začínají a většinou trvají několik měsíců. Říje u nás doma vypadala tak, že samec byl 3 měsíce zavřený v kleci. Začlo to v říjnu. Vypustit jsme ho nemohli, sežral by nás. Když jsme přišli do místnosti, kde byl on, cvakal zvtekle zubama, pištěl, ježil ocas, měl sliny všude kolem pusy. Terorizoval samičku, ale do krve jí neubližoval. Ani snad skoro nikdy nespal. Cvakal i v různé noční hodiny. Strašně zhubl. Snažili jsme se přijít v noci potichu, ale on byl na stráži a pouštěl hrůzu prostě 24 hodin denně. Byl problém vypustit samičku z klece, protože když jsme se přiblížili, chtěl nás sežrat. Otevřít klec, vypustit samičku a nevypustit Krakena byl oříšek. Klec jsem měnila celá obalená v několika vrstvách oblečení a ve dvojích rukavicích. Zkoušela jsem se ho zkrotit, ale naprosto marně. Radši by umřel, než aby se uklidnil. Bylo těžké ho chytit, udržet a uhlídat si zdraví. Měla jsem kousance i přes dvoje rukavice (jedny svářečské, pod nimi zimní pracovní s kožíškem). Držela jsem ho třeba jen 15 vteřin, než jsem ho dokázala setřást a zavřít do přenosky. Zatímco jsem pak měnila klec, přenoska celou dobu skákala, uvnitř to cvakalo a chřestilo. I návrat do klece byl problém. Zavřít tam Krakena, ale neskřípnout ho a nublížit mu, zatímco já vyndavala ruce, ve kterých byl zakouslý...Tohle, kdo nezažil, nepochopí. Když si představíte, že vás kouše zvíře, který má jedno a půl kila, tak si řeknete, že to je sranda, že by jste si s ním určitě poradili. Pokud mu ale nechcete ublížit nebo ho zabít, tak je to fakt těžké. Ale když to člověk zažívá, tak žasnete, co ta malá agresivní bestie dokáže. Dospělého zdravého člověka dokáže velmi agresivní psoun potrápit opravdu hodně. A pokud by byl psoun v péči dítěte, dítě nemá šanci si s takovým tvorem poradit. Při tom jsem ještě trpěla výčitkami, že ten psoun je chudák furt zavřený. Ale jeho nešlo vypustit. On by nás jen sežral. Takto agresivní psoun klidně vyskočí a zakousne se vám i jinam, než jen do nohou a rukou. A hlavně nekousne a nenechá vás být, ale v tom kousání pokračuje a nepřestane, dokud ho nepřeperete. Někdy ho můžete ze sebe servat, ale i s kusy vašeho masa. Je to nebezpečné vám i jemu. Psoun když kouše vás, ubližuje i sobě, mnohdy krvácel i náš Kraken, aniž bych mu ublížila. Prostě při těch bojích pokousal i sebe, když se mu nepovedlo kousnout mě. Agresivní psoun je nebezpečný sám sobe i v kleci. Ten můj psoun nás chtěl tak sežrat, že si několikrát namlátil čumáček do krve o klec. Nevím, co bylo nejhorší. Jestli ten pocit, že je furt zavřený. Nebo ten pocit, jak strašně mě nenávidí nebo to, jak si ubližoval i sám sobě a já jemu při výměně klece. Každá výměna klece byla hrozné utrpení. Někde trvá i 5 nebo 6 měsíců. U OL to trvalo 10 měsíců, pak dva měsíce klid a pak další říje znovu !!!!!! Než si pořídíte psouna, zvažte a hlavně prokomunikujte s rodinou, jak budete takovou situaci řešit. 100 % samců v říji není tak zlých. Můžete mít kliku a nemusí vás to potkat vůbec. Ale pravděpodobnost, že váš samec bude říji takto zlý, je docela vysoká. Někteří lidi tvrdí, že to je tím, když psoun má samičku. Ale někteří lidé mají jednoho psouna a je agresivní taky. Někteří lidé si myslí, že to vyřeší kastrace. Ale jiní lidé nechali psouna vykastrovat a stejně se takto během zimy projevoval i kastrovaný psoun. Takže zdá se, že vše je dáno povahou psouna spíše než tím, jestli má samičku a zda je kastrovaný. Vedeme také diskuze, jestli se brutálně agresivní chování samců projevuje v rodinnách, kde není pánem člověk ale psoun. Lidi, kteří agresivního vyšinutého psouna nezažili si myslí, že je to špatnou a nedůslednou výchovou. My, kteří jsme si to zažili, jsme přesvědčeni, že když máte smůlu a kápnete na špatného psouna, výchovou moc nezmůžete, protože psoun v říji by napadl klidně i koně a pral by se s nim, dokud by jeden z nich nezemřel. Tak houževnatí psouni v říji jsou. Troufnou si na mnohem většího a silnějšího tvora.
Říje psouna je každoroční záležitost. Intenzita obvykle s věkem slábne. Někteří lidé zažili agresivní říji s psouny jen jednou - během psouní puberty a další roky už psouni byli třeba jen trochu nevrlí, ale ne takhle mimořádně zlí.
Nicméně je nutné počítat s každou variantou - i s tou, že příštích 8 let budete mít každou zimu doma zlého teroristu, jehože největším snem bude vás roztrhat na malé kousíčky. Když to psouna přejde a stane se z něj zase váš kámoš, ten pocit je nádherný a tu další zimu už to zvládnete líp. Ale zažívat tohle poprvé, to je vážně o nervy a spousta chovatelů se pak chudáků psounů zbavuje různými (i hrůznými) způsoby. Jenže chudák psoun za své chování prostě nemůže. Psoun v říji je adrenalinová ,,zábava". Každý člověk má své laťky jinde. Někomu vyprávění může připadat přehnané. Ale kdo nezažil, nepochopí. Je to mnohem těžší a horší, než si dokážete představit. Zvlášť když pak v rodině mají lidi různé názory, jak situaci řešit. Jeden chce čekat, až to přejde, druhý se zlého tvora zbavit nadobro a to co nejdřív, zkrátka tahle situace prověří i vaši rodinu. A tyhle prověrky mnohdy pro psouna nekončí dobře. V listopadu 2012 mi do mailu přišls moc smutná zpráva:
Jeden vyšinutý sameček se umlátil v kleci. Říje mu byla osudná. Mlátil v té kleci tolik, že ublížil sám sobě tolik, že vykrvácel do mozku. My jsme k něčemu podobnému neměli u samce v říji příliš daleko a viděla jsem to i u jiného psouna. Reálná hrozba u vyšinutých magorů je. Je to strašně smutné. Možná je to pro mě definitivní argument ke změně názoru na kastraci. Možná je skutečně vhodnější bytové psouny kastrovat.
14.7.2012 zase někdo zoufalý napsal mírně vulgárním způsobem do diskuze smutný vzkaz, že jsme všichni kreténi a že jeho dcera se kvůli 7 měsíční říji samce pokusila o sebevraždu a ať si psouny nikdo nepořizuje! Vzkaz jsme schovali, protože následovaly i ostřejší odpovědi a diskuze nebyla zrovna slušná. Ale vyplývá z toho jediné! Pokud jste labilní nebo někoho labilního v rodině máte, psouny si nepořizujte! A pokud labilní nejste, možná labilní budete :)
Pokud si však myslíte, že na tohle všechno máte sílu a že to máte zapotřebí, protože vás psoun okouzlil tak, že bez něj už žít nemůžete, i když to s nimi lehké opravdu není, pak vítejte mezi námi nadšenci! Ale tohle mějte na paměti: nikdy jim uplně nevěřte. A pokud se něco stane, odpusťte jim a vydržte to. Všechno si líbit nemusíte nechat, ale jsou to zvířata. My lidi jsme je vytrhli z jejich prostředí. My lidi jsme se rozhodli je chovat na mazlíky a my lidi MUSÍME respektovat jejich osobnost a to, že jsou to živí tvorové. A pokud už se vám říje děje, třeba právě teď, když to čtete, buďte silní, vydržte a budete odměněni. Ostatní návštěvníci tohoto webu vás podpoří, protože někteří z nich mají stejnou těžkou zkušenost již za sebou a zvládli ji.
Na závěr bych chtěla doporučit svůj názor - že psoun není uplně vhodné zvíře do rodin s dětmi. Když pokouše vás, je to vaše blbost. Ale když vaše dítě, nemusí to dobře dopadnout pro nikoho. Takže buďte s rozhodnutím opatrní a koupi psouna mnohokrát zvažte. Rovněž není vhodný pro soužití například s morčetem, králíkem a tak podobně. Pokusů už bylo několik. Každé zvíře je jiné. Pár lidí má malé dítě i psouna, veškerý kontakt samozřejmě probíhá obvykle pod dozorem dospělých a někdy si psoun opravdu vaše dvounohé ratolesti oblíbit nemusí a může je třeba ošklivě pokousat (mnohdy třeba i z leknutí). Ještě zde nebylo zmíněno, že psouni jsou teritoriální. Když dospějí, pravděpodobně většinu vašich návštěv budou chtít pokousat. Je to běžné psouní chování a netrestejte nikdy psouny za tohle. Brání si svoji smečku před vetřelci. Těmi může být kdokoliv, kdo u vás v bytě nebydllí. Tedy i vaši příbuzní a kamarádi, kteří chodí na návštěvu pravidelně. Takový útok taky nedopadá dobře. Proto je nutné psouny zavírat vždy, když přijde návštěva. Tudíž z nich nikdy nebude atrakce pro vaše blízké.
Smrdí psouni? Odpověď - viz odkaz psoun prériový POZOR! Než si pořídíte psouna, je dobré vědět, že jsou: 1. MILOVNÍCI VÝŠEK · umí se zapřít zády o zeď, nábytek a vylézt až nahoru na skříň · šplhají po různých věcech: ratanový nábytek, sušák na prádlo, krabice … · pokud máte vysokou klec, je třeba ji rozdělit na patra, opatrně na šplhání po kleci zvenčí · rádi se vám vyšplhají až na ramena, aby měli správný rozhled 2. VÝTEČNÍ SKOKANI · dokážou vyskočit postupně na lavici, stůl, ledničku, kuchyňskou linku .. nebo na postel/sedačku, noční stolek, pracovní stůl, okenní parapet – dbejte na zavřená okna/balkónové dveře, pokud máte psouny puštěné · opatrně na otevřenou záchodovou mísu, kde by se po výskoku nebo vyšplhání po přilehlých věcech mohl utopit 3. NEROZVÁŽNÍ KASKADÉŘI
5. VŠETEČNÍ ELEKTRIKÁŘI
Pád nebo skok psouna z výšky je velmi rizikový a je jednou z nejčastějších zbytečných příčin smrti psounků v zajetí stejně jako překousání elektrického kabelu. Snažte se zbytečné smrti svých miláčků předcházet. |